Březen 2011

To je zvláštní...

23. března 2011 v 21:44 | Nini
Je to zvláštní... Komentář ani jeden, ale průměrně na můj blog najede 15 lidí denně... Zvláštní... Fakt moc zvláštní :/

Klady a zápory kouření

20. března 2011 v 15:02 | Nini |  Téma týdne
Kouření... No všichni se shodneme, že je škodlivé, ale co dneska není? Vždyť i vzduch v Ostravě, Karviné a všech větších městech taky...
Kdysi jsme měli ve škole referát, nebo spíš prezentaci na téma ZDRAVÍ a naše skupinka dostala za úkol vypracovat referát na téma kouření. Dohodli jsme se, že to uděláme formou: Klady a Zápory... A hádejte co převažovalo?
Je to zařážející, ale v kouření převažují klady nad zápory... Takže já tu teď vypíšu zápory, které jsou každému známé a potom klady, které každý kuřák uzná...

Radikální změna

20. března 2011 v 14:31 | Nini
Takže další změna... :) Oživíme design blogu... :D Už by to potřeboval, ta tmavá barva začíná být až moc depresivní :D
Jinak, kdo všechno čte články na tomto blogu? Napište mi do komentářů, jaké články byste tu chěli?

Splín na mém srdci

8. března 2011 v 15:19 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Kdybych mohla mít jedno přání, tak aby mi Bůh seslal nejlepší kamarádku... Jednu jsem ztratila a od té doby trpím... Neumím se ovládat, ubližuju lidem kolem sebe... Potřebuju přemýšlet, zklidnit se... Sakra co mám dělat? Co se stalo už nezměním, ale mohla bych ty svoje zdi kolem sebe vystavět ještě vyšší a pevnější... Nikdo mi nesmí ublížit a já nesmím ublížit nikomu kolem sebe... Chci mít v hlavě něco, co by mi předem řeklo, jak to všechno dopadne, ale asi vydím svět moc růžově :( Nejsem dobrá psycholožka a nedokážu ovládat cizí životy... Nedovedu předvídat jak co bude a to je ta chyba. Celý život jsem myslela za ostatní, za svoje postavy, za několik lidí najednou a nedokážu odhadnou jak dopadne obyčejný reálný rozhovor... Někdy se bojím, že snad nedokážu ani žít mimo můj imaginární svět.
Moje duše se sice raduje, ale zbytek strádá... Moje srdce touží po obyčejném životě, ale jako bych byla spoutána řetězy, které mě prostě nepustí... Bože, mám chuť křičet, brečet, chtěla bych něco rozbít a prát se... Něco mi trhá duši na cáry a náramě se tím baví...
Nejhorší je, že si to všechno nedokážu sama vysvětlit, nechápu to, tak jak to mají chápat jiní? Musím změnit celý svůj postoj k životu, litovat toho co dělám, pochybovat asi netojí za nic a mě už to za ty roky ani nebaví... Jsou to čtyři roky, co jsem se tak drasticky změnila a dodneška jsem s tím nehnula :(
Možná je to pro někoho jednoduché, ale pro mě to bude běh na dlouhou trať, ale hodlám zapomenout na to co bylo a... Prostě se už nesmím zapomenout... Nikdy!
CREDITS: Layout by Denaille | layouts.candita.cz | Picture from DA