Září 2010

Jen pro tu chvíli

20. září 2010 v 18:00 | Nini
Byl to sen, celkem živý a docela krásný i přes tu horečku. 

Velká budova, nejspíš nějaký tábor, výlet, zájezd, ani nevím, prostě něco. Bylo nás tam víc, já, další dívky - starší i mladší - a spousta chlapců - ve stejném věku. Děla se tam spousta věcí, ale mě v hlavě utkvěl jeden nádherný okamžik. 
Jsem známá jako nešikovný člověk, ale v ten moment jsem byla hvězda. Začalo to celkem nevinně a zmateně. Ležela jsem pod postelí a před někým se schovávala. Za nedlouho ten někdo vešel do pokoje a sním několik děvčat a chlapců. Posedali si na postele a já jsem vylezla. Smáli se a děvčata se převlékala do nádherných kostýmů, jaké se nosí na závody v bruslení. Netuším kde chtěli vzít led, ale neptala jsem se. Bylo tam jedno děvče, o něco mladší než já a proto jsem se rozhodla jí pomoct, oblékla jsem jí do růžového kostýmu a na nohy nasadila brusle. Ostatní už se s křikem hrnuli do vedlejší místnosti, aby si zabruslili, jen já tam zůstala s ní a pomáhala jí sejít schody a rozjet se. Nešlo jít to a tak jsem se rozhodla jí to ukázat. Jako kouzlem jsem byla oblečená do černo-modro-bílého kostýmu a v bruslých. Nikdy dřív jsem nebruslila, ale v ten moment jako bych věděla co mám dělat. Všechno jsem to sledovala ne pohledem diváka, ale z pohledu té osoby, byla jsem to já. 
Postavila jsem se na led a předemnou se rozevřela ulička a nakonci stál muž, asi jeden z vedoucích. Stál tam a sledoval mě. Já jsem se pomalu rozjela a pak jsem nabrala rychlost, řítila jsem se dopředu a pak jsem se odrazila a udělala otočku ve vzduchu. Všichni mi tleskali a já jsem mu přistála v náručí. Držel mě za ruku a znovu mě roztočil v krásnou piruetu a pak semnou chvíli tančil. Líbila jsem se jim, i když mi spousta dívek záviděla a nadávala na mě. Ignorovala jsem to s úsměvem. 
Dál to pokračovala jako normální tábor - bojovky, schovávačky, táborák a opékání a také koupání v jezeře... Bylo toho moc, ale ten okamžik v náručí toho muže, všemi okolo sebe obdivovaná, na ten nikdy nezapomenu... 

Na obrázku krasobruslařka Alissa Czisny... víc vám neřeknu jelikož mi celá stránka nejde otevřít... 

Mám toho až nad hlavu...

16. září 2010 v 17:18 | Nini
Mám toho tolik... Jsem unavená a musím udělat tolik věcí. Škola, která mě zaměstnává denně prakticky na 8hodin, potom capoeira, na které teď musím zamakat víc než dřív a přitom navíc i taneční, tak jsem se přihlásila ještě dřív než jsem tušila, že budeme mít páskování v capoiře. Nakonec K-mode a náš kostým, je těžké učit se a ještě přemýšlet nad vším tím... Sakra já se tak netěším na začátek prosince, ale už se nemůžu dočkat Vánoc, protože to si teprve odpočinu... V Říjnu nám skončí K-mode a bude zase o starost míň. Pořád ale zbývá ta jedna důležitá věc. Záverečná a páskování nám vychází na stejnou dobu a jestli budou v jeden den, tak si sednu doma na prdel a budu koukat na video a nepůjdu nikam, protože na obou věcech jsem makala a obou bych se měla zúčastnit. Mě se chce brečet, nevím co mám dělat. 
Navíc spím jen šest hodin denně a moje obranyschopnost dost pokulhává, takže to dopadá tak, že mě začíná bolet v krku. Až dostanu teploty a nebudu se moct hýbat, myslet a cokoli dělat, tak se na to vyseru... Já si chci odpočinout a to ještě ani není konec Září. 
Už jen doufat, že v nejhorší nikdy nedojde... Budu se držet a žrát vitamíny ;-)

Poradna

8. září 2010 v 16:07 | Nini |  Trápení, aneb nejste v tom sami!
Máte trápení? Potřebujete poradit? 
Ať se jedná o problémy ve škole, touhu se někomu svěřit, nebo i o závažnější témata - Já vám pomůžu. Poradím vám i třeba s krásou, nějaké triky, moje nápady ušité přímo na vás. 

Jako studentka humanitárního a sociálního oboru mám možnost vám pomoci s čímkoli. Vím jak řešit šikanu, co máte dělat v různých situacích a dokážu být kamarádkou. Sama jsem si v pubertě, nejtěžším období dospívání, prožila své špatné dny a zažila jsem spoustu z věcí, které trápí dnešní mládež. 

Nebojte se svěřit. 

Komentáře jsou moderované, tedy vaši stížnost uvidím jen já, a ostatní jen pokud si to budete přát. 

Do komentářů mi napište své jméno (Nerada bych přezdívku, jméno je bližší), věk, mail a hlavně svou otázku - jako v BRAVO... Nakonec napište, zda si přejete komentář zveřejnit a nebo byste byli radši, kdybych vám napsala na mail.. 

Nikdo se vám nevysměje, nikdo vám nebude nadávat a můžete se zeptat na COKOLI!
CREDITS: Layout by Denaille | layouts.candita.cz | Picture from DA