Květen 2010

Facebook stránky - LOL

25. května 2010 v 9:10 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Tak jsem byla na fejsu a našla jsem jednu skupinu, která mě dostala do kolen (což je moc nebezpečné, když sedíte ve škole v přeplněné učebně)

Je to takhle:
Telegram z Ruska: Gratulujeme ke zlatu STOP ropovod STOP plynovod STOP...

A ještě mám jednu stránku, kterou jsem založila sama a je tam docela málo lidí...
Tady je ta stránka - nebo kdyby ji někdo nenašel, tak se to jmenuje: Nesnáším hrubky v psaní - ať žije správná čeština.

To je jen tak, kdo by chtěl, ale pokud jste vlastenci, a nesnášíte EMO řeč a ty hrozné chyby (protože většina lidí na netu je starších 12 let, už by měli češtinu ovládat, protože už chodí do 6 třídy a výš), tak se ke mě přidejte...

Magic girl - můj nový obrázek

22. května 2010 v 19:59 | Nini |  Moje obrázky→
Tohle jsem kreslila ve škole... Taková páteční nuda... Měli jsme půl hodinovou přestávku na oběd a já si (zase) črtala svoje anime postavičky. Spolužačka už je na to zvyklá, takže je jí to jedno, ale šla kole druhá spolužačka, která jakoby objevila Ameriku a když spatřila ty náčrtky, a ještě hrozné, tak se jí to tak zalíbilo, že mi sehnala čistý papír (nedostatkové zboží u mě) a donutila mě, abych jí taky něco nakreslila. Původně jsem chtěla kreslit, slaďoučkého chlapce se zbraní v ruce a krví na obličeji, ale pak mě napadlo hecnout se a nakreslit obrázek, který mám už nějakou dobu v mobilu. 
A světe div se - povedlo se to. Jsem s tím spokojená, sice ten vějíř a obličej jsou hrozný, ale pořád to není tak hrozné, aby to zkazilo celý obrázek... 
Můžete to porovnat. Není to umělecké dílo, ale docela se mi líbí... 
Je to foceno mobilem, takže kvalita není tak dobrá.  Mám na tom ráda ty detaily, které vytvořily různé křivky na sukni a náramcích a taky na čelence, ale které vůbec nejsou vidět... A taky se mi líbí pravá ruka (Z našeho pohledu. Její levá...)
Jo a je to celé kresleno pentilkou a obyčejnou neoznačenou tužkou od ťamíků... 

Historie přezdívky

20. května 2010 v 16:45 | Nini
Jak jsem přišla ke své (svým) přezdívce/kám, neb. už se píše Historie. 

A to fakt. 
Ve světě internetu jsem momentálně známa pod přezdívkou Nini a také jako Kioko Misaki. Každá z mých přezdívek má svůj příběh a já vám ho trochu přiblížím. 
Historie: 
Někdy člověk musí začít a tak jsem si jako desetiletá holka snažila vymyslet přezdívku a jediné co mi přišlo vhodné bylo: Nikča - prostě moje jméno. S tímhle jménem jsem ale moc dlouho nevydržela a přišla na mě puberta. S návalem hormonů jsem si našla svoje první idoly a jednimi z nich byla německá kapela Tokio Hotel, každý je v té době buď miloval, nebo nesnášel a já patřila k oběma skupinám. 
Protože jsem potřebovala nějak vystupovat a přezdívka Nikča, nebyla nic moc, tak jsem hledala nějakou jinou a na nějakých německých stránkách jsem narazila na jméno Nicky. Jak já ho nesnáším. Ani ve škole jsem se nechtěla podepisovat jinak, takže jsem byla pod tímhle pseudonymem všem známá. Pak to šílenství opadlo a na malou chvíli jsem přestala i s blogem. Když jsem se vrátila, potřebovala jsem novou identitu, abych si mohla založit nový blog (tenhle). Jé kolik já toho vymýšlela, až přišla: 
Nini: 
Takto mě poprvé označila kámoška. Ona se jmenuje Dominika a doma jí říkali Niko, takže ona mi tak říkat nechtěla, proto začala s užíváním přezdívky Ninuš. Z tohohle vznikla poprvé přezdívka Ninushka, který však byla moc dlouhá, tak jsem ji zkrátila na Nini. Někde však byla Nini obsazená, tak nějakou záhadou k ní přibylo i 650 a je to moje přezdívka do fór apod. 
Kioko Misaki:
S novou anime mánii jsem potřebovala i Japonské jméno, nebo spíš než bych ho potřebovala, tak si našlo ono mě. 
Psala jsem právě povídku: Nikdy tě neopustím" a hledala jsem vhodná jména pro mé postavy, takže jsem si našla jednu stránku na které je spousta fajn jmen a hledala jsem. První se mi zalíbilo jméno Kioko - hodlala jsem tak pojmenovat kočku ve své povídce. Kočka jméno dostala a já taky. Jenže jak to tak bývá, Japonci používají hlavně příjmení a mě napadlo použít hned druhé jméno, kterým jsem chtěla pojmenovat budoucí dítě hlavních hrdinů a to Misaki(Misako)... Spojením těch slov vznikla moje bezvadná přezdívka, kterou používám hlavně na serveru konoha.cz 

A jak vznikly ty Vaše?

Caramelldansen - taneční mánie

19. května 2010 v 20:45 | Nini |  Anime a manga
Tak je to tedy, Caramelldansen obrázky... Jsou úplně boží a já jsem tady vybrala ty fakt super... 

caramelldansen


Tenhle každý otaku pozná, ale kdo ne, tak je to z anime Death Note a tancuje nám náš milovaný L... Muck
caramelldansen
Následují další otaku obrázky... Úplně nejlepší dvojka - Tobi a Deidara, ti dva jsou bezvadní jen tak a když tancují tak je to vražedná dvojice... Kawai
caramelldansen
Hinata a Naruto... Mají boží hlavičky...
caramelldansen
Tohle je nejlepší pár... Tenhle obrázek mě naprosto dostal... 
caramelldansen
Další skvělý páreček, Hinatka a Kiba, tady jsou úplně psycho... Já je miluju... 
caramelldansen
Zbývají nám poslední dvě dvojice 1. Naruto a Sasuke (ty jejich ksychtíky, já z nich nemůžu) a 2. Je Lee a Gaara, kteří jsou naprosto kawai... 
caramelldansen
caramelldansen
A dostáváme se k mým nejoblíbenějším... První je anime klasika - Pikachu - jen se na něj podívejte... 
caramelldansen pikachu
Kdo by nepoznal prezidenta Obamu? To vedle něj je prý Hillary, ale nějak jsem nepobrala kdo to je, stačí Obama... :-) 
caramelldansen
A slibovaný Dr. House a jeho přítel Willson - no nejsou úžasní... 
caramelldansen
Nakonec jsem našla obrázek, ze kterého padám pod stůl: Stepující Orochimaru

Stepující Orochimaru a Kabuto
To je všechno... Bohužel obrázky jsou z různých stránek a je jich hodně, takže řeknu jen, že zdrojem pro mě byl jak jinak než google... 

Caramelldansen - extrašílenost

19. května 2010 v 18:51 | Nini |  Videa
Tak video které mě zase dostalo do kolen. Jmenuje se Caramelldanser a je to naprosto boží... Líbí se mi ten tanec, už jsem si ho zkoušela zatancovat a je to docela stranda... Nejvíc asi musí být, když na to tančí víc lidí...

Viděli jste něco tak bláznivého a chytlavého? S tímhle museli přijít zase Japonci, jako s naprosto šíleným filmem jménem Battle Royale (docela hustý komedio-horor)... 

Caramelldanser la la la ... Sakra furt si to zpívám... 
Mám tu tři verze - jednu anglicky + asi origoš video a jednu s anime postavami... Nejkrásnější je Kapitán Jack Sparrow ve 2:18. To je tak kawai ^-^. No a poslední verze je Mermaid Melody, ale ta není tak free jako ty dvě, ale je taky hezoučká... 

Pozor, když si to poslechnete, hrozí že si na tom rychle uděláte závislost tak jako já a budete to muset poslouchat dokolečka... 


Povodně v mém městě

18. května 2010 v 8:21 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Je to šílené.
Povodňové aktualizace:
Těšín je zatopen, všichni studenti, kteří dojíždějí, tak zůstávají doma. Stejnou situaci zažívá i Karviná a Otrava, odkud také dojíždějí nějací studenti, kteří se k nám měli problémy dostat. Z toho vyplývá, že je nás ve tříde ze 30 jen 7!
Naštěstí v Havířově, takovém našem  malém ostrůvku mezi Ostravou a Karvinou, je naštěstí relativně sucho - jen máme zatopený bzén, Tesco, cestu na vlakáč, a další různé cesty. Dále se nám nebezpečně zvedají hladiny přehrad... Lidi chodí fotit zatopené oblasti - dokonce i něco čemu říkáme řeka Sušanka (a je opravdu většinu času suchá) se rozléá pryč. Lidi chodí kontrolovat i Lučinu.
Jen mě sere, že když se tady půlka lidí topí, že nám nám nezruší školu... Momentálně jsme v učebně počítačů a i když jsme tu jen dvě třídy, nesplňujeme ani limit poloviny - protože nás tu je dohromady 13!
Ale je mi docela líto těch, které to zaplavilo, protože mě kromě toho, že mi přes komín nateklo do střechy a skrz bodovky mi kape na stůl (teď už jen přes kulaté díry v obložení), že budeme muset vyměňovat celou stěnu, se nám nic nestalo...
Fotky sem dám odpoledne, i video co natočila ségra...
Ale stejně je to zvláštní, tady v těch kopcích, kde byly záplavy naposledy v 97. roce a nikdy pak nás nic takového nepotkalo, ani když tál sníh, tak te'd jeden blbej sopečnej mrak nám udělá ve městě takovou paseku...

NOVA? Hvězda nebo Televize?

12. května 2010 v 21:47 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Nova. Upřímě já nevím co si pod tímto výrazem představit. Může to být televizní kanál, který vysílá už dobrých patnáct (šestnáct) let, nebo také to může být hvězda, přesněji rozjasněné souhvězdí. 
Devinice novy podle wikipedie: 
Nova (lat.
nova, čes. nová), zastarale též nová hvězda, je označení pro astronomický jev, při němž se v důsledku náhlého spuštění termonukleární reakce (kataklyzmického výbuchu), způsobeného nahromaděním vodíkového a heliového
plazmatu na povrchu bílého trpaslíka v soustavě těsné dvojhvězdy, hvězdný objekt prudce zvýší asi stotisíckrát až milionkrát svoji jasnost, tedy o 13 až 15 magnitud. Původní objekt bývá obvykle natolik slabý, že nemusel být pozorován. V přeneseném významu je termín nova používán též pro označení tohoto druhu hvězdných objektů. V tomto smyslu patří nova do třídy kataklyzmických proměnných hvězd. (jestli fungují odkazy je to dobrý ;-) )
Věřím, že spousta z vás, si pod pojmem nova představila spíše ten kanál na kterém pravidelně chodí telenovely jako Ordinace  růžové zahradě, Ulice, či Pojišťovna štěstí. Také zde můžete najít pořady jako Comeback, Stahovák a nebo Občanské judo a Střepiny. Nova vysílá i některé cizí pořady jako Kriminálka Miani, New York, Las vegas apod. 
Já osobně mám radši hvězdy, ale tak se dívám na televizi, jako každý a kdybych si měla vybrat z oblíbených stanic - tak žekni Nova, Prima Cool, Aminax a ještě tam je něco, ale už nevím co, protože už nemám satelit... 
A co vy, líbí se vám spíše hvězdy, nebo televize. Hvězdám smíte všechno svěřit, jsou to tiší společníci... 

Návrat ke kořenům

9. května 2010 v 12:36 | Nini
Vracím se k tomu, kvůli čemu tento lbog vlastně vznikl a to k psaní povídek a jejich zveřejňování na webu. Dlouho jsem nic nenapsala (Kromě několika dílné série jménem .:Bílý Ninja - Matsui Unda:. ke které momentálně píšu pokračování druhou sérií která dostala provizorní jméno .:Matsui Unda - S cejchem tajemství/Nový věk ninjů:. ještě nevím jak se to bude přesně jmenovat)
Momentálně mám rozepsaných několik věcí - v hlavě mám pár seriovek, které ale přijdou na řadu po Matsui (pak bych už nenapsala nic) a taky mám rozepsaných několik jednorázovek. Takové menší pokračování v projektu ,,Co kdybych..." kde vymýšlím různé životní situace a snažím se v nich hledat řešení, už je tam jeden na dnešní svět romantický příběh, ale i tak to někdy dopadá..., pak je tu příběh, který vězí v rozepsaných článcích už asi půl roku a jmenuje se to ,,Pozoruhodná ceta" a vypráví asi pětiminutový příběh malého ptáčata, které nešťastně vypadne z hnízda a chce se tam vrátit atd... (blbost)
Taky píšu jednorázovku jménem: ,,Správný táta" je to o ženě žijící v nešťastném manželství, která najde štěstí v náručí o několik let mladšího studenta. 
V podobném stylu mě spontánně napadla povídka, která ještě nemá jméno, ale je o dvou nejlepších kamarádech, ona je realistka, on zamilovaný snílek a radši to nebudu popisovat do detailu, protože, cobyste z toho pak měli, jen napíšu, že mě se to jeví jako zajímavý příběh ze života dospívajících lidí (oba mají za sebou střední školu), kterým život nastaví různé překážky. 
Poslední z jednorázovek (pokud se neprotáhne do sériovky) je příběh na motivy stejnojmenné pohádky ,,Žabí princ/Král" jejíž děj zná snad každý, jenže já ho nechci psát pro úplně malé děti, ale pro trochu starší, pro ty, co to chápou :-)

Kiss - Because I´m a Girl Korean/English

7. května 2010 v 16:03 | Nini |  Videa
Možná, že už jste se setkali s písničkou od korejské dívčí skupiny Kiss jménem Because I´m a girl, ale možná taky ne. Já jem se o ní dověděla už dávno, už ani nevím jak, hledala jsem nějaké romantické anime videjka a v jednom byl tahle písnička a v seznamu byl videoklip. 
Všechno to začíná úplně nevině, jeden fotograf potká kadeřnici, krásnou dívku a zamiluje se do ní. Jejich další setkání je v kadeřnickém salónu, kam přijde jako zákazník a ona se vystřídá se svou kolegyní aby mu mohla umýt hlavu. Protože je však zamyšlená, nedopatřením mu do očí vetře šampón. Fotograf se ze začátku zlobí, ale pak se spíše usmívá. Později mu chce dívka vrátit čepici, kterou si zapoměl a on si usmyslí, že nafotí její fotky a tady to všechno začíná. Oba dva spolu začnou chodit ven, na motorky a podnikat různé věci. 
Jednoho dne, když fotograf vyvolává svoje fotky zapomene zavřít lahev s kyselinou a postaví ji na polici s filmy fo foťáku apod. Za pár dní na  sebe dívka v jeho bytě vylije džus s oblékne si jeho košili. On si ji chce zamilovaně vyfotit, ale dojde mu film. Ona se rozhodne, že pro nějaký dojde. Natáhne se na polici, a převrhne na sebe láhev s kyselinou, která ji silně poleptá oči tak, že oslepne. 
On si to dlouho vyčítá, nakonec se rozhodne napravit svou chybu. Projde si svá oblíbená místa, naposledy se projede na motorce a pak podstoupí operaci, při které on příjde o oči, aby mohla vidět jeho milá. 
Ta po návratu z nemocnice bez něj strádá, snaží se žít dál, ale stále na něj myslí, až jednoho dne, ho znovu spatří. Šla se projít okruh, aby si připomněla staré šťastné vzpomínky a uvidí ho, jak hází míč psovi. Nejprve ho chce pozdravit, ale zasekne se, když si všimne, že nevidí. S pláčem mu vrátí fotografii, na které je ona a on odejde, aniž by věděl, že se setkali. 
Na konci jsem se rozbrečela, přišlo mi to strašné, ale krásné. I moje ségra a kámoš z toho byli trošku vedle, když jsem jim to pustila. Je to asi jediné video, u kterého se dívám na děj místo abych jen poslouchala písničku. 
Sice moc nerozumím textu, protože překlady se různí a jsou hrozné, ale to nic nemění na tom, že je to úplně úžasné. 

Bílý Ninja - Matsui Unda - 2. Akatsuki sídlo, nový domov

4. května 2010 v 12:00 | Nini |  →Bílý Ninja - Matsui Unda
Sídlo Akatsuki mě okouzlilo. Byla to velká budova s dvěma patry. V jednom byla kuchyň s jídelnou, toaleta a obyvací pokoj s televizí, který sloužil na různé věci-když si chtěl někdo jen posedět, nebo se podívat na televizi, nebo když jsme měli dostat nějaký úkol. V tom vrchním byly zase pokoje. Většina lidí bydlela spolu tak jak byly v týmech, jen Pein měl vlastní pokoj a Konan.
První co se dělo bylo, že jsme si všichni posedali ve Velkém pokoji, jak mu tam říkali, a zařadili mě do týmu.
,,Matsui, ty jsi dobrý ninja a svoje schopnosti nejlépe uplatníš s Itachim, ten taky už nějakou dobu nemá partnera, takže se jím staneš... Itachi máš nějaké námitky?" zeptal se Pein a upřel svůj zrak na zachmušilého muže. On se zase kouknul na mě. Dala bych cokoliv za to, kdybych v tu chvíli uměla číst myšlenky. Když si mě prohlédl od hlavy, až k patě, otočil se na Peina.
,,Ne. Vezmu si ji na starosti, stejně to zbyvá jen na mě..." odpověděl a bylo rozhodnuto. V první chvíli jsem cítila divný pocit v břiše a mracenčení po celém těle. Těšila jsem se na to jaké budou naše mise a jaký bude on. Jenže vzápetí jsem zjistila, že všechno bude naopak.
Byldlela jsem ve stejném pokoji jako Itachi a ze začátku bylo pro nás oba si na sebe zvyknout, i když pro něj možná míň, ale o tom až za chvíli.
,,Páni, tohle je bezvadný pokoj, která postel je moje?" zeptala jsem se nadšeně z toho prostoru, do té doby jsem nikdy nevlastnila tak velký pokoj, vždycky něco 3X3 metry, postel skříň a žíj si v té kobce.
,,Ta pod oknem." zabručel Itachi a úspěšně ignoroval moji veselou náladu.
,,Na, obleč si to." řekl najednou a hodil po mě kus černé hrubé látky.
,,Fuj co je to?" s odporem jsem to natáhla před sebe a podívala se na to. Byl to dlouhý plášť. Musela jsem se postavit a trochu ho upravit, abych se na něj pořádně podívala. Stejný plášť měli na sobě i ostatní Akatsuki.
,,Tohle musíě nosit, aby bylo poznat, kam patříš." řekl Itachi.
,,Tak to ne. Něco takového na sebe nikdy nevezmu. Díki, ale nechci vypadat tak blbě jako ty a ještě ta hrozná barv..." nestihla jsem doříct větu, když mi Bůh ví odkud přiletěla facka. Z te rány se mi skoro zatmělo před očima, zavrávorala jsem a upadla na postel.
,,Co si to dovoluješ ty de**le?" rozkiřkla jsem se na něj. Zadržujíc slzy a měníc je na vztek jsem vyběhla z pokoje a stále jsem na něj křičela nadávky. Nakonec jsem po něm ten plášť hodila znovu: ,,Tohle nikdy nosit nebudu a tebe poslouchat taky ne... K tomu mě nikdo nedonutí..." následovaly další nadávky a urážky. Když už jsem nedokázala vymyslet další věci utekla jsem dolů. Sedla jsem si v jídelně na židli a začala jsem nadávat znovu, ale tentokrát na celé Akatsuki a přemýšlela jsem o odchodu.
,,Halo? Ehm, Matsuri?" zavolal někdo.
,,Matsui, jmenuji se Matsui, jestli je to tak těžké říkejte mi Bílý ninjo!" začala jsem křičet.
,,No tak promiň, ale nedokážu si zapamatovat něčí jméno, když ho slyším jedinkrát..." řekl znovu ten hlas a do pokoje vešel vysoký kluk s maskou.
,,Promiň, jsem podrážděná." řekla jsem už klidněji.
,,Jmenuji se Tobi. Co to bylo tam nahoře s Itachim? Co se vám stalo?"
,,Nic... Myslíš, že zde musím zůstat, když jsem jednou člen Akatsuki, nebo smím odejít?" zeptala jsem se.
,,Itachiho si nevšímej. Každý je tu takový. Jsme samotáři, ninjové zabijáci, bezcitní a bez zábran. Každý z nás má svou povahu a musíš každého pochopit abys s ním mohla vycházet." začal Tobi přednášku o každém ze členů. Dozvěděla jsem se něco o jejich minulosti a povaze, jak s nimi vycházet a komu se raději klidit z cesty, jestli nechci strhnou boj...
,,Ehm... Tobi... vy všichni jste v týmech a Itachi byl sám... on měl taky partnera, nebo ne?" zeptala jsem se nakonec.
,,Měl. Jmenoval se Kisame. Jenže před třemi měsíci zemřel, při plnění mise. Itachi dlouho odmítal najít si nového partnera a tak je dost překvapující, že přijal tebe." usmál se Tobi. Pak se omluvil a odešel.
Tobi se stal mým prvním přítelem, i když v Akatsuki jste nemohli nikoho brát jako přítele.
Ten večer jsem spala neklidně s vědomím, že tohle se neobejde bez obětí.

Poznámky:
Jak to bude dál? Rozhodne se Matsui setrvat u Akatsuki a nebo se brzy vzdá a vydá se dál svou vlastní cestou? Jak bude příběh pokračovat se dozvíte příště... 

Bílý Ninja - Matsui Unda - 1. Matsui Unda v týmu Akatsuki

3. května 2010 v 18:41 | Nini |  →Bílý Ninja - Matsui Unda
Život je hra, nikdy nevíte kterou kartu si vytáhnete, na jakou cestu vás zavede, kdo a kdy z téhle hry vypadne. Nejhorší, že na něj není návod ani pravidla. Prostě vás může někdo votkráhnout a on hraje dál, nebo se prostě dostanete někam kam nechcete a jste taky kapůt. Život je taky boj a sebevrah je zbabělec. Návod jak přežít neexistuje, a však stále ho někdo hledá. Já vám dnes ukážu temnější stránku celého příběhu o Narutovi.
Jmenuji se Matsui Unda. Nemám rodiče a asi jsem je nikdy neviděla. Celých 13 let mě vychovávali různí učitelé, a stařící toužící po opravdu nadaném žáku. Nejspíš proto ovládám tolik technik a v patnácti letech jsem legendárním ninjou známým pod přezdívkou Bílý Ninja z Písečné. Miluji bílou, jsem celá v bílém.
Celý tenhle temný příběh začal docela nevině. Právě jsem se prala se třemi chlápky, když za mnou přišel nějaký týpek se svou přítelkyní. Podíval se jak jsem je skolila a pak mě oslovil.
,,Hej ninjo, co jsi zač?" zařval na mě.
,,Co chceš otrapo?" odpověděla jsem mu.
,,Viděl jsem právě jak jsi porazila ty tři ANBU. Bojovníky jako jsi ty, potřebuji do svého týmu."
,,Týmu? Ne díky, radši pracuji sama. Nechci se podrobit pravidlům někoho jiného, jinak bych zůstala ve své vesnici."
,,Tak jinak. Můj tým je banda zabijáckých ninjů. Hodláme odchytit všechny Bijuu a pomocí jejich síly si podrobit všechny vesnice. Tak co chceš se na tom podílet?"
,,Hmm. Zní to jako zábava. Dobře rozmyslím se. Uvidíme se ještě někdy?"
,,Za pět dní v hospodě u Tří havranů ve vesnici vln, přesně v poledne se tam dostav, celý tým tam na tebe bude čekat." dořekl ten dotěrný chlapík, pak se otočil a hodlal odejít. Ta holka šla s ním jako jeho ocásek.
,,Počkat a smím vědět, pro koho bych měla pracovat?" zavolala jsem na něj dřív než odešel.
,,Jmenuji se Pein a tohle je Konan. Za pět dní ve vlnách." řekl a odešel.
Celých pět dní jsem přemýšlela. Dodnes nevím co by se stalo kdybych to odmítla, ale už se stalo a já budu vyprávět dál.
Za pět dní jsem opravdu přišla do vesnice vln a našla tu hospůdku. Když jsem tam vešla nemusela jsem dlouho hledat a zahlédla jsem Peina. Seděl v čele dlouhého stolu a kolem něj seděli další muži. Konan seděla po jeho pravé ruce a upírala na mě svůj vražedný pohled.
Když jsem přišla blíž, tak se na mě i ostatní podívali trochu nedůvěřivě.
,,Ehm, ty máš být kdo?" zeptal se mě muž sedící hned na kraji, jak jsem se později dozvěděla Hidan.
,,Matsui Unda, jsem zde na pozvání Peinovo." odpověděla jsem mu klidně. Tím jsem však strhla vášnivou debatu na mě. ,,Vždyť je to dítě... Pein se zbláznil?... Musí být dobrá když ji chce Pein mezi námi." padali různé názory.
,,Dobře ukaž co umíš!" vykřiknul náhle Hidan a zabodl do stolu kunai. Bez jakéhokoliv vybídnutí, řekl chlapec vedle něj ,,Teď!" a já jsem vystartovala. Vyškubla jsem kunai ze stolu a přiložila ho k Hidanovu krku.
,,Nechte toho. Matsui, takže jsi se rozhodla pracovat pro mě?" postavil se Pein.
,,Jo." usmála jsem se a to byl jen jeden z mála upřímných úsměvů za dobu pobytu u Akatsuki.
Po našem představení a schválení mého přijetí, jsme trochu oslavovali a pak odešli do sídla Akatsuki, které se stalo mým krutým domovem.

Poznámky:
Matsui Unda je čistě výmysl. Kdo se stane Matsuiným týmovým partnerem a co doprovázelo Matsuin příchod se dozvíte v dalším díle... do té doby přeji hezké čtení.


Bílý Ninja - Matsui Unda - 0. Úvod

3. května 2010 v 18:38 | Nini |  →Bílý Ninja - Matsui Unda
Matsui vyrůstala jako sirotek. Byla to bystrá, chytrá a nadaná dívka, čehož mnozí využili a pod nátlakem svých mistrů z ní vyrostl zabijácký ninja, který nectí zákony a hlavně nelne k žádné vesnici. Jednoho dne se setká s několika ninjy, dojde s šarvátce a Matsui ji s elegancí vyhraje. Jejich boj zahlédne vůdce nejbezpečnější organizace vůbec a jelikož mu právě schází jeden člen, rozhodne se, že Matsui prostě příjme k sobě. 
Teprve patnáctileté dívce se tak najednou mění celý život a ona zjišťuje, že svět ve kterém žije, je ještě zkaženější než si dovede představit. Najednou je postavena před velký úkol, kde musí mimo jiné volit mezi vlastní svobodou, nebo přátelstvím. Jak dopadne její cesta se dovíte v tomto příběhu... 

Tento příběh jsem začala psát už hodně dávno a je to (pokud nepočítám jednorázovky a pětikapitolový příběh) historicky první dopsaná povídka. Na příběhu můžete pozorovat jak se měnil můj styl psaní, protože mezi jednotlivými kapitolami byly mnohdy i několika měsíční pauzy...

UPOZORNĚNÍ: Je to příběh na téma Naruto, takže znalci to budou mít těžší pochopit, ale prakticky se tam jedná o ninjy, o ninjí schopnosti a sílu... 
Celý příběh si můžete přečíst na:http://147.32.8.168/?q=node/47170

Viděla jsem hvězdu

3. května 2010 v 16:18 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Viděla jsem hvězdu... Teď asi asi musíte myslet co to melu, vždyť v noci jsou hvězdy normálně k vidění. Jenže včera nebyly. Bylo zamračeno, obloha měla oranžovošedou barvu a sem tam prosvitl tmavší kousek a nikde žádné hvězdy. Já ji však viděla jako záchranné světýlko v temnotě. 
Včera večer jsem byla opravdu na dně, vydeptaná a zklamaná sama sebou, protože jsem blbá abych hledala pomoc tam kde se jí nikdy nedočkám - a vážně to není chyba jedné osoby, na kterou jsem ten večer myslela jako na záchranný kruh, každý máme svůj život a já to respektuji. 
No prostě jsem brečela v kuse asi tři hodiny, slibovala jsem si kupu různých věcí, když přišel můj táta, zažvatlal několik věcí, které mě dorazili. Ani nevím proč, ale jen v pyžamu, v mikině a s telefonem a sluchátky jsem vylezla na střechu - potřebovala jsem se provětrat a uklidnit - možná, že jsem chtěla mít pocti, že bych to mohla skončit. No prostě jsem si sedla na žebřík, který je hned vedle okna, střecha mě studila do nohou, každou chvíli jsem dostala záchvat třasu - ze zimy a taky z pláče - a snažila jsem se zadržovat hysterické vzlyky (úspěšně). Přemýšlela jsem nad tím, kdo by mi mohl pomoct a říkala jsem si, že asi nikdo není. Měla jsem šílený strach z toho co bude ráno, co se stane odpoledne až se vrátím ze školy a pak večer, jak celý ten den vydržím - bohužel některé z těch pocit mi zůstává. Vážně si nikdo nedovedete představit jak mi bylo a v tom zoufalství jsem se obrátila na někoho, o kom už nikdy nebudu pochybovat - Na Boha. 
Šeptem jsem k němu promlouvala, ptala jsem se co mám dělat dál a co bude dál a stále jsem sledovala tu prázdnou oblohu, když mi na mysl vystanula věta: ,,Bože, jestli jsi, ukaž mi aspoň jednu hvězdu, jednu jedinou, ať vím, že se to zpraví, že mě vedeš. Jednu naději, jedno světélko." vážně nikde nic nebylo, až pak jsem ji uviděla. Začala jsem znovu hystericky brečet a najednou jsem se usmívala - věděla jsem, že mě povede, že se nemusím bát, že on zázraky neumí, ale může mě vést tou správnou cestou. Ta hvězda tam byla jen chvilku možná deset vteřin než se ztratila za mraky, ale to mi stačilo. Pak už jsem žádnou hvězdu neviděla a když začalo pršet vrátila jsem se zpátky do postele a konečně jsem mohla spát. Do té doby jsem nezamhouřila oči, prostě jsem měla hlavu plnou všeho možného. 
Teď se mi musíte smát, že jsem blázen, ale já si za ním stojím. Můj Bůh, ale není jako ten křesťanský, uznávám sice něco z jejich víry, ale jinak se s Bohem domlouvám sama. Nemusím přeci chodit do kostela, blh je všude a já s ním mohu mluvit i u sebe doma. Já už si tu víru zařídím...
Jinak jsem s ním měla super řeč, co jsem si říkali to už je jedno. Hlavní je, že jsem se ráno vzbudila vyrovnanější než dřív. Vím, že to bude dobré - ne dnes, ne zítra, ale jednou ano. Taky vím, že cokoli se mi stane má svůj účel a že On mě chrání - On, nebo můj Anděl, to je jedno, hlavní je, že to vím... 

Zase jeden velký průser

2. května 2010 v 20:29 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Tohle se fakt může stát jen nám... Můj pes asi bude mít štěňata (světe raduj se, další parchantíci jsou tu). Moji "milovaní" rodiče ji nechali venku a asi ji nakryl jeden z okolních psů, což jsou všechno tak debilní rasy (mrňavej uňafanej kříženec a ještě protivnější vlčák). Ona vykazuje všechny známky toho, co minule - každou chvilu kňučí a na krku má nějakej zelenej flek...
Nejhorší z toho je, že zase budu mít blbý pocity jenom já (a začíná to nanovo), stejně jako před vánoci, kdy jsem ji na podzim našla v kotci se sousedovic psem... Já ji asi zabiju - fakt, myslete si co chcete, ale máme zabíjet deset štěňat, nebo jednoho velkého problematického? Stejně by je nikdo nechtěl - zlatého retrievera a ještě něco... 
Sakra, to nikdy nikdo nemyslí na mě, že si všechno hned beru na sebe, protože to nemůžu nechat na někom jiném? To si neuvědomují, že už minulý týden, kdy jsem ji venku nechala já, jsem se z toho málem zhroutila? (chtěla jsem jít a dát jí něco hodně jedovatého do jídla) Teď je to ještě horší, protože nám naši řeknou: ,,A proč jste ji nezavřeli..."
Konec už se po mě řve a zase je to všechno moje vina... já se na to vyseru... Já to vzdávám... Prostě to nejde... Zbohem... 

PS: vím, že to spousta z vás nepochopí, ani nemůže, nemáte potuchy co to je udat byť jen čtyři štěňata, která ani nemají čistý původ. Těžké je udat papíráky, levné čistokrevné psy natož nějaké hajzlíky - tihle psi umírají v útulcích, ale o tom spousta z vás nemá potuchy... Já jsem si svého psa hlídala, nedokázal ho uhlídat někdo jiný, ale jen já z toho mám zase průser a to až takový, že se bojím co bude ráno - co bude zítra odpoledne a další dny - jestli to vůbec vydržím, protože už mám nervy totálně rozdrásané... TAKŽE MI TU SAKRA PŘESTAŇTE PSÁT, AŤ TY PSY NECHÁM ŽÍT... TOHLE ŽÍT NEMŮŽE, JE TO JEN POTÍŽ SE KTEROU SE ŠTVEME PŮL ROKU A PAK TO STEJNAK CHCÍPNE... 


sdfghjk
gfhk
Detailně jsou fenečky, na hromadě jsou i dva pejsci... tohle nikdo nechtěl, jen jedno štěně má opravový domov... o ostatních nevím... 

Jo a ještě sorry lidi, ale já bych tu chtěla jen jeden komentář, od někoho... to možná jí napíšu... Díky, že sem nebudete psát... Já jsem fakt na dně a už dvě hodiny v kuse brečím... 

Potřebuju dobýt baterky

1. května 2010 v 22:18 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Potřebuju vypnout. Fakt... už tři týdny jsem se pořádně nevyspala a říkám vám, že kdybych mohla - tak spím přes oběd :-D Ale je fakt, že mě to stále baví, i když tohle píšu se zavřenýma očima, doslova. Jsem úplně kantare. Minulý týden jsme měli s capoeirou workshop a Batizado (jako páskován v karate), ještě předtím jsem se vyštavila tím neustálým hraním benbintonu... Tento týden jsme sice toho moc nedělala, ale taky jsem toho moc nenaspala... Tento víkend jsem v ostraně na festivalu sportu a zdraví (a bla bla, něčeho) a s naší bandou (pět děcek, co je nebaví sedět u stánku) lítáme sem a tam - do úmoru tancujeme na X-pad tanečních podložkách (kterou bych samozřejmě chtěla domů a kdo víc, možná mě vylosují), nebo lítáme z patra do patra na Ostaravském výstavišti černá louka a zkoušíme různé sporty jako jízdu na kole, spinning, střelbu z luku, in-liny (většinu umím) mezitím scháníme jak debilové razítka, protože bez nich bychom se nemohli zúčastnit té soutěže o úžasné t. podložky (a seskoku padákem, a jízdy na zorbingu a ještě dalších různých blbostí). K tomu ještě zvládáme nejtěžší úkol z toho všeho, reprezentovat náš club - Capoeira Ginga mundo ( www.gingamundo.eu :-D ) a dělat vystoupení. 
Jsem doslova bez baterek, ale pořád lítám. Večer to na mě jde sice poznat - teď jsem málem usla ve sprše, jak jsem si myla hlavu a stála jsem asi deset minut pod proudem a jako blbec si myla hlavu a mezitím se mi zdál se - sama se divím, že jsem se neutopila... Jsem celkově nějaká zasekaná - tenhle článek píšu, jako debil a moje oblíbené tlačítko je backspace :-D. Teď bych se potřebovala vyspat. Bože, jak já se nemůžu dočkat prázdnin, kdy mezi tréninkama nebudu mít školu, která mě bude vysilovat víc než nějaký sport... Bohužel, ani příští víkend se nevyspím, protože trenér chce jet do Zoo (paráda, bude sranda)...
Končím, jdu spát... tohle je takové menší ohlášení, co dělám a tak... Už fakt usínám... Mějte se hezky a napište co vy jste dělali na pálení čarodějnic?
PS: a Políbil vás někdo pod rozkvetlým stromem, děvčata?
CREDITS: Layout by Denaille | layouts.candita.cz | Picture from DA