Duben 2010

Sluníčko, včeličky, jaro a já jsem v pohodě... + nový kabátek

29. dubna 2010 v 17:31 | Nini
Už to chtělo změnu. Ten modrý designek od Blach byl sice hezký, ale už tu byl moc dlouho, proto jsem sáhla po lehce extravagantním, ale stále krásném layoutu od Ciri, která na něj nafotila fotky, ze kterých je na tomto layoutu vlastně všechno. Práce obou děvčat se mi moc líbí a kdo hledá nějaký hezký kabátek na svůj blog (nebo stránky) určitě si tam vybere... 
Lidi jsem strašně ráda, že už je tu jaro. Konečně to ze mě opadává - lidi co mě štvaly a ze kterých jsem se věčně stresovala jsou pryč, prostě zmizeli; ve škole by mohlo být všechno OK, protože mi bude vycházet asi jen jedna trojka (Bezva), našla jsem dokonce svoje peníze na dárek sestře k narozkám, o kterých jsem si myslela, že jsou dávno v tahu... Já se mám naprosto báječně... Navíc zítra a celý víkend budu vystupovat v Ostravě na festivalu sport, zdraví, pohyb a volný čas... Náš klub tam bude mít stánek a dvě vystoupení za den... 

↑ takhle vypadá... 

Draci a Saně

27. dubna 2010 v 15:59 | Nini |  Magie a nadpřirozeno
Draci a Saně.

Jaký je rozdíl mezi drakem a saní:
Saně, jsou draci, kteří mají více jak dvě hlavy. Co do počtu hlav se saně lyší podle kultur - My známe sedmihlavou saň, řekové například i stohlavou.
Draci oproti tomu jsou mohutní a mají jen jednu hlavu.
Tito dva tvorové se lyší také počtem nohou a schopností chrlit oheň. Drak Má dvě nohy a dokáže chrlit oheň. Saně mají čtyři nohy a zpravidla oheň chrlit neumí.

Spojení dvou duší

26. dubna 2010 v 19:45 | Nini |  Naruto→Jednodílné
Dost stará povídka na téma Naruto (jedno japonské anime). Je to první verze, na druhou verzi vám dám odkaz... 
Dole pod povídkou najdou nezasvěcení slovníček, aby lépe pochopili o čem se mluví...

Jak se to stalo? Hinata sedí na zemi v obětí někoho od koho by to nečekala. To by ji dřív napadlo že to udělá Naruto nebo kluci z jejího týmu, ale Gaara? Přemytá si celý den od začátku celého tohoto kolotoče.
Začalo to včera odpoledne. Všichni Geninové měli volno od Chuuninské zkoušky a tak se většina z nich poflakovala, nabírala nové síly a nebo trénovala pro další část zkoušky. Hinata chtěla projít celý den v klidu, ale nějakou nepozorností a schválně vyvolanou hádkou se octla tváří v tvář Gaarovi na mýtině mezi lesy, za Konohou. Kolem stáli i jiní Geninové, kteří u tohoto sporu byli. Celý tým sedm, Hinatin tým a Gaaruv tým. Taky Neji a jiní, které zajímalo jak toto dopadne. V Hinatě se v tu chvíli krčila duše někde v koutě, ale nedokázala odvolat svá slova - nikdy nebude nejslabší ninja z Hiuuga klanu. A Gaara? Ten v tu chvíli netušil co ho vyprovokovalo aby se do tohoto zapojil.
Hinata několik minut marně odolávala Gaarovu útoku. Ani Byakugan jí nějak extra nepomohl. I když se ke Gaarovi dokázala přiblížit a udeřit ho, tak dřív než stačila udělat cokoliv jiného, ji Gaara poslal zase zpátky několik metrů od sebe.
Když už nevěděla co udělat napadla jí jedna věc. Schopnost, kterou se naučila teprve nedávno. Hinata na Gaaru chtěla zaútočit požíračem chakry. Přiskočila ke Gaarovi a spojením Byakuganu a ,,Požírače chakry" na něj zaútočila. Pevně zavřela oči a čekala co se stane. Když je otevřela viděla že Gaaru zastavila uprostřed útoku. Stál s rukou nataženou před sebe a se zastřeným pohledem ji sledoval. Hinata najednou cítila jak její jutsu funguje. Její Chakra se rychlostí blesku zesilovala a Gaarova zase oslabovala. Jenže pak se ozvala rána a Hinata se jí lekla. Nečekala že by se někdo další pletl do jejich souboje. Najednou přestala ovládat své tělo, zakopla a spadla rovnou na Gaaru. Zděšeně vykřikla, ale její křik se stratil někde v neznámu.
Najednou se stala součástí svého nepřítele. Toto jutsu má totiž jednu nevýhodu, nesmíte se dotknout toho proti komu jste ho použily, nebo se spojíte v jedno tělo a musíte vyhrát duševní boj o vládu nad tělem.
Ocitla se někde v nitru duše Gaary. Byly tam jen oni dva a Shukaku. Hinata sdílela jeho pocity. Minulost ukrytou v jeho těle. Cítila bolest kterou Gaara pociťoval každou vteřinu. Nahánělo jí tom hrůzu a ta hrůza ji ohromila natolik, že dovolila Gaarovi ovládnout její duši a mysl. Musela se podřídit jeho vůli a když zaútočil na Naruta, který chtěl tento boj ukončit, musela mu propůjčit i něco ze své síly. Jeho očima se dívala na Naruta. Najednou jako by všechno kolem ní utichlo a ona se ponořila do větší tmy. Z dálky slyšela zbytek Geninů jak se je snaží dostat do nemocnice.
Tam se taky Hinata probudila. Rozhlédla se kolem sebe a doufala že všechny ty pocity, které před několika okamžiky sdílela s Gaarou byly jen sen. Zvedla se a odrhnula závěs dělící její postel od dvou po jejích stranách. Opatrně nakoukla dovnitř. Gaara seděl na posteli, měl zavřené oči. Rychle uskočila doufajíc, že si jí nevšiml. Přešla tedy k druhé straně plátěného pokoje a odhrnula druhý závěs. Spatřila ležícího Naruta. Spal, ale byl samá modřina a odřenina. Sedla si na jeho postel a chytla ho za ruku.
,,Je mi to líto Naruto" zašeptala. Zavřela oči a víc stiskla jeho ruku. V ten okamžik někdo odhrnul závěs rozdělující několik plátěných pokojů. Hinata se otočila a spatřila Gaaru. Okamžitě se postavila do bojového postoje a vyvolala Byakugan. Gaara ač slyšel její křik a vyděl její postoj se k ní rozešel. Hinata nečekala a začala s Gaarou bojovat.
,,Nech mě." vykřikla a ustupovala dál dozadu. Netušila co má za lubem, ale naháněl jí hrůzu. Jelikož je Narutův pokoj v rohu místnosti, ze dvou stran ho obklopuje stěna, do které Hinata narazila a která zabraňovala dalšímu úniku. Zavřela oči a znovu udělala několik zoufalých výpadů.
Gaara chytil její ruku, a druhou ji Chytil kolem pasu. Opatrně ji políbil na rty. Hinatou v tu chvíli projel blesk strachu, ale i jisté radosti.
Když Gaara vycítil že Hinatě nevadí, propletl své prsty mezi jejími a přitiskl ji na stěnu. Hinata se propadla v kolenou a sesunula se na zem. Gaara klečel blízko ní. Chytil ji jednou rukou kolem ramen a druhou kolem pasu a pevně ji objal.
*
,,Proč jsi to udělal?" zmůže se konečně na otázku. Zadívá se mu do očí. Překvapí ji, že Gaara o svém důvodů moc nepřemýšlí: ,,Chtěl jsem s tebou být zase ve spojení."
Takže to je ten důvod-spojení dvou duší....

Slovník: 
Genin - první stupeň ninjy
Chuuninska zkouška - zkoušky na druhý stupeň ninjy
Hyuuga klan - Jeden z nejsilnějších klanů ve vesnici ukryté v listí (konoha), klan ze kterého pochází Hinata... 
Byakugan - oční technika kterou ovládá klan Hyuuga. Pomocí ní se dá vidět chakra (energie) v protivníkově těle.
Shukaku - první z ocasatých démonů. Odhromady je jich devět První má jen jeden ocas a nejsilnější jich má devět... 

Studentské volby neb. Já chci taky volit...

26. dubna 2010 v 15:23 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Chtěla bych volit. Moc se o to nezajímám, ale teď jak je ta akce ,,Studentské volby" chtěla bych jít volit. Vážně bych si přečetla všechny prospekty, zkoukla předvolební kampaně a v žádném případě bych nevolila nikoho z ODS či KSČM. Vím, že bych našla nejlepšího kandidáta do našich voleb, ale zase na druhou stranu - můžu jen já ovlivnit svým hlasem vítězství nějaké jiné strany než těch dvou nejvyšších? Kdyby nás bylo víc... Asi půjdu překecat naše, aby za mě hlasovali. 
Až vypuknou volby, zkuste přemluvit rodiče (pokud sami nemůžete hlasovat, nebo pokud ani nechtějí jít volit) a vyberte si svou stranu. Možná jsem blázen, ale některé děti by mohli vybrat lepší vládu, než většina rodičů. 
Já bych to zkusila. Musíme se z toho přeci nějak dostat, my se máme mít dobře a ne skoro jako ve středověku, kdy se měla dobře jen šlechta a ten zbytek musel vyžívat z mála. (Taková menší obdoba, kdy naši politici hrabou sobě do kapsy a my jim máme pořád platit. My platíme a stále nejsou nikde žádné peníze...) 
Vážně se mě neptejte koho bych volila, protože v tom nemám jasno, ale asi se o politiku začnu zajímat... 

Pryč s kritikou, mám se mít ráda ne?

25. dubna 2010 v 22:33 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Seru na sebekritiku, musím se taky někdy pochválit. Vím, samochvála smrdí, ale víte jak vám usnadní život trocha sebevědomí? Tak třeba já - podívala jsem se dnes do zrcadla a jen tak jsem se na sebe dívala (a sundávala si šperky abych v nich nešla pod sprchu)... Jen tak jsem nad něčím přemýšlela a pak jsem zjistila jednu věc: Mám krásné oči. Fakt, řeklo mi to už spousta lidí, že jsou uhrančivé a pronikavé(naposledy mi tak řekl kamarád přítele mé tety a jeden profesor od nás ze školy). Nikdy jsem neměla své oči ráda, podle mě jsou trochu chladné, ale opravdu jsou zajímavé... Je to asi nejhezčí věc na mě. Hrozně ráda se dívám jak kontrastují moje oči a stíny (když se maluju samozřejmě, nebo přemalovávám). 
Trocha toho narcismu nikdy člověku neuškodila, protože si dál myslím, že nejsem nijak hezká. Snad dokážu svým pohledem omámit kluka natolik aby přehlédnul mé hrozné nálady a měl mě prostě rád, protože by si přál vidět v těch očích jen radost... To je nádherná představa. Už se mi to párkrát podařilo, klukům se na mě líbí hlavně oči (a holkám zase moje rty... njn některé celebrity si nechávají zvětšovat rty injekcemi, já je tak mám přírodně)... 
Taky bych si mohla přestat nadávat že nic neumím a přiznat sama sobě, že to umím, nejsem nejlepší, ale ani nejsem nejhorší. Prostě to chce jen trochu cviku a odhodlání dosáhnout velikosti svých vzorů, aby i oni měli důvod vážit si mě... Něco už umím, protože jinak bych to dělat nemohla, protože jinak by mi nikdo neřekl: ,,Je to hezké, jde ti to, jen tak dál..." neptám se jen rodiny, ale i jiných... Jde mi kreslení, kreslím ráda, sice nejsem výborná, nebo nejlepší, nejsem všude známá, ale okolí ví, že mi to jde a já se snažím... To samé s capoeirou - já to prostě umím, jen se nebát. Proč taky? My jsme bezvadný kolektiv, když vám to nejde, ostatní vám pomůžou a když se ti stane trapas v rodě, tak se ani nesmějí (pokud se to celé nevyvíjí jako zábava)... 
Jsem dobrá, nejsem nejlepší, ale něco umím a co umím tomu musím věřit, jakož i tomu, že jsem docela hezké děvče, že mám hezké oči (tomu zbytku moc nevěřím, ale jednou...)

Zkuste si to taky, je to nádherný pocit. Nechválit se, ale sami sobě přiznat pravdu, nebýt na sebe tak tvrdí a prostě mít rád něco na sobě (třeba i ty oči jako já)... Napište mi to do komentů, jestli na sobě máte rádi nějakou vlastnost, nebo část sebe... 

The Chordettes - Lollipop

25. dubna 2010 v 8:13 | Nini |  Videa
Za chvilku sice odcházím na workshop, ale tohle sem musím dát. Tuhle písničku jsem si teď zamilovala. Bude se nám hodit na K-mode (něco jako akademie na základkách), kde máme jako třída vytvořit nějaké vystoupení a my budeme mít průlet módou posledních pěti desetiletí... 
Možná si budete myslet, že jsem zblázen, ale mě někdy hudba z těch starých let uchvátí...
Jo... Na našem K-mode, které se bude konat v Listopadu tohoto roku (2010) bude vystupovat i Martin Chodůr, už se těším...

Lollipop, Lollipop Oh, Lolli, Lolli, Lolli, Lolipop... Super...

Hledám kamrádku/da

23. dubna 2010 v 23:12 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Jak napovídá nadpis, hledám kamarádku, nebo i kamaráda, ale dřív bych si radši pokecala s pohlavím mě bližším než s klukem (nejsem lesba)
Už toho mám dost. Jestli to ze sebe nedostanu tak se asi zblázním - mám k tomu dobře našlápnuto. Představte si bolest kolem žaludku. Takové zvláštní křeče jako kdyby vám zlomily poslední tři žebra a zarazili vám je do žaludku, který se vám snažili rozmačkat a navíc byste v něm měli kupu žiletek, které při každém zmáčknutí vyvolávaly potřebu zvracet, pálení žáhy a nepředstavitelné křeče. Tak to je můj denní stav. Každé ráno vstanu a psychicky se připravím na to co ten den zažiju. Před třemi týdny jsem cítila jen ten zvláštní pocit zvýšeného adrenalinu, ze kterého máte žaludek jak na vodě a bojíte se cokoli sníst. Postupně to přešlo v tohle a trvá to už dva týdny (tři pokud počítám rozjezd). Normálně se bojím co ještě přijde, bojím se, že budu trpět ještě víc. Kámoška ve škole, která si všimla jak se začínám najednou kroutit a místo toho abych se smála pokládám hlavu na tašku, schovávám si obličej, tisknu ruce k místu kde mám žaludek a snažím se přitáhnout kolena k sobě a ještě se snažím neúpět (zatím dost úspěšně)... Netuším co s tím dělat. Snažím se zbavit každého stresu, do školy se učím, tréninku se nebojím, snažím se i jíst - i když sním od sedmi to tří jen jedno balení Bebe dobré ráno (a na snídani rohlík) a pak jím až doma - stejně to nepomáhá. Bojím se, že nepomůže ani anacid... Páni celá se klepu přestože ty záchvaty mívám většinou celou školu (nesnáším když máme do půl třetí a když jsem až ve tři doma, kde to přejde) teď je ale mívám celý den. Začíná to pocitem hladu (i když jsem půl hodiny předtím jedla) a pak začnou ty křeče.
Já vím co to je, ale kromě psychologa to nikomu nemůžu říct, to prostě nejde, bylo by jen peklo a to já nechci, už tak mám dost problémů tak a ještě výčitky, díky nechci. 
Už se to snažím řešit, celý týden od Pondělka si dávám do těla, celý den hraju benbinton se ségrou a úterý a čtvrtek chodím na tréninky, kde se taky pořádně odreaguju, ale co mám dělat večer? To je další co mě dojebává - sport je sice zdravý, ale já jsem půl roku pořádně nic nedělala a teď makám od rána do večera a sedám si jen, když už nemůžu, když ségra nechce hrát, nebo už mě nohy nechtějí nést (z toho mám večer problém vylést po schodech do pokoje). To sportování mi bere hodně síly, ale co jiného mám dělat (a taky mě to baví). Na celý víkend jedu na workáč, a vstávám v šest a stejně nejdu spát (vždycky vstávám brzo a chodím pozdě spát, dřív to nejde, já se totiž bojím usnout protože nevím co uvidím... Bože, pomoz)
Všechno začalo v únoru, kdy jsem se rozhodla držet hladovku a nejíst - začaly mě bolet záda - začala jsem s tím mít dost velké problémy - začala jsem mít potíže s tím žaludkem, něco už dávno bylo v nepořádku, ale ještě mi nebývalo špatně, jen jsem měla pocit hladu (nejsem těhotná lidi)...
No prostě potrřebuju pomoct, stačí bys byla moje kamarádka, abys mě vyslechla abys mi trochu poradila prodiskutovala se mnou můj nejnitěrnější život a hlavně, abys nikomu nikdy nic neřekla. Potřebuju nejlepší kamarádku, která mě vyslechne a skoro nic víc dělat nemusí. 
(Bude to znít jako debilita, ale) pokud si myslíš, že mi dokážeš pomoct (a to dokážeš, každý dokáže) tak mi řekni kolik ti je, kdo jsi odkud jsi, proč bys mi chtěla pomoct řešit moje problémy (nebo hledat řešení) a já ti potom když tak pošlu icq... 
(Bože, připadám si jako ve třinácti, když jsem byla v pubertě, jenže tohle je horší, za tamto mohla škola)
Kdo ví, možná tak obě (oba) získáme nového kamaráda, budeme si navštěvovat blogy, budeme spolu tlachat o blbostech na icq a budeme si navzájem pomáhat... 
PS: A ještě, to obracení na Boha není jen obecné, já ho doopravdy prosím o pomoc, já věřím, že on to dokáže a že mi sešle pomoc, i když nejsem ten nejlepší věřící... 

Fotky z Kalů

22. dubna 2010 v 15:17 | Nini |  Moje obrázky→
Jaro na kalech. 
Kaly, místo kam se odváží odpad ze šachet. Na těch našich jsou asi čtyři velké rybníky, spousta uhelného odpadu a kolem dokola špinavý les. Upřímně, je to hnus. Všude samý bordel, to černé bahno schne aspoň týden po malém dešti, takže kdo tam jde bezvadně se umaže, smrdí to tam rybama a vším možným ještě. Les není o nic lepší - všude samé smetí - chrobáci ani všchno co patří k lesu mi nevadí. 
Přesto na těch místech najdu kladné stránky. Na kalech se dobře jezdí na kole. Když mám staré oblečení, jezdím i přes kaluže. Loni jsme takhle strávili půlku dne. Prostě jsme vzali kola, na nohy vzali staré tenisky a hadry a vyjeli se projet. Brzy jsme měli kola celá černá a tak jsme je vzali na ostrůvek na jednom z rybníků, kam se dá dostat pěšky. Hned jsme byli i my mokří, ale bavili jsme se. V zimě se tam krásně bruslí, když rybníčky zamrznou... Je. 
A v lese se bezvadně bobuje a rozbíjí boby. Taky jsme si tam udělali krásné posezení a houpačku, děláme tam oheň. Na cestě jezdíme na mini-biku, protože je to jediné místo kde se dá jezdit a kde na nás nepřijedou cajti, nebo nás nesrazí auto. 
Když se konečně oteplilo, vytáhli jsme kola a já nabrala směr kaliště a krásně jsem se projela (a prodrncala XD). Krásně svítilo sluníčko a mě to přímo vyprovokovalo k fotografování... 

Bude Popelka

16. dubna 2010 v 17:03 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Budou dávat Popelku. Už tuto neděli 18. 4. 2o1o ve 13:05 a já, pokud to stihnu se na ni budu dívat, protože patří mezi mé oblíbené pohádky. Ale aby nedošlo k omylu, tak nebudou dávat ten hnus se Šafránkovou, ale krásnou popelku s třemi večery, hodnými holoubky a milým princem, popelku, kterou si zahrála Eva Hrušková a kde také hraje i můj oblíbený starý herec pan Ladislav Pech. Je to černobílá Popelka z roku 1969, kterou já naprosto zbožňuji, kterýžto úryvek z jedné z písniček, měli rodiče na svatebním oznámení. (ta část s korábem a ohněm v písničce - Budeme spolu) 
Úplně mi to zvedlo náladu... 
A stejně tahle Popelka je lepší než Tři oříšky pro Popelku... 
A jinak tady je odkaz na moji recenzi i s písničkami a tak...

Tak mě nechte žít...

11. dubna 2010 v 17:57 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Bože, proč mě nikdo neposlouchá... Já se snažím jak můžu a stejně je to k ničemu. Bojím se, že prostě to dál nepůjde... Můj předchozí článek (pokud jste ho někdo stihli) byl jen názor... Chtěla bych vědět, že bych aspoň něco dělala dobře... Nevím co bude, ale doufám, že už bude jen konec, protože se bojím zklamání a to mě čeká až vystuduju... Takže prosím, nepište mi tady už k tomuhle nic. Nikdo mě nemůžete pochopit a jen mi nadávat, to nemá cenu, víte jak se cítím? Nikdo to neví a ani nemůže, protože to nikoho nezajímá... Tak už toho nechte, klidně si založte vlastní debatu na nějakou stupiditu, ALE MĚ UŽ NECHTE NA POKOJI.  Já si přeju jen nějakou jistotu, protože kromě toho, že zítra je pondělí a já musím do školy, žádnou jistotu nemám... Mám teď hrozně těžké období, doléhá na mě dění ve světě, chtěla bych se o tom všechno dozvědět, ale nikdo mi nic neřekne, chtěla bych se o to s někým podělit, ale nikdo mě nevyslechne, nebo mě pak úplně zjebe, že jsem na tom hůř než před tím... 
Proto tenhle svět nesnáším... Co zmůže sedmnáctiletá holka proti světu, bez talentu, bez šance na splnění snů? Od té doby, kdy jsem nebyla přijata na školu, na kterou bych chtěla jít (třeba to jen zkusit, a pak třeba nastoupit jinam...) to jde dolů... Bojím se, že neodmaturuju (možná, když nebudou státní tak jo)... 
K mým starostem, které někomu můžou přijít banální, mě trápí ještě jiná věc. Ta korupce, ta nenávist mezi lidmi, absence porozumění a lásky. Nikdy jsem nepotřebovala přítele jako teď. Svěřit se osobě, kterou by to zajímalo, měla by pro mě radu a pomoc (jako já se snažím mít pro ostatní). 
Příští rok slavím osmnácté narozeniny, chci si udělat autoškolu, najít si přítele, koupit si moje vysněné auto a pomalu si hledat práci, byt... vždyť s trochou štěstí za tři roky maturuju a pak... Nemám šanci se dostat na vysokou, na to jsem prostě moc blbá, ale co budu moc dělat pak? Napůl učitelka, napůl sociální pracovník... 
Před pár týdny jsem psala takovou zvláštní povídku - byla na téma: Úcta k životu" do jedné soutěže a já jsem psala o ženě, vdově s nenarozeným synkem. Byla studovaná, byla chytrá a hezká (já nejsem ani z poloviny to co moje hrdinka) a jak dopadla? Nezaměstnaná s malým dítětem, na podpoře ze které jakž tak zaplatila co musela a ten zbytek? Od té doby na to myslím, přemýšlela jsem o tom i dříve, ale jsem stále dítě, jsem jakoby zavřená v téhle mé slupce a nemůžu nic dělat. Chci se zeptat matky, na něco, co mě může čekat až vejdu do toho opravdového světa, co se stane pak, když tu školu třeba neudělám: Půjdu pryč, bez školy (zajebané čtyři roky) bez práce, bez bydlení... Tehdy, když studovali moji rodiče, jim stačilo málo aby tu školu udělali a pak měli hned místo... Dneska se k tomu vrátila jen jedna škola ve Vítkovicích (v Ostavě, jsou to železárny a mají tam spousty oborů, včetně automechanika)... 
Nevím jestli je lepší tohle, kdy se jen bloumáme světem a necháváme se okrádat, nebo omezování, přesně nalinkovaný život a trocha té jistoty... 
Já si přeji jistotu, aspoň trošku... Proto věřím v Boha. Není to sice velká jistota, nikdy mi pořádně nepomůže, ale aspoň se na něj mohu v těžkých chvílích upnout, jako většina lidí... 
Takže ještě jednou prosím, pokud mi nemůžete říci nic hezkého(Nebo mi aspoň nenadávat), tak radši neříkejte nic a budeme všichni v pohodě... 

smutek

A stejně nikdy nedokážu napsat přesně to co chci... vždycky tam do podstatné chybí... Tak mi pomoz Bože... 
A stejně tenhle svět nenávidím a kdybych mhola, bylo by všechno jiný, hezčí, snadnější, veselejší... už bych se měla probudit... 

Moje noční můry

10. dubna 2010 v 0:06 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Chtěla bych jít spát, ale nějak nemůžu. Stalo se něco, z čeho bych měla noční můry a ty já nechci... Úplně se mi klíží oči a bolí mě... Tohle se stalo už když jsem poprvé viděla video s Aurore (úplně dole druhé video)... Nemohla jsem spát a celou noc jsem myslela na ty děti, všechny děti světa, které každý den trpí... Dneska se nezbavím cirkusu a těch kolotočů a všeho... Zase si připadám sama, protože ségra už spí a já si tu bloumám po netu a nevím, kam se vlastně podívat... 
Normálně si přeju, aby pršelo, aby se Havířov ponořil to temných mraků a já jsem mohla být tady, doma bez pocitu vinny... Tu pociťuji velmi často, nevím často ani proč, ale prostě mě něco vždycky začne trápit. Chtěla bych někoho, komu bych se mohla kdykoli svěřit, kdo by mě vyslechl místo toho abych mu lezla na nervy... Nikdo takový není... 
Nesnáším tohle období... Chtěla bych psát, ale nemůžu. Chtěla bych přemýšlet o těch příbězích, kterých mám taky plnou halvu, ale nedokáži je včas dostat na papír... 
Bože, jdu se ponořit do světa druhé světové války...

Velikonoce

7. dubna 2010 v 19:32 | Nini |  Užitečnosti
Vím je to dost brzo (pozdě, jen jsem ironická), ale psala jsem to teprve včera, jako úkol do VDT (výpočetní a didaktická výuka)... Úkol zněl, napište text na téma Velikonoce a mě se to líbí, tak se s tím chci pochlubit. 

velikonoce nadpis

V Katolické církvi, představuje oslavu Kristova z mrtvých vstání.

velikonoce

Velikonoce jsou tzv. pohyblivé svátky a vycházejí na první Neděli po prvním jarním úplňku (tj. po
velikonoce
 21. Březnu.)
Jako spousty křesťanských svátků se i Velikonoce, přenesly mimo církev. Zde jsou brány jako oslavy jara, čas oslav a veselí.
Oslavy velikonoc doprovází mnoho symbolů a tradic, které jsou s jiným krajem samozřejmě jiné.


Některé věci však zůstávají všude stejné a mají svůj význam:

Beránek:
-          Vychází z židovských svátků a představuje boží stádo, které vede Kristus. V křesťanských svátcích je to pak symbol Ježíše, který byl, podle Křesťanů, taky takovým "beránkem obětovaným pro lidstvo"
Kříž:
-          Symbol Ježíšovy smrti ukřižováním.
Vajíčko:
-          
Symbol nového života, plodnosti a vzkříšení. Malování vajíček už je lidovou záležitostí.
velikonoce

Zajíček, kuřátka a další:
-          patří mezi tzv. pohanské zvyky. Jsou to symboly svátků na uvítání jara, mezi které
 velikonoce také patří…


Další z významných českých symbolů je pomlázka (koleda). Na velikonoční pondělí chlapci chodí a šlehají dívky pomlázkou vyrobenou z vrbových proutků a za to dostávají od děvčat malované vajíčko. Podle tradice museli muži, při koledování pronášet koledy. Neznámější z nich je asi: "Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, když nedáte malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný…"

velikonoce

Slovo pomlázka je odvozeno od slova, omlazení. Kdysi si chlapci dělaly pomlázky z nejpružnějších
proutků a tím pak šlehaly dívky, které měly být "omlazeny". V dávných dobách se i chlapci mezi sebou šlehali, aby byli zdraví a měli se dobře k práci.
V dnešních dobách se už význam
velikonoc vytrácí a zachované tradice přežívají převážně už jen na vesnicích.










Text je převážně z www.wikipedie.cz (spíš je to upravená verze) a obrázky jsou z internetu a upravovala jsem si je sama... 

Obrázek mamince

7. dubna 2010 v 17:10 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Moje maminka (i tatínek a a sestra) slaví za tři měsíce narozeniny (všichni tři jsou na začátku července, ségra dokonce 1.). Došli mi nějak prachy (nebo brzy dojdou) a tak jsem se rozhodla jí nakreslit obrázek... Mám nádhernou představu viktoriánského děvčátka s růžovými tvářičkami, v čepečku a svírajícího kytici lučních kvítků... Od zlatých lokýnek, nadýchaných šateček už jsem musela upustit, protože jsem nikde nenašla obrázek, který by odpovídal mé představě... Místo toho jsem našla jinou dívku... Je nádherná a je nakreslená podobně, jak bych si ji představovala... Kromě toho, že jí změním šaty (ty její nejsou roztomilé) a květiny, tak ji nechám tak jak je... Má tmavé krátké vlasy (no barvu taky změním a délku upravím) a krásně se usmívá... Je prostě kouzelná... 
Už mám náčrtek a doufám, že tak do těch prázdnin bych to mohla dodělat...

Přidávám i obrázek, tak pro představu... To co mám já je hodně pozměněné, ale nechci do toho zasahovat moc, protože bych pak netušila jak to nakreslit... 


Victorian girl
Není nádherná? Miluju ten obraz... 

Biblické pohromy dokládají vliv klimatických změn, tvrdí vědci

5. dubna 2010 v 22:28 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Normálně takovéhle věci nekopíruju... Popravdě, ani nevím kam to zařadit - takže to skončí v mém deníčku *^_^*... Normálně se tak nudím a hledám něco na čtení a bouchne mě do očí nadpis: Biblické pohromy dokládají vliv klimatických změn, tvrdí vědci. 
No a jelikož k tomu byl nádherný obrázek Hlavy Rammese II. (faraona vládnoucího v době deseti pohrom) v vchodu chrámu Abu Simbel, musela jsem se na to podívat. 
Normálně čumím... Bůh je pro mě záhadou... věřím, že něco je, že by byl i bůh, i když je to zmrd (ale mě hodně krát pomohl, takže díky té naději se jménem). Jak se píše na konci Bible (teda mojeho dětského vydání *culí se a rudne* jménem ,,Moje kniha Biblických příběhů" je dobrá doporučuji) Co Bible předpovídá, to se splňuje - a nebo jak je to pořekadlo: Na každém šprochu, pravdy trochu... - Pomaličku věřím, že by se většina věcí mohla být pravda a vědci by na to dokázali najít vysvětlení... 
I když, někdy je lepší věřit na ty zázraky...


Nuala and Abe - Say Goodbye

2. dubna 2010 v 17:21 | Nini |  Videa

Tohle jsem dala na youtube už dávno. Chtěla jsem si vyzkoušet, jestli zvládnu udělat video na téhle bázi a hle. ono se mi to povedlo. Jestli je dobré musí tedy posoudit někdo jiný, ale mě se líbí... Video má české titulky a je s anglickou písničkou...

Je to sestříhané z filmu Hellboy II - The golden army a písnička je od skupiny Skillet - Say Goobye

Pozor: kdo film neviděl a nechce znát jak to skončí, tak se na to radši moc nedívejte, protože je to posloupně jako film...

Princess Nuala and Abraham Sapien - Say Goobye



Pixelky - znak Uchiha klanu

1. dubna 2010 v 18:20 | Nini |  Moje obrázky→
Pixelka, která je použita v obrázku u Sasukeho takový malinký znak Uchiha klanu. Je to dobré do komentářů třeba, ale nevím... Jestli se vám někomu líbí a chcete ji někam použít, tak dejte vědět kam a klidně to udělejte. Tady vám to povolím.
Jinak je to dost slabé, ale zase dělala jsem to v PF studio a je to vůbec první práce tohoto druhu, kterou jsem vytvořila, takže berte na to ohledy... 
Jsou dvě, jedna je větší a druhá menší... 



pixelka uchiha klan znak 2


Malý Sasuke

1. dubna 2010 v 17:56 | Nini |  Moje obrázky→
Tak Sasukeho moc nemusím (spíš ho nesnáším namyšlence jednoho), ale kámošce, začínajícímu Naruto maniakovi se děsně líbí a tak jsem jí jednoho nakreslila. Je to Sasu z toho obrázku v levém dolním rohu (kdo ho nezná, tak se když tak ozvěte a já na něj tady odkážu).
Mě se osobně tenhle obrázek docela líbí, taky jsem se s ním dřela docela dlouho, hlavně pak s upravováním v PC, jelikož byla kvalita hrozná.
Jinak nejvíc pyšná jsem na ten znak Uchiha klanu...


Sasuke malý
PS: Kioko Misaki je moje přezdívka na Konoha.cz
CREDITS: Layout by Denaille | layouts.candita.cz | Picture from DA