Leden 2009

Naruto→Vícedílné

28. ledna 2009 v 11:34 | Nini
→Jako Romeo a Julie ← Dokončené → Romantika, bitevní, tématické, drama.
→Sakura a její kluci←Rozepsané→Romantika

Milostný trojúhelník→Úvod

28. ledna 2009 v 11:23 | Nini |  →Milostný trojúhelník


Četli jste příběh Nitsuki a Misako a jejich milostném trojúhelníku. Zvrácená Nini se rozhodla psát dál a s osem těch dvou si ještě pohrát. Co můžete očekávat?


  • Shounen-ai a Shouji-ai námět (holka+holka a kluk+kluk)
  • Jak to bylo na začátku -historie vztahu Nitsuki a Misako
  • Další postavy (jako třeba Misakin vztah s Yurim a další.)
  • Zvraty, kdo s kým a proč, bolest,láska zklamání
  • Erotické scény (ano i Ninushka se bude snažit psát to na co se už 3 toky chystá)
  • Podle názvu víte co můžete očekávat.
Na postavu Misako a Nitsuki jsem si půjčila dvě slečny z Anime Mei Hime a to Shizuru a Natsuki...
Černovlasá Natsuki jako Misako (heh) a Blonďatá Shizuru jako Nitsuki (musí to být)
A pár jejích obrázků.


Shizuru as Nitsuki

Natsuki as Misako

Poruchy příjmu potravy (Anorexie, bulimie atd.)

26. ledna 2009 v 17:21 | Nini |  Trápení, aneb nejste v tom sami!


Anorexie
či mentální anorexie (latinsky anorexia nervosa, z řečtiny an - zbavení, nedostatek; orexis - chuť) je duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Spolu s bulimií se řadí mezi tzv. poruchy příjmu potravy.
Mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života, ale může se objevit dříve i později. Často začíná jako reakce na nějakou novou životní situaci či událost, se kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat (přechod na střední či vysokou školu, rozvod rodičů, úmrtí v rodině apod.).
Nebezpečné Kominity:

Poslední dobou se ve spojení s anorexii vyskytuje i mnoho takzvaných "pro ana" blogů. Tato komunita je poměrně nebezpečná, dívky na těchto stránkách získávají podporu a pocit, že dělají správnou věc. Dívky si zakládají svůj web, ve kterém píší své "pokroky" v cestě za anorexií. Častá hesla jsou například "Anorexie není nemoc, ale životní styl", "Raději budu mrtvá, než tlustá".

Projevy:

Aby se tato porucha dala diagnostikovat, musí být splněná tato kritéria (podle mezinárodní klasifikace nemocí MKN 10):
  • Úbytek hmotnosti (nebo u dětí chybění přírůstku hmotnosti) minimálně o 15% oproti tělesné hmotnosti normální pro daný věk a výšku nebo BMI index je 17,5 a méně
  • Hmotnost si pacient/pacientka snižuje sám/sama dietami, vyprovokovaným průjmem, zvracením, užíváním anorektik, diuretik, laxativ
  • Vnímání sebe sama jako příliš tlusté/tlustého, přetrvávající strach z tloušťky, zkreslených představách o vlastním těle
  • Výrazná porucha hypotalamo-hypofyzo-gonadální osy projevující se u žen amenoreou, u mužů ztráta libida a potence
  • Při začátku před pubertou je tato opožděna či zastavena
  • ztráta menstruace, nespavost, nesoustředěnost
Primární projevy jsou odmítání potravy či v případě nemožnosti odmítnutí (nemoc je často tajena) následné vyzvracení potravy, jedním z častých (nikoli zákonitých) projevů je i sklon k extrémnímu sportovnímu nasazení.
Sekundárními projevy (důsledky):
  • Metabolismus - snížená hladina draslíku, edémy, metabolická alkalóza
  • Gastrointestinální trakt - hypertrofie příušních žláz, zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa, zaněty slinivky břišní
  • Kardiovaskulární systém - Bradykardie, hypotenze, srdeční arytmie
  • Hematologické problémy - Anémie, trombocytopénie, hypercholesterolémie
  • Kožní - Suchá, prakající kůže, mozol na dorzu ruky(vyvolání zvracení)
  • Plicní - záněty plic (vdechnutí zvratků)
  • Zubní - zvýšená kazivost zubů, periodontitis
  • CNS - atrofie mozku, poruchy paměti
  • Neurologické - křeče, svalová slabost
  • Reprodukční - amenorea, infertilita
Kromě mnoha fyzických problémů se oběvuje také řada problémů psychických
  • pocity smutku, osamocení, zoufalství, bezmoci, deprese
  • sebevražedné sklony - sklony k sebepoškozování

V extrémních případech může vést porucha přímu potravy mentální anorexie a bulimie až ke smrti.

Výtah z článku o Anorexii na http://cs.wikipedia.org/wiki/Anorexie

Bulimie (bulimia nervosa) je jednou z poruch příjmu potravy, stejně jako anorexie. Spočívá v záchvatovitém přejídání a snaze tomuto čelit - úmyslným vyvrhováním potravy, ale také vyvoláváním průjmu, užíváním anorektik či jiných látek k hubnutí se snahou, aby postižený netloustl. Projevuje se zejména u dívek (žen) ve věku 13 - 18 let, není však výjimkou ani ve vyšším věku a u mužů. Bulimie se léčí pomocí psychoterapie.
Bulimie - pochází od slova bulimis, což v přesném překladu znamená "býčí hlad", (bous - býk, limos - hlad). Jako první ji takto pojmenoval Galén (2. století n.l), ke specifikaci choroby jinak nazývané "vlčí hlad". Okolo roku 1979 londýnský psychiatr Gerald Russell oddělil jistý počet pacientek trpících anorexií, které trpěly "zákeřnou obměnou" této choroby. Ta tkvěla v občasném záchvatovém přejídání a ztrátě kontroly nad množstvím zkonzumovaných potravin.
Důkladnější studie poté ukázaly, že cca 40 % anorektiček trpí občasnými záchvaty přejídání a existují osoby, které netrpí anorexií, ale přesto se také často přejídají (třeba i častěji než 2krát týdně) a tato situace trvá déle než tři měsíce. Bylo tedy jasné, že tyto osoby trpí úplně jinou nemocí, která byla nazvána bulimií (žravostí), která byla později označena jako žravost psychická (mentální) - (bulimia nervosa).

Výtah z článku o Bulimii http://cs.wikipedia.org/wiki/Bulimie

Příběh:
,,Tak zase příští úterý holky". Věta kterou jsem slýchávala před ZUŠ (základní umělecká škola) už od svích pěti let. Od mala jsem toužila být baletkou, v krásných šatech se producírovat po jevišti a předvádět piruety. Když jsem poprvé vešla do sálu kde už čekala skupinka holčiček u tyče, měla jsem pocit že se splnil sen. S tím jak jsem rostla a v baletu se stále zlepšovala, rostla i moje touha po tom být v budoucnu slavná a uznávaná baletka. Přešla jsem do puberty a moje tělo se pod vlivem bouřících se hormonů začalo měnit z štíhlé baletní postavy na zakulacené *monstrum*. Nikým jsem si nenechala vymluvit že to je přechodné a že se hormony srovnají a moje tělo bude zase v normálu. Já čtrnáctiletá, pitomá holka začala blbnout každý den před zrcadlem. Tohle ubrat, tady zeštíhlit, ten zadek no hrůza, ozývalo se běžně z mejch úst. Vyhlásila jsem hormonům válku, posilování, běhání, pila jsem jen vodu, přestala jsem večeřet a nepozřela jsem ani kousíček něčeho sladkého. Po dvou měsících se daly špíčky na ústup. Když dneska kouknu na fotky z doby kolem patnáctek, musím se pochválit a říct že jsem byla fakt pěkná holka. Postava akorát a v baletu mi to šlo jedna radost.Ale já to tenkrát neviděla, všechny ostatní holky se mi zdály hubenější a hezčí. Tak jsem přitvrdila, žádné svačiny, jen snídaně a obědy. Kolik to má kalorií? Ptala jsem se ve škole u vídejny obědů. ,,Jak to mám vědět" smála se mi kuchařka. Bylo rozhodnuto, přestanu chodit na obědy. Pořádně jsem se najedla jen ráno a přez den to bylo nanejvíš jablko a voda. Z šedesáti kil jsem najednou měla 48kilo. Toho jsem docílila jen cvičením a omezováním jídla. Učitelka baletu měla již podezření na nějaký problém ale nic mi tenkrát nedokázala. I naši jí říkali ,,holka má pohyb to je toho no". Problém nastal když jsem na váze oběvila změnu, 49kilo? Jak to že jsem přibrala? Bylo to chvilku před večeří. Snědla jsem minimum z talíře a hned upalovala na záchod, musíš to udělat říkala jsem si. Takhle to začalo, stal se z toho můj stereotyp. zvracení pak už nebylo ani nutné vyvolávat, šlo to samo, jídlo a záchod, jídlo, záchod, nic víc pro mě nebylo. 34kilo, na špičkách jsem se neudržela, odvezli mě do léčebny. Proč? Chci domů!!! Nic mi není! Já nemám hlad a jíst nebudu, slyšíte nebudu!!! Postavila jsem se stěží na nohy a chtěla odběhnout, ale nešlo to upadla jsem a neměla sílu vstát. A tobě že nic není? Koukal na mě doktor z příma. Holčičko ty musíš začít baštit. Poslední slovo a už jsem si to ležela v postely, sama, bez přátel, ale za to s jídlem. Fuuj to já jíst nebudu! Ohrnovala jsem nos nad rohlíkem a medem. Jediné o co mi šlo, bylo jak se nepozorovaně proklouznout na záchod a tam se rohlíků i medu zbavit. Nepovedlo se, jako vždy mě zase dostali a nacpali až k prasknutí. Dnes jsem jim vděčná. Tak se měj Leonko a nezapomeň jíst abych se mohla jít jednou podívat na vystoupení. Usmála se na mě sestřička Majda a podstrčila mi do kapsy kousek čokolády. Já jí nesnědla,ale zabalila jsem si jí.Doma jsem dodržovala jídelníček a začla přibírat. To mi bylo 18let. V hlavě mi to dost často řvalo abych šla a jídla se zase zbavila, ale já ne, já to zvládla, já nad ní vyhrála, já jí ukázala co proto, já jsem se vyléčila. Dneska mi je 23let. Ten kousek čokolády mám stále schovanej, asi už moc dobrej nebude ale zdraví škodlivý ho sníst prej taky není:-D Mám ho v šuplíku a občas si ho vemu do ruky přivoním a zavzpomínámna holky z léčebny jak jsme spolu vymejšlely fígle na sestry a doktory. Na to vystoupení jsem Majdičku pozvala a byla jsem prej skvělá:o) Dneska mám 58 kilo. Problémy už žádný, jím normálně, ale kdyby náhodou mi začala ta hnusná Bulímie zase hlodat v hlavě, vytáhnu si ten kousek čokolády, sním ho , sednu si do křesla a pustím si telku. Protože tenhle kousek já už nedám. Známou baletkou jsem se nestala, ale učím tanec. Holky jsou talentovaný a stejně tak hloupý jako já když mi bylo jako jim. Když náhodou jednu z nich načapu jak se prohlíží v zrcadle a říká si že je tlustá, vytáhnu fotky, povím jí svůj příběh, a pak na ně všechny houknu před ZUŠ. HOLKY TAK ZASE PŘÍŠTÍ ÚTERÝ.....

Obrázky:
Abych řekla pravdu, mě ty holky příjdou nechutný. Jsou to chudinky, protože většinou to sami chtěji (modelky a nesebevědomé holky...), ale když do toho spadnou nejde jít zpátky a jen málo holek se z toho ve zdraví dostane... Vždycky když si říkám: ,,Tak holka teď budeš držet dietu, jsi tlustá!" vybaví se mi nějaký z těchto obrázků a slova jednoho kamaráda a hned na nějaké diety zapomínám. Na tom asi záleží nejvíc, na přesvědčování ostatních, protože bez podpory to nejde...
Prosím, holky a kluci, vy kdo máte nějaké zkušenosti s nějakou formou poruchy příjmu poteavy podělte se s námi. Je jedno jestli jde o vám, kamaráda, nebo jen někoho o kom jste se to doslechli.

Kopírovat se zdrojem, mě to trvalo dlouho! Děkuji!

Trápení, aneb nejste v tom sami!

26. ledna 2009 v 15:34 | Nini |  Trápení, aneb nejste v tom sami!
Každého z nás něco trápi, hlavně v tomto choulostívém věku, ve kterém se nachází mnoho znás (12-18 let). Máme problémy v rodině, s přáteli a všechno to čím si musí každý ,,poberťák" projít. Abychom se vyvarovali některým problémům, nebo našli společnou cestu ven, zakládám tuhle rubriku s názvěm: Trápení, aneb nejste v tom sami! Každý to známe, každý jsme si tím prošli a mnozí můžeme pomoci.
Trápí vás něco? Měli jste nějaké trápení a našli jste cestu ven? Máte se o co s námi podělit, nebo chcete jen pomoci ostatním žít šťastněji→tak si najděte to správné téma a přidejte se k nám.
Naše heslo zní: Nejsme v tom sami!
Prvním kdo vám bude chtít pomoci budu já a určitě se najdou i další.
Prosím každého kdo zažil nějaký z případů o kterých se zde bude psát, podělte se s námi abychom se také mohli poučit.
Už by to bylo snad vše, tak si jděte hledat své trápení.
Nini


(Foto by Lenci-licious <3 [emo] a Nini [friend])

Sakura a její kluci - 01. - Otázka rozchodu

24. ledna 2009 v 13:29 | Nini |  →Sakura a její kluci
Sakura si zde často povídá se svým vnitřním hlasem a proto jsem je barevně rozlišila: Vnitřní Sakura a Sakura.

,,Už se nevrátí."
,,Nikdy."
,,Vadí ti to?"
,,Už ne… mám přeci tebe."
,,Miluji tě Sakuro."
,,Já… taky tě miluju." Růžovovlasá dívka se opřela o svého přítele a nechala se jím objímat.
,,Sakuro, vzpomínáš si na naše první setkání?" přerušil chlapec slastné ticho.
,,Vzpomínám." Usměje se dívka a zamžourá na tvář svého milého osvícenou paprsky zapadajícího slunce. ,,Jako by to bylo včera. Přišel jsi do akademie a tvářil jsi se jako největší ninja, ale všichni z tebe měli jen srandu. Vždycky z tebe všichni měli srandu a nikdo tě nechtěl uznat. Ale tebe měli… jsi správný kluk a to mi nikdo nevymluví."
"Jo srandu. Spíš mě nikdo neměl rád. A nejvíc ty. Pořád jsi mi nadávala i když jsi na tom byla skoro stejně." Radostný smích prořízl ospalou pohodu. Pár na střeše si vyprávěl vzpomínky.
,,A pamatuješ jak jsi se o mě vždycky bála? Vždy jsem pak od tebe schytal nějakou ránu."
,,Neměla jsem tě ráda…" usmála se dívka.
,,A já tebe vždycky." Chlapec se k dívce naklonil a políbil ji na rty. Ten krásný pocit však zkazila jedna myšlenka. Něco je špatně. Tohle přeci nemohu, směju se tu, vyprávím si o dávné době. Vždyť se snažím zapomenout. Je tohle správné? Takhle mu ubližovat? Lhát mu? Sakuro, přiznej si to nikdy jsi na Sasukeho nezapomněla. Ta vzpomínka na poslední sbohem v tobě žije příliš živě. I když už jsou to dva měsíce, nikdy jsi doopravdy nezapomněla. Miluješ ho Sakuro? Řekni Miluješ ho? Ptala se sama sebe káravě a sama sebe taky obhajovala. Já nevím. Mám ho ráda, ale jen jako přítele… ale dokážu ho milovat. Dokážu… Pak jí hlavou problesklo strašlivé zjištění. Nikdy to nedokážu. Od mi nedokáže pomoci zapomenout. Nedokážu ho milovat… Sakura se bolestně zadívá do veselých modrých očí…
,,Musím domů." Řekla rychle a zvedla se z prašné střechy. Než její přítel stačil jakkoli zareagovat, byla už pryč.
Dny míjeli jeden druhý a vtíravá otázka lásky vždycky přerušila tak krásné chvíle. Proč mu nemohu také s čistým srdcem říct ,,Miluji tě"?
Pak musela odejít, bez důvodu, bez rozloučení, vždycky odešla a doma se pak sama sebe ptala: Proč?


A pak nastal ten osudný den. Den který změnil životy obou a den který se měl dál opakovat.
Jdi za ním ne? nabádal Sakuru vnitřní hlas.
,,Nemůžu!"
Ale něco přeci udělat musíš.


,,Jo musím"
Ale co chceš dělat?


,,Já nevím. Říct mu to. Asi mu to řeknu."
Jo? A jak prosím tě?


,,Třeba mu to napíšu, je mi to jedno, ale už se s ním neuvidím." Řekla rázně Sakura a sedla si za stůl. Ze zásuvky vytáhla papír a tužku a… Zarazila se.
Tak co budeš dělat? smál se její vnitřní hlas.
,,Nevím. Já… fakt nevím."
Hmm, ten tvůj miláček to asi vyřešil za tebe, slyšíš? Upozornil hlas a Sakura se zaposlouchala.
,,Jo… mám velký hrad a ženu svou mám rád. Mám kytici růží a k tomu snad i…" Sakura se musela smát tomu falešnému zpěvu.
Směješ se. První optimistická věc za dnešní den.


,,Jo, ale na jak dlouho?" zeptala se Sakura a zase propadla do své temné nálady.
,,Musím to napsat." Řekla najednou.
Zase ten hloupý dopis? A nechceš raději počkat až sem příjde?


,,Ne. Já nevím." Sakura schovala hlavu do dlaní a propukla v pláč. Mísilo se v ní tolik pocitů a v ani jedno se nevyznala. Počkat v jednom přeci: On není ten kterého miluje a dál mu ubližovat nedokáže.
,,Sakuro! Halo! Jsi tady? Sakuro mám pro tebe jednu zprávu… Co se stalo?" modrooký chlapec se zastavil ve dveřích když spatřil svou přítelkyni plakat.
,,Víš já… musím ti něco říct…" slyšela Sakura svůj hlas jak promlouvá k chlapci stojícímu u dveří.
,,Musíme to skončit. Já vím že jsem to říkala, ale nikdy tě nedokážu milovat, moje srdce to nechce…" slova se ji zadrhávala v hrdle a hlas se jí třásl. Po tvářích jí stékaly stejně velké slzy jako teď jejímu příteli. ,,Odejdi prosím. Já už tě nechci nikdy vidět." Zašeptala tiše.
,,Ale Sakuro…" i jemu se hlas třepal.
,,Vypadni!" rozkřikla se Sakura. Pak už slyšela jen dopad něčeho na zem a bouchnutí dveří.
A toho krásného půl roku je pryč.


,,Co je to?" zeptala se sama sebe Sakura při pohledu na nádhernou kytici a pozlacenou krabičku. Tiše přišla k ní a zvedla ji ze země. ,,To ne…" vzdychla Sakura a po tváři se jí skutálela nová slza. V roztřesené ruce v krásné krabičce se leskl stříbrný prstýnek se dvěma malými kamínky a uvnitř bylo vyryto: Naruto a Sakura navždy





Naruto vlastnil ještě jeden prsten s tím samým nápisem, kterž nechal ležet Sakuře u dveří. Okamžitě šel za Jirayou a přijal jeho nabídku studia v horách o které chtěl Sakuře také říct. Ještě ten den odešel do hor a rozhodl se nevrátit dřív jak za tři měsíce, nebo taky víc. Když Sakura večer našla prsten, chtěla si s Naruten ještě promluvit, ale všichni jí řekli že už je v horách. Sakura smutně bloudila po Konze než se našla nový zpřízněná duše.


Díly:

Nový dessign

24. ledna 2009 v 13:19 | Nini
Tak jsem se zase nudila, brouzdala po netu a narazila na galerii jedné opravdu nadané malýřky a nedalo mi to, abych z jejích obrázků něco nevytvořila. Ta slečna si říká Tatsu a tady je její galerie na www.konoha.cz . Musela jsem udělat tento článek (i když kdo mě zná, ví že vždycky změním kabátek a kašlu na články) protože tohle si to zaslouží.
Moc se omlouvám za ten design, ale ještě to půjde dodělávat...
A náhled:



a použitý obrázek:

Další várka do galerie

19. ledna 2009 v 20:48 | Nini |  Moje obrázky→
Omluvte že je na některých obrázcích napsané: By Kioko Misaki To jen proto, že ty obrázky jsem zveřejňovala také na www.konoha.cz a tak jsem tam musela dát podpis s mou přezdívkou....

Nešikovná Nini

19. ledna 2009 v 20:33 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Chjo... tak jsem byla v Neděli na horách a zkoušela jsem jízdu na snowboardu (raději nechtějte vědět co všechno jsem dělala než jsem sjela těch pět metrů z kopce). No nininka je, ale tak nešikovná, že jí stačí jeden pád, jedno bouchnutí hlavy do sněhu a druhý den zkočí s pochroumanou páteří, nataženými svaly kolem krční páteře, hnutou a bloknutou krční páteří. Takže mám na krku hnusný krunýř, všechno mě bolí, hýbat se nemůžu a nemůžu ani chodit ze schodů, protože pod sebe nevidím. Naštěstí ještě nejdu jeden den do školy, protože nevím... to teprve bude terno...
Takže sem přidám nějaké ty povídky, videa a obrázky... pokusím se i o nějaké recenzičky a když tak udělám i hry... (od každého čekejte jen jedno, nejsem stroj ne?)
Taky se blíží pololetí, vysvědčení klepe na dveře a já se budu hlásit na střední. V březnu se budu chlubit kam mě vzali a nebo brečet, protože mě tam nevzali...
Jo a nakreslila jsem nové obrázky... většina jsou FA, ale tak ukážu je i vám...
Jdou tady...
CREDITS: Layout by Denaille | layouts.candita.cz | Picture from DA