Říjen 2008

TH-Anděl na prodej! 6

21. října 2008 v 12:00 | Nini
Za rok:Přes ten rok jsem se změnila,jak v chování tak i fyzicky.Už nemám svoje chmířička místo vlasů ale dlouhé vlásky,pořád hebké,rovně sestřihnuté nad zadkem.Změnila jsem se hodně.Začala jsem nosit pískové šaty.Dneska mám volno,sedím na zemi a čtu si,teda čtu pohádky dětem
,,Ahoj Molo" uasměje se na mě Krik je mu už 19,je hezkej a asi mě miluje,zvednu oči od knížky.

TH-Anděl na prodej! 5

20. října 2008 v 12:00 | Nini
Celej den si nevím co počít, mám strach z toho co se může stát, ještě pořád mám noční můry a ze spaní říkám debilní věci.Konečně nastal večer, já půjdu spát a až se ráno probudím, po Anglicku zmizím.

Jsem v koupelně a právěse chci obléknout,v tom někdo otevře dveře...Ten někdo je Bill,úplně jsem zapoměla že tu dneska twins přespí.Rchle jsem se otočíla...ted....ted jsem se rozhodla že definitivně odjedu

TH-Anděl na prodej! 4

19. října 2008 v 20:43 | Nini
V posteli přemýšlím o večeru...Někdo zaklepe ,,no..." řeknu.Do pokoje vejde Simča.
,,Tys prej byla dneska večer s Billem,jaký to bylo?" začne se uculovat a já musím taky,všechno ji hnedka poviprávím.,,No tak vidíš." usměje se.Pak si ještě chviličku kecáme než Simča odejde k sobě do pokoje.
Další dny jsou ráj,- každou jeho volnou chvilku jsem s Billem.a s ostatníma.Jednoho dne nás pozvou na jednu spešl diskošku, kam pouštěj ale až od 15-ti ,a já mám ani ne 14.Hned u vchodu po mě chcou občanku. ,,ale já nemám, teda jo mám,ale nevzala jsem si jí sebou, mám ji doma..." snažím se vykoktat výmluvu ,,no tak pust ji tam, tak si zapoměla doma občanku" zaprosí kluci ,,no že jste to vy kluci a já k vám můžu mýt důvěru" řekne ten týpek u vchodu a pustí nás dovnitř... já jsem myslela že mě jebne... a to není všechno , když jsme druhý den šly s Simčou viřizovat moji new občanku, chtěly po mě nějaké jiné doklady, například od pojišťovny a podobně.Já neměla nic... nakonec jsem byla bez toho všeho.Simče to došlo až ted.Vzala mě do cukrárny.

My Future esej do AJ

19. října 2008 v 19:28 | Nini

My Future

I think that I will a vet. I must have first studies on high school and university.
He must be kind and clever. He should be attractive.
I want to two children beautiful little girl and strong boy. They will have like to animals too. I hope that I will be have happy life, it is mine dream.
What I think about futures in the world of? I think that people will fly to the space on holiday and doctors devise medicine on cancer. Because wanes rainforest, we will have more in danger animals. Some one animals we will can see only in Zoo. Really I don't think, that would alien attack on earth.
This is mine spectacle into the future.
Thanks for reading, Nini.


My future by: Nikol Böhmová.

Tak tohle byl vrchol mé kariery v anglickém jazyce. Nikdy jsem nic tak dlouhého a prostě takového nenapsala. Jsem ráda že je to konečně zamnou. Esej na 180 slov a já jsem byla ráda, že jsem těch 180 napsala (nepočítám nadpis, podpis a poděkování) nebudu to znovu překládat do češtiny, prostě kdo chcete a vaše slovní zásoba na to stačí, poslušte si a jukněte jaký mám pohled na budoucnost...

Z očí do očí zbrani

19. října 2008 v 14:35 | Nini |  Příběhy→Jednodílné
Už jste se někdy dívali do hlavně pistole? Já jo.
Byl do děsivý zážitek. Stála jsem na schodech a za mnou byly dřevěné dveře. Dívala jsem se na dva muže, jak na mě křičí a miří zbraní. Mířili mi přímo na hlavu a stále křičeli. Já byla vyděšená a nevděla jsem co dělat. Věděla jsem že mě zabijí, ale nedokázala jsem se otočit a tváří v tvář jsem se bála ještě víc. Mráz mi běhal po zádech a můj strach se stupňoval.
Najednou se ozval výstřel a kulka mi projela stehnem. S hlasitým výkřikem jsem se otočila a opřela o dveře. Přála jsem si ať už mi to napálí do zad a já to budu mít za sebou. Ozval se další výstřel a kulka mi projela hrudníkem a zasekla se ve dveřích. Krev mi stékala po těle. Stratila jsem rovnováhu a skutálela jsem se ze schodů rovnou k nohým mých vrahů. Ti se otočili a odešli.
V tu chvíli jsem se probudila. Byla jsem hrůzou bez sebe.
Byl to jen sen, ale při vzpomínce na něj jsem se ještě dlouho třepala. Taky ten sen byl tak živý, že jsem doslova cítila náraz kulky do nohy i do zad. Dlouho mě pak ta místa bolela a běhal mi mráz po zádech.
Fuj, takovýhle sen bych nepřála nikomu, to mi věřte.

TH-Anděl na prodej! 3

18. října 2008 v 12:00 | Nini
Pak asi tři hodiny jezdíme na kolotočích a užíváme si-kluci nám vistřelujou růžičky a plyšáčky.Pak jsme museli domů ,,tak pa kluci my už musíme" řekne Simča ,,Tomí když tak mi zavolej někam zajdem" šeptne mu ale tak že to my ostatní slyšíme-pak mu dá pusu.
,,tebe se líbí tom?" zeptám se jí když nám kluci zmizí z dohledu i z doslechu.
,,No...popravdě...jo a jak" řekne a celá září
,,mě se moc líbí uplně všichni,Bill,Tom,Gustav a Georg...všichni" řeknu a usměju se, jsem celá šťastná ,,ale nikomu ani muk" dodám šeptem a obě dvě se začnem jako na povej šíleně smát.

TH-Anděl na prodej! 2

17. října 2008 v 20:39 | Nini
Mola nebyla schopná jedineho slova jen na něj koukala cítila se jako by byla v nebi...

Zachvilku k ní přišel doktor

,,ahoj děvče" řekl jí ale ona mu nerozuměla,nechtěla se nechat prohlížet vždyť jí nic není co proboha blázní.Rychle se zvedla a začala kolem sebe mávat rukama a křičet

,,nechte mě být-já jsem nic neudělala nechte" ale nikdo ji nerzuměl,Mola dostala strach chtěla utéct ale to by kluky už nikdy neviděla.Najednou se za ní oběvila nějaký holka

,,ahoj nebojse oni ti nic neudělají doktor tě jen prohlídne jestli sis nic neudělala" řekne jí anglicky.

TH-Anděl na prodej! 1

17. října 2008 v 20:34 | Nini
Mole je 10 let.Její tvář je snědá,tmavá ale přsto světlá.Je to proto že má Egyptský původ.Má veliké hnědé oči a uhlově černé jemné vlasy-které vipadali jako černé zlato když na ně svítilo slunce.Mola vyrůstala v chudém městě blízko Káhiry v Egyptě,její rodina je tak chudá že svoje děti prodává na trhu aby nemuseli trpět-ale to je omyl.Tatínek Moly Ramid,Molu umyje,čistě obleče zkrášlí a odveze ji na trh aby jí tam prodal.Mola cítí strach-nechce opustit rodinu,nemá otce ráda,mnohokrát ji bil a pak ji nutil tvrdě pracovat...maminka proti tomu byla hodná,Molu měla ráda,když jí Ramid odvážel na trh brečela ale věděla že je to pro její dobro,bude dělat služku v domě bohatých a za to bude mít hodně peněz aby se pak mohla vrátit domů...

Tokio Hotel x-!

17. října 2008 v 20:29 | Nini
Máš rád Tokio Hotel? Já ne
Máš rád povídky o TH? Některé jsou zajímavě trapné :-))
Tak k věci, v PC schovávám některé ,,docela dobré" povídky právě o těhle třech. Osobně proti nim nic nemám, uznávám že tahle čtyřka z Německa má dobrou hudbu většinou tapné členy(sorry K. dvojčatům) a docela prorazili. Já sama kdysi byla faninka a můj pokojík zdobili různé plakáty s Billem, Tomem Gustavem a Goergem. Dnes se jim však směju a nemám je ráda z vlastních důvodu(slečny z 8.A (r.2008/09) o tom ví taky svoje).
Ale nesmím však zapomenout že tahle partička je dobrý tah na návštěvnost. Sem tam sem přidám nějakou povídku(nejspíš jen dvě-ostatní radši zapomenout) a možná to někdo bude číst-já sama kdysi začala psát jen díki nim(taky prozradím že TH mi změnili život, můj pohled na něj a všechno ostatní). Tak doufám, že nestratím svoje návštěvníky (i když pochybuji, že už nějaké mám) a snad přilákám nové.
První povídka bude asi dva roky stará a dosud nedopsaná, ale to bude brzy....
Hezký večer
Nini

Jsem blázen

17. října 2008 v 14:46 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
přemýšlím o sebevraždě, ale poslední dobou krutě. Včera jsem po dlouhé době řekla matce že ji nenávidím, nadávala jsem jí a málem jsem v pižamu, v pletených papučích(v ponožkách) a v dešti utekla z domu a málem jsem skončila v pasťáku. Co to semnou je? Dnes, jen co jsem přišla ze školy, okamžitě jsem se s mamkou znovu pohádala a celé to skočilo tak, že jsem si půlkou prstenu rozdrápala ruku do krve. (mám ji zavázanou a pálí jako čert). Všechno jsem jí řekla, nadávala jsem jí, dávala jsem jí všechno za vinu a snad jsem ji zahnala i do kouta. V noci jsem ji nejspíš rozbrečela a deptám ji docela dost, tak proč toho nemůže nechat? Copak mi může věřit? Mě nic není jedno, sice to říká, vypadám tak, ale vím, že kdybych se ocitla venku v dešti sama a nemohla bych se vráti, tak nevím co bych dělala. Ano mnohokrát jsem chtěla utéct, ale kam bych šla? Jsem fakt jen ubohý zoufalec. Ve škole jsem všechno posrala a to doslova, teď už se nelituju, teď už o sobě přemýšlím, co já dělám špatně. Jo za všechno můžu já, ale oni na tom mají taky vinu. Přeci jsem to neudělala, copak mi aspoň jednou nemohou věřit? Asi ne. Jeden blbý řetízek roztočil kolotoč výčitek a hádek, já nenáviděla jí a ona mě. A znovu na tuhle hádku budu mít doživotní památku v podobně hnusné jizvy. Jednu krásnou, která půjde spravit jen laserem mám na ruce už dva roky-od doby do které se pomalu vracím, jen teď se to vrací ve větší síle, teď už mám co stratit a budu to zase získávat špatně spátky. Jo všechno je takové zvláštní když je člověk smutný, stále hledá oporu, ale když ji najde, nechce ten smutek nechat odejít a tak ani já sama nevím co chci.
Chci být šťastná, ale když jsem, vím, že doba smíchu nikdy nebude trvat dlouho, vždy ji neco (někdo) zkazí a já se nedokážu bránit.
Uf a je to venku... jo zase jsem skládala básničky, tak sem tu jednu brzo dám..

Nápad- Vánoční sbírka básní (vánoční pohádka)

15. října 2008 v 17:12 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Přečtěte a vyjádřete se!!!

Jak vítě blíží se Vánoce(za dlouho, ale přeci jen tu než se nadějeme budou). Já mám doma plno lidiček, které bych v takovéhle chvíli obdarovat malými dárky. Nejvíc moji sestru. Řekněte co byste pořídili vy mladšímu sourozenci, bez koruny v kapse. Ať dělám co dělám, nedokážu nic vymyslet a tak jediný nápad byl-vlastní knížka. Jednu píšu bratranci, on nic nečte, ale když bude mít ručně vázaný originál moji knížky... Ptala jsem se ségra co ráda čte a překvapení: Miluje básničky- je totálně zažraná do polednice, do vodníka a podobně směřovaných básniček. Taky miluje pohádky od O. Wilda a H.Ch. Andersena-pohádky s výjmečně špatným koncem. Myslíte, že kdybych pro ni napsala malou sbírku básniček a tragických pohádek, že bych ji zaujala?
Stále nad tím přemýšlím, protože pro mě není problém neco vymyslet...
Potřebuji znát váš názor na toto a popřípadě, kdybyste chtěli, zveřejnila bych několik úryvků (všechno popřípadě jen na požádaní, celý soubor) Moc prosím vyjádřete se.
A můžete přidat i jak by se třeba vám líbilo, kdyby pro vás někdo napsal knížku, kterou máte jen vy a nikdo jiný na světě...
PS: tohle by byla oficiálně moje první vydaná knížka.

E-deník 3

10. října 2008 v 13:15 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Zase ta škola, myslíte že dokážu najít na tom dokážu najít i výhody? Možná jo, ale převažují nevýhody. Už jsem se kvůli škole musela vzdát poloviny svého volného času a capoeiry. Nestíhám extrémně nestíhám a všechno už mi z toho padá na hlavu. Musím si najít nějaký sistém nebo se z toho zblázním (a skončím na psychyně)
Ale když se zase naučím učit na základce, nebudu mít takové problémy na střední. Ale kua proč se musíme učit tolik zybtečných věcí, když je použijeme jen jednou a to u příjmaček a pak je nebudeme potřebovat?
Ale na něco je škola dobrá, aspoň si z ní mohu napsat své věci... tak tohle už utnu, odcházím papa,

E-deník 2

8. října 2008 v 18:40 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Nesnáším školu... Zase. Já vím, oni za to nemohou, učitelé se řídí jen podle osnov, sem tam stávkují...
Ale Potačová je prostě hrozná. Nejhorší učitelka na škole. A já jim nevěřila, Děcka vždycky brečeli(obrazně) kvůli Němčině, že na ni nechtějí chodit kvůli ní a my se jim smáli. Teď v devítce ji máme na dějepis a já to nezvládám. Svět po první světové, vznik českoslovenka a druhá světová. Nejhezčí na celém dějepisu bude asi výlet do Osvětimi, kam se chystáme. A do Prahy-tam se taky těším, i když né na ty pochody-brr, ale Praha je krásná a úča slibuje různé věci. Hlavně procházky po těch místech napsaných Malostranských povídkách-njn učitelka češtiny.
Čeština, sakra, sakra, sakra. Já se tady vypisiju, vylévám si srdíčko a neustále používám češtinu a ani tu nezvládám. Vedlejší věty.
Můj sen-mít vyznamenání na konci pololetí, půjde asi do-pryč, kvůli češtině, leda, že bych teď už nedostala žádnou 3, ale už jen jedničky a dvojky(těch 10 trojek hned ze startu za první měsíc, by mohlo přebít 20 dvojek a nějaké ty jedničky)
A pak Matematika-musím dělat opravný test, který jsem upa podělala-trojka je sice dobrá známka, ale v těhle předmětech na logiku MUSÍM být výborná (tudíž na jedna-to je moje normální známka)
Dějepis, sakryš jestli nepřestanu srát na zápisy a na referáty, tak na konci pololetí nebudu mít čistou jedničku a snad ani dvojku. Nejvíc se bojím zkoušení. ,,Když se vás začnu ptát, máte automaticky za tři a víc." tohohle verdiktu se bojím, asi si před každým dějepisem, počínaje Nedělí, budu trénovat zkoušení před zrcadlem a u maminky.
Musím zabrat. Je teprve začátek a nesmím to vzdát.
Jo melu kraviny, jelikož jsem práve strávila několik hodin nad zápisem a jsem lína se dopracovat k referátu na debilní téma: 28. říjen (1918), Muži 28. října a Martinská deklarace... jsem snad tak dloupá... si jo...
No nic končím, stejnak to ty Autorko, nebudeš číst celé, jak uvidíš ten text-znám tě moc dobře.
Ale baví mě to ^-^
Kéž bych měla tolik síly do čtení a učení naší historie, českého jazyka a zeměpisu. Nebo třeba Chemie či Přírodopisu. No na ten si taky budu stěžovat, ale stejně to přežiju, příští rok nastoupím na střední(ne-li na učňák) a zase to půjde dokolečka

E-deník 1

6. října 2008 v 19:28 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Tohle je můj první zápis do e-deníku:

Moje nej

3. října 2008 v 11:44 | Nini |  Videa
Normálně jsem zjistila, že jsem hodně divná osůbka. Můj nej žánr je Hip-Hop a Rap, ale za svou nej skupinu označuji Jonas Brothers a MY Chemical Romance. Najednu stranu poslouchám Emo-Rap Jak3ma a vzápětí si pustím Rock a (MCR :-D ). Jsem taky divná i v jiných věcech: Třeba ráda si čtu smutné věci, někdy i historické a v televizi jsou moje oblíbené filmy dobrodružné a horrory.
Dost keců, tady máte moje nej videa (Není jich málo, abyste to neměli tak lehké, jsem zlá.)

*15+ Boku wa Imouto ni Koi wo Suru-2

2. října 2008 v 21:03 | Nini |  →Boku wa Imouto ni Koi wo Suru
Večer a dětský pokoj skýtá mnoho tajemství. Jedním z nich je i nepřekonatelná touha. Yoriho touha. Pokojem se nese tichý zvuk otevírání dveří a rytmycký zvuk kroků...
Hlavou mu výří vzpomínky na dětství. Na svou mladší sestřiku. ,,Yori je pro mě ten nejdůležitější..." křičí děvčátko. Yori bejme svou sestru a znovu se vrátí myšlenkami do reality.
,,Iku, nebuť staromódní hloupé děvče." vzdychne a nakloní se nad jejím spícím tělem. Prstem ruky se jemně dotkne jejích rtů. Jeho tělem projede blesk vzrušení. Ta touha ho ovládá každý den, jak jí může takhle snadno odolávat? ,,Dnes už je to jiné. Hloupé děvče." šeptne Yori. Tváře mu hoří vzrušením. Najednou neví co dělám. Nakloní se nad Iko. Stále pozoruje její tvář. Připadá mu roztomilá.
Milá Iko... Zničím to. Všechno a cokoli. Pomyslí si Yori. Ještě jednou zaváhá a pak chvatně sestru políbí. Krátký polibek pro něj znamená mnoho. Znovu se na Iko podívá. Stále spí. Yori se už nedokáže ovládát a vpije se do jejích úst. V rukou sevře povlečení polštáře. Nevadí když to zníčíme. křičí Yori v duchu.
,,N..." Iko se pomalu probouzí a uvědomuje si, že jí bratr líbá.
Jen ať se všechno zbortí, všechno a cokoli...
,,Ne!" vykřikne Iko. Vší silou odstrčí Yoriho a prchá do kouta postele. Je vyděšená. Nechápe nic co se právě stalo. ,,Yori?" Iko nechápe. ,,Yori...p-počkej...co...co to děláš?" zeptá se bez dechu a stále ho vyděšeně pozoruje.
Yori se rozesměje. ,,Toužím po své vlastní sestře." směje se dál. Iko už nechápe vůbec nic, ani jedno z jeho slov.
,,Co?" zeptá se znovu.
Yori se k Iko rychle přisuje. ,,Jsi opravdu staromódní." Yori se dál směje.
,,Proč... jsem?" vydechne Iko stále v šoku. Yori ji obejme. ,,Proč dříve...jsi nějak...?"
Kdo...Kdo to je? zeptá se Iko sama sebe. Rychle si snaží v hlavě srovnat zmatené myšlenky.
,,Eh... počkej... Yori počkej... Právě teď já..." Iko odsune bratra a s úsměvem se na něj podívá. Jako by byl blázen promlouvá na něj. Předemnou je cizí muž.Já neznám tohoto Yoriho. Pomyslí si Iko a dál tiše a pomalu jedná s bratrem.
,,Ty mi neorzumíš..." řekne Yori s pohledem upřeným na sestru.
,,Hej Yori, není to dívný?" zeptá se Iko, ale Yori ji neodpovídá. V hlavě si stále opakuje: Neznám ho, Tohoto Yoriho... ,,Přestaň to je špatný vtip... Proč tak najednou?" Iko skoro křičí, ale přesto má stále kolena blízko u sebe a hlavu opřenou o ně.
,,Tak blbej vtip?" Yori zní naštvaně. ,,15 let ... Nevím jak jsem na tebe koukal. Sestra na kterou jsem koukal se pro mě stala tím nejdůležitějším... V mých očích už jsi jedinečná... Mé oči mi nedovolí z tebe spustit pohled...Nemůžu tomu uvěřit...Tahle holka... Ale od té doby co jsi skrásněla... Přímo před mýma očima... Jsi to jediné co potřebuji vidět." Yori přebíhá od jednoho ke druhému, neví co říct a Iko ho jen zmateně pozoruje. Snaží si rychle srovnat bratrova slova, ale nejde to.
Yori se k ní znovu nakloní, che další polibek, netouží po ničem jiném než ji držet v náručí a líbat. Vdechovat vůni levandulového mýdla a jahodvého šanpónu na jejích jemných vlasech.
,,Přestaň!Přestaň!" křičí Iko a snaží se odstrčit Yoriho.
Yori však uchopí její obličej do dlaní a zadívá se do jejích uslzených očí. ,,Už jsem si vybral. Ať se bude dít cokoliv, budeme v tom spolu. J-jestli je nějaký jiný kluk, řekni mi o něm a já si ho vyhlídnu. Vybral jsem si tebe, Iko, protože jsem tě políbil." řekne Yori a jeho slova se strácejí v šepotu.
,,Yori pust mě." šeptne Iko a chce být co nejdál od něj. To nemůžu dělat...Nezvládnu to... Yori, on si vybral. Nerozumím ničemu, jen tomu, že mě Yori jen tak nenechá... Teď když už se rozhodl.
Iko se marně snaží srovnat své myšlenky a nevnímat bratra, který si pohrává s jejími vlasy.
,,Miluji tě Iko, už od dětství." řekne najednou Yori čichájíc k jahodovému šanpónu na sestřiných vlasech. ,,Jsi pro mě ta nejduležitější." pokračuje tiše a dál nabourává Ikiny myšlenky. Ta si pomalu uvědomuje, že jí Yori nikdy nenáviděl, naopak, miloval ji ale nikdy jí to nechtěl říct, nechtěl do dát znát.
Nechci o Yoriho přijít... šeptá Iko tiše, ale z jejího hrdla nevýjde ani hláska. Po tváři ji stečou další slané slzy při poslechu Yoriho pravdy.
,,Byli jsme spolu dřív než jsme se narodili. Miluji tě víc než cokoliv, než kohokoliv jiného."
Přijít o Yoriho si nedokážu představit. Určitě bych nebyla schopna pokračovat. Šeptá dál Iko ve své hlavě. Pak se rozhodně k razantnímu kroku.
Uslzenýma očima se zadívá na bratra. Stále si opakuje svoje slova, ale k Iko jako by přicházeli z velké dálky. Pomalu, jako ve snu, k němu natáhne ruce a dotkne se jeho obličeje. Tolikrát se ho dotýkala a přesto je tenhle dotyk tak jiný, tak cizí a přesto, někde uvnitř je příjemný.
,,Nevím...jestli tě miluji." zašeptá Iko a natáhne se k bratrovi.
,,To nevadí... přesto..." Yori svou sestru opatrně obejme jako by byla křehká panenka a nakloní se k ní blíž.
,,Tohle je špatné." šeptne Iku a nechá se unést Yoriho polibkem.
................
Konec první kapitoly prvního Volume-ne sranda. Tohle bylo docela těžké napsat když popisujete to co jiný nakreslil... Tady u toho příběhu se oběví první *15+ předtím jsem to tam nedala, ale prosila bych respektovat to.

Akatsuki obrázky + flash

2. října 2008 v 16:35 | Nini |  Anime a manga
Waw z toho nemůžu... tohle prostě nejde, nejdřív se jukněte SEM Je o o Akatsuki, ale nemusíte extra znát Naruta a všechno kolem, abyste z toho nedostali záchvat smíchu. Moc se omlouvám za kopírování, ale tohle jsem si nemohla odpustit.
zdroj lidičky ten blog, už ale rok nevedou, tak to asi tolik nevadí.
A obrázky Akatsuki:
Zde jsou přítomní i bívalí členi Akatsuki (přebívají dva Tady Sassori dole-chudák mrtvý a v druhé řadě uprostřed Orochimaru-odešel)
Sladcí-Akatsuki jsou bídáci, ale tady jsou nakresleni ako Andělé...
A konec, víc jich pro dnešek není... Nebo jo, baví mě to, jsem Akatsuki posedlá a musím přijít na kloub sebemenšímu tajemství

Hannah Montana a Lazy Town videa

1. října 2008 v 20:14 | Nini |  Videa
Strašidelná písnička:
S kuchařkou to není žádný trik
Liný není už Lazy Town
Úvodní znělka (hrozná kvalita, ale co chcete? Zázraky?)
Bing Bang (anglicky-česká není na skladě)
A Hannah Montana:
Klasika The Best of Both Worlds
This is The Live:
True Friend:
Who Said:
To by snad mohlo stačit ne? S celou Hannou a Lazy Town, pro dnešek končím s videi
I když člověk nikdy neví... eh, co byste tak říkali na pár Japan songů? A nebo mám být věrná Jetix a mučit vás HSM a Camp Rock s Jonas Brothers?
Jo...

Lazy Town

1. října 2008 v 19:40 | Nini
Asi jsem magor, ale dneska jsem (zase) koukala na Lazy Town a nějako jsem přemýšlela nad významem toho seriálu. On má za úkol naučit děti pohybu a správnému stravování, ale místo toho učí děti úplnému opaku.
Tak třeba Sportacus: Bydlí ve vzducholodi a když jde někomu na pomoc tak normálně seskočí a ladně dopadne na zem i když se v několika metrové výšce. Taky si rád hraje s jídlem (které mimochodem tvoří jen zelenina a ovoce, žádné máslo, rostlinné tuky a další složky potřebné pro správny vývoj dětského organismu)- například strefuje se tenisovou pálkou do jablek, nebo sestřeluje jablka se stromu balónem. Sportacus také učí děti špatnému spaní, Sportacus totiž spí- neosprchovaný, v oblečení ve kterém celý den dělal různé věci a V BOTÁCH!!! Sportacus je špatný idol dětí, protože jim dává velice špatný příklad.
Také děti Lazy Townu:
Ziggy: Stále jí lízátka. Lízátka a různé bonbony má po ruce pořád... velice špatný příklad pro děti. (navíc Sportakus všem dětem Lazy Townu říká, že sladkosti jsou špatné)
Pixel: Je to PC maniak, podle kterého by měli všechny děti sedět jen u počítačů a ven vyrazit jen s pořádným vybavením jako laptop, nebo nějaký moderní vynález na zjednodušení všeho...
Stingy: Lakomec a urážlivec. On by měl být příklad hodného chlapce, takhle dává dětem velice špatný příklad.
A Devčata: Stephanie: možná jediná hodná holka, která dává správný příklad dětem, i když z jejího oblékání bych si moc velký příklad nebrala.
Trixie: bohužel si nevzpomínám na nic špatného co by dělala, ale je stejná jako ostatní.
Nakonec Robbie Rotten: Lenoch, prašivec a záporňák s velkým Z. Má hodné srdce, ale svým věčným vyháněním Sportacuse, je divný... Možná jediný odstrašující příklad, protože podle něj se děti chovat nebudou a nebudou dělat ty ,,nehezké věci" jako on...
Tak co? Má být tento seriál vhodný pro malé děti, které vidí v Hrdinech svůj vzor? Ne!
Ale když pomineme tyto fakty, je ten seriál zábavny, jsou tam bezva písničky a pro takovou bláznivou pohodu je skvělý.
PS: tohle není okopírovaná recenze a ani to recenze není jen taková kravina, na seriál, který i já někdy sleduju
CREDITS: Layout by Denaille | layouts.candita.cz | Picture from DA