Srpen 2008

Praha+Pražáci

31. srpna 2008 v 15:02 | Nini |  Příběhy→Jednodílné
Možná to není ani básnička, ani povídka, ale ani článek... škoda že se nedá zařadit do všech a tak zůstává v jednodilných povídkách. Tohle je o Pražecích. Nemám je ráda, připadají mi všichni nabručení, moc pohodlní. Děti Pražáků jsou moc rozmazlené, mají všechno na co si ukáží a prostě mám proti nim vlastní předsudky a vím, že to platí. Sestřenka bydlí u Prahy a je hrozná, druhá sestřenka bydlí v Praze a je to taková barbína, další kamarádka je z Prahy a je to hrozně zazobaná slepice, už se s ní nebavím. Tak si přečtěte tyto povídky.
!!!POZOR!!! Pokud jsi Pražák, ta tohle rači nečti, je to hrozné a mohlo by tě to urazit. !!!POZOR!!!
Praha. Město všelijakých možností. Město obdivované už odpradávna. Město dnes zkažené pouličními prodavači, hnusnou vládou a hlavně hroznými obyvateli. Město ve kterém nepotkáte nikoho kdo by nebyl podnikatel, doktor, nebo jen zazobaný miliardář s obrovským dědictvím.
V tomto stiném světle krásné Prahy žije i Kristýna. Kdysi jen holčička, která se chtěla stát baletkou, zpěvačkou, nebo herečkou. Její rodiče jí k tomu vedli. Celý život si zakládala krásnou postavu, dlouhé blonďaté vlasy. Vždycky byla krásná a vždycky byla všelijak nadaná. Uměla všechno. Chvíli byla baletkou, chvíli malířkou, zpevačkou, klavíristkou. Všechno se jí hodilo do dalšího života. Do toho, který měl nadejít. I když nikdy nepředpokládala, že udělá to co udělala. Tenhle svět ji změnil, ten ve kterém vyrostla.
Chtěla slávu. Hrála a zpivala. Nejdřív jen tak v klubech, aby si vidělala, později i na večírcích různých firem, zazobaným lidem z Prahy. Moc jí to nebavilo, protože nikdy nemohla poznat to co ti ostatní. Záviděla všem těm dámám vedle hezkých a bohatých mužů. Byly falešné. Zvednčí Andělé, uvnitř Ďáblové dychtící po penězích. Hrály na ně lásku. Kdysi by tohle nikdy neudělala, ale teď? Neví co jí do toho tlačí. Vždyť je mladá, krásná a má možnost udělat něco sama. Nechtělo se jí. Vysmekla se vlastním pravidlům a šla na to falešně. Jako dravec. Vypadala neodolatelně, když se jednou oběvila na podiu a začala zpívat. Dravým pohledem hledala někoho hezkého. Našla ho. Svého budoucího přítele. I jemu se ona líbila. Netrvalo to dlouho a začal jí mít rád. Stala se jeho přítelkyní. Doprovázela ho všude. A nakonec se stala láskou a manželkou. Krásná svatba krásný život. Nepotřebovala ho mít u sebe. Byla doma jen pro něj s vlastní svobodou, mohla si dělat co by chtěla. Mohla si najít milence mohla si dělat všechno. Však ještě jedny řetězy pojily ty dva dohromady. Společnbé dítě. To, které musela porodit jako oběť krásnému životu. Jeho v lásce nemá, ale holčičku miluje. Kristýna mladičká a krásná maminka. Jedna z dívek, které pro peníze udělají cokoliv.
-Tohle je o jedné dívčině, kterou jsem potkala v chorvatsku. Taková Pražanda s rozmazleným děckem. Prostě všichni pražáci jsou stejní-
A druhá, trošku víc narážející, ale tak snad se nikdo moc neurazí.
Kdo v ČR je nejlepší? Pražáci. Já jsem pražák, já jsem in, protože jen v Praze bydlím. Že existují vesnice? Sakra co to je? Ach, chudáci, kteří tam bydlí. Karviná a Ostrava, ty mi nic neříkají, i když nás dost zásobují. Jsem zazobanej, já jsem in. Když chci na výlet, tak co si někam zaletět? Pěkně první třídou, však já na to mám. Praha možností mi dává dost, nad životním mininem vydělávám moc. Co takhle na Maledivy? Nebo na Kanáry? Malý výlet do chorvatska. Já na to mám. A když mě tohle nebaví, tak jen tak si doma posedím. Vždyť pohodlnou práci mám, jen tak si sedím, nic nedělám. Nač něco postavit? Praha je krásné město, a my pražáci makat nebudem. To radši si někoho najmem, ti ostatní to za nás udělají, vždyť v tom praxi mají.A co můj dům. Panelák, či domeček? Vlastnit oba, vždyť jsem boreček. Moje děti rozmazlené jsou až z toho hlava bolí, ale já nemám to srdce nedat jim to co chtějí. Jsem pražák, já jsem in, protože jen v Praze bydlím.
..::Prahu mám ráda. JKe to krásné město na můj vkus trochu trochu hektické, ale lidi v ní moc nemusím. Tak řekněte vyrdžel byste někdo ráno v úplný kose šlapat hodinu do školy a odpoledne v dešti zase spátky? Vydrželi byste ten teror tady? Nepřetržitou hlídku policajtů, když po desáte hodině vystrčíte nos z branky a potichu procupitáte až domů? Kdo z vás by se vydal v noci do lesíka plného divočáků v říjí (kteří jsou extrémně rozzuření.) a ožralých bezdomovců hrát schovku s krabičkou cigaret v kapse, a vědomím že po lese pobíhá hajný s puškou a on-line číslem na policii? Už jste někdo z rozmazlených dětí prahy v tom lese stanovali? Já v tomhle světe žiju každý den. Nechlubím se, jen se ptám. V praze je kriminalita větší než u nás, ale tady nás víc hlídají policajti a i když je ti třeba sedum, nebo dvacet, jsi venku a jsi puberťák, jsi podezřelý.::..
Neberte to jako urážku někoho přímého, ale jen tak... nejspíš budu psát povídku z mého života...

Mami!Neumírej!!!

14. srpna 2008 v 14:28 | Nini |  Naruto→Jednodílné
Prostě jsem nemohla odolat, ale když slyším tuhle písničku, tak se ve mě pře několik pocitů a já je nedokážu zastavit. Tak jsem se rozhodla pro spontální povídku. Nevím píšu si tady a sama nevím o čem to bude, jen se mi vybavila v hlavě slova a taky pár obrazů z Naruto anime.Nevím jestli to zveřejním, ale prostě se potřebuju vypsat.
..................
Dešťové kapky jemně dopadají na střechu domu. I když venku zuří nemylosrdná bouře a boj, v tom domě se právě odehrává jeden ze zázraků života. Narození dítěte. Tento zázrak je však doprovázen krutou bolestí. A to nejen bolestí ženy na lůžku, ale i lidí za dveřmy domu. Lidí, kteří právě venku bojují. K jejím uším doléhá zděšený křik. Výkřiky ninjů před smrtí. Pláč dětí, kterým na bojišti právě umírají rodiče. Ti všichni trpí. Trpí stejně jako žena ležící relativně v bezpečí. Dnes se má zrodit nový život, ale z ní život pomalu odchází. Rána na rameni způsobená obrovským kusem dřeva, už v ní stihl roznést infekci. I když se v pokoji nachází tři zdravotnice, nedokáží ženě pomoct.
Ozve se hrom. I když se zdá přicházející bouřka hrozná, nikdo z ninjů nepochybuje, že není horší než nepřítel, proti kterému právě bojují. Mezi těmito ninjy, členy ANBU jednotek i Chuuninů a Jouninů se nachází taky neúprosně silný ninja. Namikaze Minato, také zvaný Yondaime 4th Hokage. I když v jednom ze skrystých domů, právě jeho zraněná žena, rodí jeho dítě, on stojí v dešti a s očima plnýma strachu sleduje počínání obrovského démona. Kyuubi, devítiocasý démon právě vyhrožuje jeho vesnici. I když by se minato chtěl věnovat boji, nedokáže přestat myslet na svou mladou ženu. Chvíle kdy ji zranil letící kus dřeva, se mu stále odehrává před očima.
Moje dítě! Uvědomí si Minato a jeho tělem projede pocit, jako elektrický proud. Kapky deště se mísí s potem a krví. Bolí ho celé tělo, ale on se snaží bolest ignorovat. Musí ji ignorovat kvůli vesnici a kvůli rodině. Ano ví to. Nikdo mu nemusí ohlašovat, že se mu právě před několika vteřinami narodilo dítě. Tuší to a chce ho vidět.
,,Minato!Minato!" Minato se rychle otočí a smatří Kaunu, jeho dobrou kamarádku.
,,Minato musíš za ní. Kushina... ona..." dívka stěžka oddechuje. Minato chvilku váhá, ale pak se rozeběhne za svou ženou. Vrazí do domu. Pohled, který se mu naskytne, je jako z hororu. Všude krev, více krve snad po sobě zanechá jedině Kyuubi. Pokojem se ozývá děcký pláč a těžké oodechování.
,,Lorde Hokage, my... nemůžeme nic udělat." postarší žena v zelené kápi se pokloní před Minatem.
,,Kushino... Lásko..." zašeptá a skloní se nad ní.
,,Minato... Naruto... on je... on je nádherný..." vydechne Kushina. Yondamemu se do očí nahrnou slzy.
,,Je krásný, stejně jako ty..."
,,Minato... m-musíš se... **kašly,kašly* postarat o Naruta." její hlas jako by se strácel v okolním hluku.
,,Kdepak, postaráme se o něj spolu." Minato už doopravdy brečí. Jeho slzy jemně dopadají na Kushininu tvář a mísí se s jejími.
,,Já...ne..." Kushina chce něco říct, ale síli ji už nedovolují tolik mluvit. ,,Já tě miluju." zašeptá a zavře oči.
,,Neee... Lásko, ty mi nesmíš umřít!" vykřikne Minato a obejme tělo své mrtvé ženy. Několik krátkých vteřin jí držel v náručí a poté jí jemně políbil na rty. Rty od krve, její pachuť cítil v ústech dlouho poté. Naposledy se na ni zadíval a pak přistoupil k Narutovi. Malý bílý klučík na něj upřel své modré oči. Muselo mu dělat velkou námahu jen tak v klidu ležet aníž by se jeho obličej nezkřivil pláčem.
,,Ochráním tě Naruto, synku. Tebe i celou vesnici." řekne Minato a vezme Naruta do náručí.
,,Minato, kam jdeš? Co chceš udělat?" zastaví ho Kauna u dveří se strachem v očích.
,,Zbavíme se toho démona." Minato výjde ze dveří a zamíří i s Narutem ke Kyuubimu.
,,Ne, to ti nedovolím. Je přeci i jiná možnost. Nesmíš to udělat. Zabiješ sebe i to dítě. Minato prosím nedělej to." Kauna se za ním rozeběhne a chytne ho za paži.
Minato ji nevěnuje ani pohled. Vytrhne se jí a rozutíká se ke Kyuubimu.
,,Lorde Hokáge...!" křičí za ním i další ninjové.
,,Minato, co chceš udělat?" zeptá se ho Sarutobi.
Ani na jeho otázku už Minato neodpovídá. Jen rychle udělá ruční znamení : ,,Kuchiyose no Jutsu !" vykřikne a pod jeho nohama se zjeví obrovská Žába, Gamabunta.
,,Teď mi musíš pomoct příteli, máme tady práci." řekne Gamabuntovi a ukáže na Kyuubiho.
,,Dobře Minato a určitě víš co děláš?" zeptá se ho Gamabunta s obavou v hlase.
,,Jen se k němu dostaň, já vím co dělám." rozkřikne se Minato. Kolem je tolik hluku. Naruto pláče a ninjové na něj křičí aby se vrátil.
,,Minato! Proboha co to dělá? Zbláznil se? Chce je oba zabít?" Kauna se otočí na Sarutobiho. Ten mlčí a pozoruje počínání svého kolegy.
Uběhlo pár okamžiků. Minato stál proti Kyuubimu a stále se rozhodoval. Musí to udělat. Nevnímá déšť ani vítr. Všechno kolem něj přestane existovat i ta palčivá bolest, proudící jeho tělem.
,,Pečetní Jutsu!" vykřikne Minato. ,,Zanikni ty bestie."
Za několik dalších vteřin všechny čtyři obklopí záře. Přihlížející nijové utichnou. Vesnicí se ozývá už jen hučení větru a křik Naruta. I ten však záhy ustane.
Když záře zmizí, všichni zjišťují, že Kyuubi je pryč. Také Kamabunta zmizel. Všichni se rozeběhnou k místu kde předtím stál.
,,Minato!" vykřikne Kauna a rozeběhne se k Hokágemu. ,,Je mrtvý, ale Naruto žije. Kyuubi je uvnitř něj. Je to hrdina. Oba jsou hrdinové..." šeptne Kauna a po tvářích jí stečou slzy... ,,Je konec."

Dilema

8. srpna 2008 v 21:08 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Tak za chvilku je škola(pro mě hodně brzo, jelikož jen co se vrátím z dovolené, tak je škola) a já půjdu do deváté třídy. Moji malou hlavičku teď trápí jedna myšlenka: Co dál?
Ož od mala jsem chtěla být veterinářka, drželo mě to do sedmé třídy, kdy jsem řekla mamce, že nic dělat nebudu a taky už nechci. Jasně stále když vidím veterinární kliniku, tak vidím samu sebe jak hezky ošetřuji zvířata. Ráda bych to dělala, jenže je tu mnoho ale...
  1. Za chvíli budu mít postavený svůj vysněný pokojík na půdě , kde konečně budu moct bydlet jen já sama a nemusím se o něj dělit se sestrou, jenže kdybych odešla do Kroměříže na speciální veterinární školu, tak bych domů dojížděla jen na víkendy a na prázdniny-to se mi nechce.
  2. Osmá třída se nevydařila tak jak měla, sice mám stále naději, že mě příjmou, ale nevím, nevím...
  3. I kdybych chtěla zůstat v Havířově a dojížděla bych ráno na zdravotní školu,nevím jestli bych se dál vydala k veterině, nebo k pediatrii.
To mě dostává dál. Mám ráda děti, ráda s nimi pracuji a jsem docela klidná. Kdybych náhodou chtěla zůstat u té lékařiny, nevím jestli bych měla dělat dětskou doktorku. Tady je zase to ale... Nerada se učím o lidech. Momentálně probíráme lidi a jediné co mě zajímalo, byl porod a novorozeňata. Tady bych zase neuspěla... takže jedině ty děti.
A jsme zase u jiné práce. Co třeba sociální pracovnice. Pracovat někde v ústavu pro děti. Teď jsem přemýšlela o kantořině, jenže já bych neprošla zdravotnickými testy, protože moje hlasivky by ten nápor mluvení neunesly, takže jedině ta sociálka a nebo něco podobného.
Pak jsou tu postižené děti. Děti s nějakým handicapem (sry jestli je to špatně). Jenže s dětmi, které mají třeba motkovou obrnu, nebo jsou postižené nějakým způsobem, že se zaseknou ve věku tří let a já bych se o ně musela starat-ee sice jsem hodná, soucítím s takovými, ale asi bych to dlouho nevydržela. Jedině pracovat s dětmi, které jsou sluchově postižené. S dětmi, které nemluví a neslyší... s těmi bych to zvládla. Dnes mám praxi se svým kamarádem. Jmenuje se Davit je mu 26 a je hlucho-němý. Jeho mamka mě učí přímo znakovou abecedu, kterou se domluvím s většinou těch postižených. (a není to ta, kterou na prstech ukážete písmenko a pozná to každý blbý, al ta profesionální) kdybych tohle zvládla, tak bych se přeci lehce naučila i znaky pro různé věci a mohla bych s nimi pracovat.
A pak mě napadá, když už jsem u té psychyky. Když chci dělat doktořinu a zárověň chci pracovat s dětmi, tak proč bych nemohla být dětská psycholožka?
Fakt nevím. Jsem asi moc náročná. Tak to shrnem:
  • Veterinářka
  • Pediatrička
  • Sociální pracovnice
  • Ústav pro postižené děti
  • Chluché a němé děti
  • Dětská psycholožka
Tak co? Co by se tak vám líbilo?
A ještě jedna věc-měli jste někdo taky takové problémy s výběrem povolání?
PS: ještě mi napište jakou školu kdo děláte a třeba jakou byste mi doporučily-nemusí to být ani taková o jakých tady píšu... PLS pomozte mi

Knížka

3. srpna 2008 v 20:41 | Nini |  Dění na blogu
Jednou jsem takhle jela do obchodu a uviděla jsem ceduli a na ní napsané HH... Normálně mi to připomělo staré vzpomínky.
To co se stalo bylo docela dávno. Měla jsem super kámošku, super život a měla jsem se úplně super, doma žádné hádky, byla jsem prostě zlaté dítě. Sladkých třináct, jak já vždycky říkám. Ten rok byl rok plný fantazíí rychlého dospívání, a hlavně snění.
Já a wejunka jsme spolu kdysi vedli blog(dnes ho taky najdete, ale není můj a adresu psát nebudu). Byly jsme obě zamilované do hudebního fenoménu, Německé skupiny Tokio Hotel. Věděli jsme o nich všechno, snily jsme o nich, povídali si a postupem času jsme se stali super kamarádkami a prostě to bylo bezva. Jednoho dne, jak jsme se tak bavily, jsme přišli na to, že v čr není žádna knížka o Tokio Hotel. Prohledaly jsme web, prohledali jsme knihkupectví v Havířově, Ostravě i v Praze, ale nic. A tak jsme se rozhodli udělat vlastní knížku. Makali jsme na ní dost dlouho. Udělaly jsme životopisy podle toho co jsme věděli, podle německa. Já udělala foto životopis-tedy cesta s kluky od děctví až po jejich karieru v hudbě. Chystaly jsme se tam dát nějaké příběhy, fotky, texty písniček a podobné blbosti. Dokonce jsme měli i vydavatelství, které by naší práci vydalo. Jenže ze všeho sešlo. Weja přestala pracovat na blogu, já strácela zájem a nakonec jsme se pohádali, blog zrušily, znovu založily a byl konec.
Nevím, dnes jsem na ty kluky alergická(mám proti nim vlastní důvody a není to žárlivost). Kdybychom, ale vážně chtěli s Wejou udělat tu knížku, myslím že by byla dobrá, už by byla víc grafiky propracovaná a taky by tam bylo víc textů a podobných věcí.
Na jednu stranu, je mi to líto, ale na druhou ne. Nevím co bych dělala kdyby několik holek mělo doma naší knížku a já si někdy přečetla co všechno za kraviny jsme tam psali...
Dnes bych chtěla taky vidat knížku. Třeba Five Magical Wings, nebo něco jiného... nevím. Co vy na to říkáte? Jste překvapení? Doufám že jste nikdo neomdlel když jsem začala mluvit o klucích z TH.
Ještě jedna věc-myslíte, že bych mohla být spisovatelkou a někdy vidat svou vlastní knížku???
CREDITS: Layout by Denaille | layouts.candita.cz | Picture from DA