Červen 2008

Nikdy tě neopustím!!!12

22. června 2008 v 21:03 | Nini |  →Nikdy tě neopustím!!!
Dny plynou a jsou jako jeden. Jen stejný chod narušuje velé poskakování lidského dítěte po jeho boku. On má však v hlavě jedno, zabít Karchema.
Už zase, Rin se v posledních dnech setkává jenom s ignorací. Nikdo jako by ji nevnímal. Lorda Sesshoumara by chápala, ten vždy a každého, ale malý Jaken na ni vždy aspoň křičel, káral ji. Jenže ted jako by tady byla sama a ostatní byly jen přeludy. Mnohokrát se musí přemáhat aby do jednoho z nich aspoň nevrazila a neujistila se že tu jsou.
,,Vidíš to Kioko? Od té doby co jsme odešly od Hinari a pana Joka chovají se takhle..." zastaví se Rin a vezme do náruče svou kočku, která na souhlas zamňouká. ,,Kéž bys uměla mluvit, nic jiného bych si nepřála." láskyplně ji obejme a zabořá svůj nor do jejích chlůpů.
Moje malá Rin, jak moc bych si přála abych i já tebe mohla obejmout. Chci se stát člověkem a starat se o tebe. Proč žijeme ve světě plném démonů a kde by něco takového bylo lehce udělané, když stejně musím tohle trpět. Doufám že použiješ to kouzlo. Doufám že pak za ty tři dny najdem pururovou řeku pramenící někde v horách.
,,Ale brzo bude úplněk a já tě budu moct proměnit v člověka." usměje se Rin a s kočkou pod paží se rozběhne kupředu.Kioko ji vyskočí z náruče a začne utíkat před ní. Obě se předhání, kličkujou a taky překřikujou. Proběhnou kolem ostatních, kterých si skoro ani nevšimnou a běží dál. Kioko vyskakuje vysoko nad zem a Rin přeskakuje přes ní. Obě se dobře baví dokud se zem pod jejich nohama nezačne prudce svážet dolů do údolí. Rin stratí balanc a celou cestu dolů se kutálí. Dole se začne šíleně smát.
,,Mám tě moc ráda Kioko... Kočičko moje" vzdychne Rin a lehne si do hluboké trávy.
CHvilku leží a naslouchá zvukům kolem. Všude je klid a ticho.
Najednou Rin zakryje stín. Když otevře oči spatří A-una.
,,Ahoj." usměje se a spolu s Kioko se vyhoupne na jeho hřbet. Pak nechá A-Una jít tam kam bude chtít. Nebojí se že se můžou stratit, protže to divné zvíře najde Lorda Sesshoumara vždycky. Užívala si té krásné pohody v blízkosti zvířat.
Netrvá to dlouho a Rin se nechá tou pohodou, klidem a teplem slunce natolik unést, že na hřbetě A-una usne. Nevnímá cestu a nevnímá okolí.
Když se Rin zase probere nepoznává okolí. Začíná se šeřit a ona dostává strach. Chce se vrátit k Jakenovi a Lordu Sesshoumaru.
,,A-Une, ty znáš cestu, najdi Lorda Sesshoumaru prosím." pošeptá zvířátku. A-Un zatřese oběmi hlavami a nasaje vzduch do chřípí. Pátrá po jakémkoli závanu, ale marně. Pro klid děvčátka se rozejde prvním směrem.
Za Jejich zády se ozve zahřmění. Rin se koukne na oblohu. Začínají se stahovat mraky. Když se Rin pořádně nadechne ucítí ve vzduchu déšť. Rin se chtěla co nejdříve dostat k ostatním, nebo pod nějaký přístřešek.
I Sesshoumaru cítí déšť ve vzduchu. Příjde velká bouřka. Rozhlédne se, aby se podíval po Rin, ale nemůže ji nikde najít. Nezavěřil pach ani jí, ani jednoho ze zvířat, která ji doprovázeli. Ona si poradí sama, pomyslí si Sesshoumaru a jde hledat nějaký úkryt.
.........................
Dlouho... moc dlouho. Stydím se sama za sebe. Tohle je vůbec první moje povídka na tomto blogu... A vidíte? Já ji zanedbávám. Úplně zapomínám na ten příběh. Sice mám v hlavě i po té dlouhé době ten příběh čerstvý, ale jsem líná ho napsat... bombardujte mě. Bombardujte mě abych spala dál, abych to dokončila...

3 videa

20. června 2008 v 20:45 | Nini |  Videa
Natalka Karpa-Kalyna Tak tohle je bestovní písnička, miluju ji od prvního poslechu.
Tropic - Znak miłości Polská verze... poslední dobou mám úchylku na polské písničky-polská verze písničky Kanikuly od Bum je upa best...
D-Bomb Ela upa bestovní písnička, kdo aspoň krapet rozumíte tomu textu musíte semnou souhlasit(a i kdyby se, tak ta hudba je strašně skákavá)

*15+ Boku wa Imouto ni Koi wo Suru-1

6. června 2008 v 17:12 | Nini |  →Boku wa Imouto ni Koi wo Suru
Iko sedí na posteli naproti svého bratra. Dnes měla špatný den.
,,Yori?" zašeptá rozpačitě.
,,Coje?" zeptá se Yori.
,,Máme jsem o tom ještě nic neřekla... víš já..."
Iko před ním podrží svou písemku. ,,Víš co tím myslím. Já jsem před tím testem usnula aníž bych se na něj učila. Ale i tak bych přeci normálně nedopadla tak špatně nemyslíš?...Yori?"
Yori jí vytrhne písemku z ruky a vletí do kuchyně, kde jsou jejich rodiče.
,,Mami?" vykřikne ,,Podívej se na tohle. Má jen tři body...Jak jen někdo takový může být mé dvojče!" křičí dál.
,,Počkej Yori, přestaň!" Iko běží hned za ním a snaží se ho zastavit dřív než ukáže její písemku matce.
,,Jsi fakt blbá. I něco tak primitivního nezvládneš bez knihy před nosem." vyjede na ni Yori.
,,Je mi to moc líto. Já bych to ani s tou knihou neudělala." Iko je do pláče. ,,Když tohle říkáš, kolik bodů jsi dostal ty?"
,,97" odpoví chladně Yori.
,,Tak dohromady máme 100 bodů. Když to sečteme nevypadá to tak špatně." snaží se vtipkovat Iko, ale hned přestane.
,,tak už přestaňte!" vykřikne jejich mamka. ,,Iko, tvoje škola není *Eskalatorová snaž se víc. Ber si víc příklad ze svého bratra a studuj postivěji."
,,Ano." kuňkne Iko a zase má slzy na krajíčku.
,,To snad tolik nevadí. Tento test se v množství známek stratí.Je to i príznak skvostné osobnosti." pronese jejich Táta.
,,Tati." hlasne radostně Iko.
,,Ach, tak to jsem rád, že nemám žádnou osobnost." vzdychne Yori a podrbe se na hlavě. Rozlobená a zklamaná Iko uteče do koupelny, kde si napustí plnou vanu.
Ach jo, je mi z toho do breku, pomyslí si. Fakt to nechápu, proč můžou být dvojčata tak odlišná. Když jsme byli malí byli jsme si hodně blízcí. Byli jsme pořád spolu.Bylo to tak neobvilké když jsme nebyli spolu. Byli jsme spolu ještě než jsme se narodili.
Tak proč? Kdy jsme se začali tak lišit? Přesto že to říkám, nemůžu s tím nic udělat nebo ne?...
V tu chvíli jde ke koupelně Yori. konečně sprcha, pomyslí si.
,,Právě v čas Yori..." ozve se něco od koupelny. ,,Právě jsem zkončila." kolem Yoriho projde Iko.
Yori na ni chvilku nevěřícně kouká.
,,Nebo by ses chtěl koupat semnou?" začne provokovat.
,,Nelez dovnitř.Nechci tě tam vidět." odsekne Yori a projde kolem ní. Iko se zmůže jen na nevěřícné ,,Huh?"
,,Mám tvých blbostí dost." rozkřikne se Yori a vletí do koupelny.
,,Oh opravdu? Tak to tedy nepříjdu." Iko nasadí stejný tón jako Yori.
,,Hej co to je?" z koupelny se ozve křik a pak ráda. Iko se tam rychle přiběhne podívat. Vidí svého bratra sedět na zemi a prskat jako rozzuřený křeček. ,,Hej co jsi to..." vsteká se Yori.
,,Hehe, jak se do lesa volá... " začne se mu Iko smát. ,,Co když se těď opaříš?" zeptá s předstíranými obavami. Pak ale zmizí dřív než svého bratra rozzuří ještě víc. ,,Měj se." křikne a bouchne dveřmi.
Yori ty trdlo.... Yori, jeho postoj vůči mě se opravdz změnil... (Myšlenky patří Iko, Yori mezitím v koupelně pohladí podlahu od vody a pak namočí svou ruku ve vodě ze které před chvíli vylezla Iko. Nakonec si k ruce přičichne a okoupe se.) Yori je v mých očích jedinečný. Jsme dvojčata... Je to tím?...Zajímalo by mě, jestli si opravdu myslí, že jsem otravná.
Jsem pro Yoriho jen zátěží...?Proč se ke mě tak chová? Bylo by dobré, kdyby to pořádně vysvětlil.Možná....že mě Yori nenávidí.

Boku wa Imouto ni Koi wo Suru

6. června 2008 v 15:05 | Nini |  →Boku wa Imouto ni Koi wo Suru
Boku wa Imouto ni Koi wo Suru je původně Manga od Kotomi Aoki.
Její zaměření je možná pro někoho pohoršující a pro někoho fascinující. Já patřím k těm, které fascinovala. Manga obsahuje nádherné obrázky a brzi z nich udělám i design. Na tuto mangu je i anime, ale to jsem neměla možnost vidět v češtině a asi nikdy neuvidím(kvůli jeho zaměření to nikdy na animaxu dávat nebudou).
Příběh pojednává o Dívce jménem Iko a jejím bratru o chvilku starším dvojčeti Yorim. Iku na svého bratra vzhlíží jako na vzor, chce mít jeho známky, jeho slávu ve škole a chce si za každou cenu získat jeho pozornost. Jenže Yori na Iko nepohlíží jen jako na mladší sestru. Yori vidí Iko jako ženu a stejně tak ji miluje. Patnáct let tajně miloval Iko. Na venek však vždycky ukazoval něco jiného, neustále svou sestru shazoval, nadával na ni a podobné věci. Jenže jednu osudnou noc se všechno změní...
Příběh nebude z mé hlavy, ale bude podle této mangy...
Boku wa Imouto ni Koi wo Suru-I love my little sister-Miluji svou mladší sestru

Jedna chyba - všechno změní 9

1. června 2008 v 19:49 | Nini |  →Jedna chyba - všechno změní
V domě bylo takové ticho že jsem slyšela i když se někdo prošel po chodbě jen na záchod(a že těch lidí bylo).
Pořád jsem seděla a v klidu poslouchala to ticho a občasné kroky.
,,Já se půjdu napít jo?Ty klidně spi, já příjdu" uslyším šepotavý rozhovor.Rychle jsem se otočila ke dveřím koho tam uvidím, jestly taťku nebo...
,,Ahoj..." Johnny byl trochu v šoku že tady dole někdo je.
,,Ahoj, ty taky nemůžeš spát?" zeptala jsem se a dala si do pusy další sušenku.
,,Ani ne, ale ty jo co?" sedne si na židly předemě.
,,Jo, ale mám na nespavost dobrý lék.Přišla jsem na to sama, vždycky když nemůžu spát, sednu si sem a poslouchám ticho, klid a občasné kroky jak někdo chodí na záchod.Taky u toho jím tohle" ukážu na sáček sušenek a nugátový krém.,,Dej si" pobídnu ho.
Chvilku jsme si povídaly, jaké to je mít takovou slávu.Postěžovala jsem si jak moc ´toužím,aby mě táta vzal sebou na nějaké natáčení.On totiž jako manážer a taky režisér, prodává a natáčí mnoho filmů.
,,Ted bychom měli jít spát, sedíme tu už hodinu" řken Johnny najednou.
,,Dobrý nápad" moc se mi sice nechce, ale začnu uklízet věci.Dvě sklenice od mléka dám do dřezu, kde je zítra ráno zase umyju.Pak dám do lednice mléko a krém.Kdyžch chci uklidit i sušenky, všimnu si že to zamně udělal Johnny.Když jsem si všimla, že dává ten sáček do poličky nad kuchyňskou linkou, místo do špajzu, rycle jsem k němu přiškočila.
,,Počkej tam ne" zastavím ho dřív než udělá mamce bordel v potravinách.Chytnu jeho ruku a stáhnu ji dolů i se sáčkem, který mu z ní vidnám.Chvilku ho za tu ruku držím než si uvědomím co dělám.Rychle schovám ten sáček na správné místo.Pak se otočím a zachytím Johnnyho zmatený pohled.Už zase jsem cítila smutek, zase jsem mu dala najevo že mi není lhostejný, a on to jen tak přehlíží.Tohle už jsem nemohla.Když kolem mě chtěl projít, zastavila jsem ho tím že jsem mu dala ruku na hrudník.Mlčela jsem, co bych asi tak říkala.Zavřela jsem oči a políbila ho.
Johnnymu to až ted došlo, co to celou dobu znamená.Byl v šoku.Rychle jsem ho pustila a chtěla jít pryč.Johnny mě však chytil za ruku a přitáhl k sobě.Trochu se ke mě naklonil.Automaticky jsem zavřela oči a v zápětí na to jsem ucítila jeho rty na mých.Trochu jsem otevřela pusu a užívala si ten nádherný okamžik...
............
Největší hloupost a nejsentimentálnější povídka kterou jsem ztvořila. Je napsaná v Lednu, ale asi jsem se za těch 5 měsíců ve psaní natolik změnila že mi tohle příjde až směšné... radši nic neměním a budu pomalu dopisovat. Sorry za chyby a případné překlepy (a za újmu na duševním zdraví)

Jedna chyba - všechno změní 8

1. června 2008 v 19:45 | Nini |  →Jedna chyba - všechno změní
Od toho dne uplynuly už čtyři dny.Pořád jsem chodila jako tělo bez duše a bez přátel.Beatrix semnou sice bývala co to šlo, ale chtěla být i s ostatními.Phil byl v naší partě pořád, nikdo se ho nepokusil vyhodit, všichni věděly že je to mezi námi.Někteří neměly ani páru o tom co se stalo.Neměla jsem jim to za zlé, jim přeci neublížil.
Mnohokrát jsem chtěla jít za nimi a normálně se bavit, ale když jsem viděla Phila, rychle jsem se otočila a odešla.Vždycky mě dohonil a chtěl semnou mluvit, ale když viděl že ho ignoruju, zase odešel.
Tak jsem se toulala celé dny po městě.
,,Hele nejsi ty jedna z té bandy co tancuje v parku?Co že nejsi s nimi" zavolá na mě najednou někdo.Otočím se a uvidím dva kluky z těch čtyř co u nás jednou otravovaly.
,,A co tě to zajímá?" vištěknu na ně.
,,Zajímá.Můžu tě pozvat ka kafe, nebo radši sladké?" zaculí se jako sluníčko.Co to zkouší?Ten kluk mě evidentně balil a já mu dala příležitost.
,,Tak jo, co si sednou do nějaká kavárny"
Vzala jsem je do úžasnýho podniku.,,Jak že se to vůbec jmenuješ?"
,,Tari..." znovu se na mě zaculí.
,,A tvůj tichý přítel?" já se naopak usměju na toho tichého ptáčka.
,,Marcus... těší mě" takže mluvit umí.
S klukama se dobře kecalo.Bezvadně jsem se uvolnila a na chvíli zapoměla na svoje trápení.
,,El ty jsi super holka a strávit s tebou jen jedno odpoledne byla byla velká škoda, proto... nechceš jít třeba zítra do kina?" navrhl Tari, když jsme se začaly loučit.
,,To zní dobře.Po několika dnech jsem se pořádně bavila, tak jo" kývla jsem jim na to.
,,Tak jo...Tak třeba zítra v pět u kina?Vem sebou kamarádky" domluvil Tari čas.Docela mi to vyhovovalo.
S úsměvem jsem šla na zástavku.,,Úsměv?Ten jsem na tvé tváři dlouho neviděla.Co se stalo?" Beatrix seděla na lavičce u zastávky.
,,Potkala jsem super kluka a bezvadně jsem si s ním pokecala nic víc." řekla jsem klidně.
,,To je super, jsem ráda že jsi zase v pohodě.Půjdeš smenou už do bandy?Nemůžeš přeci kvůli Philovi všechno zahodit.Prosím" Beata na mě udělala psí očí.Tomu jejímu pohledu se nedalo odporovat.Musela jsem přikývnout.
Je ještě jedna věc co se v těch dnech stala a co mě docela trápila.Dělala to sice od doby kdy mě uviděl, ale ted mě to trápilo.Proč mě Johnny ignoruje.Několikrát jsme se setkali uplně sami, na doslech všech.Byl to vždycky on kdo začal konverzaci, ale vždycky jen ze slušnosti.
,,Ahoj" pozdravila jsem ho když jsem šla k sobě do pokoje a on hned vedle do koupelny.
,,Ahoj, už je ti líp?" zeptal se...
Já se na něm mile usmála. ,,Mám bezvadnou motivaci" tajemně jsem se mu zadívala do očí.
,,Tak to jsem rád, kvůli ničemu by ses neměla trápit moc dlouho" pohladil mě po vlasech a pak zašel do koupelny.Věděla jsem že to je jen jako útěcha, nic jiného a to mě trápilo.Nejspíš nevnímal mé signály, nebo je nechtěl vnímat.
Když jsem se vrátila z venku měla jsem dost práce.Mamka je moc zaúkolovala, ale mě to nevadilo aspoň jsem neměla čas myslet na nic jiného.Ten večer jsem nemohla usnout.Proto jsem uplně potichu sešla do kuchyně a z ledničky si vitáhla klenici nugátového krému a mléko. Ze špajzu jsem si vytáhla sáček čokoládových sušenek.Sedla jsem si na židly a pomalu jsem pila mléko a jedla sušenky namočené v nugátovém krému...

Jedna chyba - všechno změní 7

1. června 2008 v 19:41 | Nini |  →Jedna chyba - všechno změní
Sedli jsme si do blízké restaurace.Johnny obědnal dvě Coly.
,,Mohl jsem si nevšimnou že tě ted něco hrozně trápí.Můžu vědět co?" zeptal se opatrně.
Pohlédla jsem na svůj krk a ucítila velký knedlík v krku.Podívala jsem se na stříbrný řetízek na kterém viselo otevírací srdíčko.Uvnitř byla fotka a nápis: Mé lásce Eleanoře ,,Navždy spolu" Phil .Pohled na fotku a nápis vivolal další přivál slz.Ve vzteku jsem škubla za řetízek a ten jsem pak podala Johnnymu.
,,On mě podvedl.Tam v té kavárně, to byl můj přítel, s jinou holkou... Ublížil mi" řekla jsem zlostně a zároveň zoufale.
,,To je mi líto... Víš co by to ted potřebovalo, čokoládu.Něco obědnám... ty si ted utři slzy.Všechno přebolí a uvidíš že i tohle se zlepší." snažil se mě rozveselit.
V Té chvíli jsem však neměla náladu na nic.Jen jsem pořád zoufale vnímala tu bolest, jako když do vás bodá tisíc nožů a strach.Nepředstavitelnou úzkost, která sužovala celé mé tělo.Toužila jsem jen po obětí.Nedokázala jsem zastavit přívaly slz.
Johnny, který předtím seděl naproti mě si ted přisedl vedle mě.Dal mi ruku kolem ramen a podal mi kapesník.
,,Děkuju" vykoktala jsem mezi přívaly slz.
,,Už se netrap." řekl tiše.Chtěla jsem... Chtěla jsem být klidná, vyrovnat se s tím, ale nešlo to.Můj pohled znovu zklouzl k otevřenému srdíčku a na fotku.Jako by se do mého srdce ten nůž zabodl ještě víc.Bezmyšlenkovitě jsem objala Johnnyho a začala brečet.Děkovala jsem že jsme vzadu a že tam skoro nikdo není a nikdo nás nevidí.Byla jsem taky vděčná, že mě Johnny od sebe neodtáhl, ale dál uklidňoval.Dál jsem brečela, nezaregistrovala jsem ani číšníka, který donesl coly a velký pohár.Nechtěla jsem ani.Určitě se na nás divně koukal, ale to dokážu odhadnout.
,,Už je tu malý lék, který by tě měl uklidnit."
Koukla jsem se na stůl.Neměla jsem chuť na jídlo a vůbec na nic.Trochu jsem se napila.
,,Děkuju... moc" donutila jsem se k malému usměvu.
,,Nemáš vůbec za co.Teď něco sněz"
Dobře nakonec jsem snědla celý ten pohár, ale moc mi to nepomohlo.Spíš jsem začala cítit větší simpatie k Johnnymu.Zní to šíleně, že bych se hned tak brzo po zlomení srdce znovu zamilovala, ale zase nadruhou stranu, když srdce strádá, hledá náhradu ve všem.A však, nehodlala jsem si nic takového připustit.
Když jsme dojely domů, hned jsem volala Beatrix.Ta už to věděla, prý ji Phil několikrát volal, taky mamka se mě ptala co se mezi námi stalo, že tu několikrát volal Phil.Neřekla jsem jí to, ale ona to dostala z Beatrix, která přihla hned pár minut po tom co jsem jí volala.
,,Kde jsi, myslela jsem , že když jsi moje kamarádka a víš že jsem hrozně smutná anešťastná, hned všeho necháš příjdeš" řekla jsem jí hned smutně.
,,Jasně že jsem to hned udělala, ale ještě jsem musela na bráchovi viloudit nějaký prachy, abych koupila pořádnou vaniučku zmrzliny.U té se nejlépe smutní." Beatrix před sebe natzáhla ruce ve kterých držela zmrzlinu a dvě lžičky. ,,S tvojí mamkou jsem domluvila že nás nikdo nebude rušit.Ty mi všechno povíš a spolu to překonáme, uvidíš.Neboj se všechno dobře dopadne." Beatrix se na mě usmála a pak mě objala.Byla to opravdová kamarádka a to mi znovu vehnalo slzy do očí.

Jedna chyba - všechno změní 6

1. června 2008 v 19:36 | Nini |  →Jedna chyba - všechno změní
Všichni jsme si sedli k jednomu stolu a obědnaly si každý co chtěl.
Zamyšleně jsem se koukla na kopec.,,Nádhera.Kopec všech zamilovaných, něco jako Benátky ve francii.Proto je tu tolik obchodů s kiticemi a malými dárky.Tohle místo miluju.Je odsud krásný výhled na nebe v noci." řeknu něco málo o tom kopci.Pak nám přinesou zmrzlinu. Všichni se mě ptají na různé věci.Nějakou dobu jen tak sedíme v té cukrárně a povídáme si.Najednou můj pohld zamíří ke kopci.
,,Proboha" vydechnu. Uviděla jsem... jen matně a z velké dálky... nemusel to být on, ale taky mohl... Phil s jinou holkou. Nevěnovala jsem tomu moc pozornost, jen jsem cítila veliký strach. Všechno jsem to rychle zamluvila.
,,Mám ještě jeden nápad na jednu super prohlídku. Alexandřin palác, můžeme tam zajet" věděla jsem že mě prohlídka bude nudit, ale potřebovala jsem zmizet z Valentines Townu. Oni souhlasily, nejvíc nadšené byly děti, hlavně Lilly.Zaplytily jsme a šly jsme skratkou k autu.Dodnes lituju že jsem šla tam tudy, něco mě tam táhlo, a zachvíli jsem měla zjistit co. Zase jsem povídala něco o městě a o čtvrti kteou procházíme, když jsem je uviděla. Seděli spolu, drželi se za ruce, smáli se a mě nevěnovali pozornost. Stála jsem strnutě na místě a koukala na pár ve venkovní kavárně.Cítila jsem jak mě pálí oči a puká mi srdce, které se roztříštilo na tisíc kousků, když se ti dva políbili.
,,Phile ne..." Po tváři mi stekla slza. On si mě všimnul, okamžitě vstal a běžel za mnou. Chtěla jsem ho ignorovat. Okamžitě jsem se otočila a šla dál, snažila jsem se skrýt slzy a bolest v mé tváři.
,,El... počkej" zavolal za mnou.Chtěla jsem jít dál, ale nevím proč zastavila jsem se. Vanesa a Johnny nevěděly co se děje, ale věděly , že by měly jít dál a já je doběhnu.,,El... to co jsi ted viděla, není to..." snažil se mi visvětlit.
,,Já vím co jsem viděla a nic na světě nemůže být horší.Z tohohle se nevymluvíš." vikřikla jsem se zoufalstvím v hlase.
,,Eli, já ti to vysvětlím, to ne..."
,,Nevím co chceš na tom vysvětlovat... zlomil jsi mi srdce." ted jsem mluvila uplně klidně a tiše.
,,Mě to mrzí, já nechtěl..." i on vypadá že bude brečet.
,,Nechtěl?Tak proč, proboha proč?Proč s takovou... courou... já myslela že mě miluješ.Phile nech mě být... nenávidím tě, nenávidím" zoufalství se střídalo s pláčem, bezmocí a zlostí.Už jsem to nesnesla, otočila jsem se a utíkala pryč.
V klidu jsme došli k autu.Nikdo se mě na nic ohledně Phila neptal.Byla jsem jim vděčná.
,,Nechceš odvést domů?" zeptal se Johnny.
Donutila jsem se k usměvu.,,Ne nechci, pojedem do Crouch Endu."
Celou cestu bylo skoro ticho, kromě malého navigování při cestě a pár otázek na hrad ze stany dětí a hudby co vycházela z rádia.Mohla jsem být v klidu sama se sebou a se svou bolestí.
,,Vy jděte teda n tu prohlídku, já tady počkám." řeknu když dorazíme na místo. Ted se mi opravdu nechtělo dvě hodiny chodit po paláci.Měly jsme štěstí že se tam nekonala svadba ani nic...
,,Já tu s tebou zůstanu.Nemám náladu chodit po zámcích.Ale vy jděte my tu počkáme..." Johnny pošle svou rodinu na prohlídku a sám zůstane semnou.

Jedna chyba - všechno změní 5

1. června 2008 v 19:32 | Nini |  →Jedna chyba - všechno změní
Ráno nás obě probudilo sluníčko a dotěrný štěkání sousedovic ratlíka.Tak jsem se sebrala a šla se domů pbléct do pohodlných věcí.V domě všechno ještě spalo což bylo dost nezvyklé na to že naši kluci vstávají brzo.Spala i Beatrix ve stanu.Potiche jsem si zašla do svého pokoje.Z velké skříně jsem si vytáhla věci.Bílé tričko s růžovým nápisem I LOVE YOU které jsem dostala od Phila a taky růžovou sukni s kraječkama.Pak přejdu do koupelny hned vedle mého pokoje, kde vikonám pravidelnou higienu navíc se sprchou(protože mám dnes čas).Pak se namaluju a učešu.Než jsem hotová už slyším venku ruch.,,Už se to vzbudilo" usměju se.
Celá hladová se odeberu do kuchyně, kde už mamka vaří kávu a hcystá snídani.Hned ji pomůžu.Spolu všechno odneseme na stůl na zahradu.
,,Mami můžu?" zeptám se a ukážu na konvici s horkou kávou.Mamka nerada vidí jak piju kafe, a dnes mi to kupodivu dovolila.Nalila jsem si plný hrnek a šla s ním ke stanu.beatu probudí jen kafe(nebo studená sprcha).Zamávala jsem jí hrnkem přímo před nosem.Ona do sebe nasála tu vůni a s úsměvem na tváři se probudila.
,,Díki" řekla a vzala mi hrnek.
,,Prosím.Vstávej" nechtěla jsem aby pila ve stanu.Dostala jsem ji konečně ven na snídani ke stolu kde už seděly všichni.,,Dobré ráno" pozdravila jsem slušně a vzala si jeden rohlík se sladkou pomazánkou.Asi za 2 hodiny jsme jely v tátovém autě do města.
,,Tak mě veď" Johnny se na mě kouknul a pak kývnul hlavou k cestě.Postupně jsem ho navigovala až do města na velké parkoviště.
,,Necháme tu atu a půjdeme pěšky, je to lepší než autem" řeknu.
,,Mami já chci na zmrzlinu prosím" za sebou uslyším tiché prosení Jacka.
,,Jestly chcte někam zajít tak je tu hodně kaváren a taky cukráren. Já osobně miluju Love Heart je to cukrárna pod kopcem zamilovaných Love Hill.Můžeme tam zajít" otočila jsem se na tu rodinku.oni se na sebe podívaly.Nemusely dlouho přemýšlet jejích poskakující a prosíci děti to udělaly za ně.
,,Jee to jsou fakt hezké domky, jako z filmu o princeznách" začne se rozplývat nad starými domy z Gothické doby Lilly.
,,Tady tohjle je nejkrásnější ulice ve městě a v celém Valentines Townu.Vzbuzuje to tu starou atmosvéru. Taky díki jedné staré paní. Chvé doma kočky a o celou tuhle ulici se pečlivě stará, všichni ji mají rádi.Zachvilku budeme v té cukrárně, až uvidíte velký kopec na kterém je mnoho zamilovaných páru, jsme na místě" řeknu jako profesionální průvodce.Najednou mě něco(nebo spíš někdo chytne za ruku)
,,Řekni žily tady princezny?" Lilly byla blázen do takových věcí.
,,To nevím spíš ně, princezny nejspíš žily a Alexandřině paláci v Crouch Endu usměju se na ni.,,Jsme tady... " to poslední řeknu opravdu potichu.Hned ted bych se nejraději rozběhla dolů ke stánkům s kiticemi a všemožnými věcmi.Musela jsem však počkat než tam dojdem.
Tohle míto jsem milovala...

Jedna chyba - všechno změní 4

1. června 2008 v 19:32 | Nini |  →Jedna chyba - všechno změní
,,Miláčku nechceš se jít obléct do jiných věcí?" zeptá se mě máma když už se blíží k večeru. Nechci, měla jsem ty šaty ráda a chtěla jsem v nich zůstat co nejdýl.Ale začínalo se dělat chladno, večery v Anglii jsou vždycky chladné večery hlavně ten dneštní.
,,Jasně mami. Jo mamko mohla bych dojít pro Beatrix?Chtěly bychom u nás na zahradě spát ve stanu" dost blbý čas na takovéhle otázky, ale když víte kdy se zeptat vždycky to projde.Mamka přikývla a já byla v cuku letu převlečená a na cestě ke kamarádce.Beatrix bydlí hned na konci Lerown Street London taková bohatá ulice.
,,Mamíí já budu dneska spát u Eleanory jo?Její rodiče to dovolily jo.Tak čau" Beatrix ani nepočkala na dovolení.Už předem věděla že jí to rodiče dovolí.Já jsem se jen usmála, měla jsem jí moc ráda.
,,Fakticky to vašim nevadí?" zeptá se ještě jednou pro ujištění.
,,Jasně... budeme spát ve stanu, ale ten si nejdřív postavíme" znovu se usměju a zavřu za sebou branku.Cestou jsem jí ještě řekla co smí a nesmí dělat.Roztomilé laškování a flirtování s mým bratrancem musí trochu omezit.Nesmí se vnucovat k dospělákům, nechci žádný trapas.Poslední věc kterou musí je se chovat normálně.Všechno mi odkývala.Když jsme byly u domu chtěla jít na zahradu, ale já ji vzala do domu.
,,Půjdeme postavit stan, tam si zalezem, možná s námi bude i jejich starší holka, kluk bude spát." kouknu jí upřeně do očí.
,,Ale El tak už se tolik neboj.Já budu uplně v pohodě...Dobrý večer paní Flemingová" Bea na mě mrkla a pozdravila mojí maminku, která už po několikáte šla nahoru za klukama.
,,Jdeme" zavelela jsem.
Konečně jsme vytáhly velký stan z malé komory pod schodama a šly jsme ven.
,,Chcete pomoct holky?" nabídne se Niko.Beata s ním zase začne koketovat.Myslíte si ted že je nějaká šlapka co?Tak to není, Bea je prostě taková, flirtuje s každým klukem jejího věku(i se staršími) ale kromě slov a nehoráznýho nažhavení ze strany kluka se nic nestalo.Bea moc miluje Boba, ale potřebuje malou volnost, Bob to sám připouští, vždycky když jsme venku jen my dvě nebo jen s holkama chová se jako svůdnice, ale je na blízku Bob je z ní Andílek celým srdcem oddaný svému miláčkovi.To ted probíha.
,,Beo!" okřiknu ji, kdy se snažím marne protáhnout tyčku ze stanu stanovenou dírkou.
,,Aaa, ano" otočí se na mě konečně a začne vnímat.Sice mi pomáhala, ale já jsem na ni začínala být naštvaná, dělá mi přeci jen ostudu.Když jsme do stanu nosily spacáky, znovu jsem ji připoměla co nemá dělat a hezky jsem ji poprosila.
Zbytek večera byl superní.Jak jsem předpokládala Lilly se nudila a nebavilo jí se koukat na televizi a tak se přidala k nám.Beu uprostřed večera napadlo, že se bůjdeme vykoupat do bazénu.I když byl večer a bylo docela chladno voda v bazénu, který byl celý den na slunci a celý den si v něm hrály děcka, byla teplá.Bylo to bláznovství, ale byla jsem tou nocí a vším tak opilá(aníž bych měla v sobě kapku alkoholu), že jsem prostě musela na takovouhle bláznovinu přistoupit.Mamky jsme se neptaly.jen jsme se smíchem vyběhly ze stanu a běžely jsme domů.Lilly šla s námi i když nevěděla jestly se má jít koupat.My jí nenutily, ale rozhodla se jít s námi i když by to taky mohla spískat.
,,Pořád si myslíte že je to dobrý nápad?" otočila se na nás ve dveřích dozadu na zahradu.Já jsem zakroutila hlavou že je to blbý nápad, ale jdu do toho.
,,Jasně že je, až řeknu ted tak poběžíme a všechny naráz skočíme do vody." řekne Beata.Naštěstí stál bazén na druhém konci zahrady než stůl u kterého všichni seděly a náš stan.,,3...2...1...Ted" na ten povel jsme všechny utíkaly.Nikdo neječel dokud jsme neskončily v docela studené vodě.Naše vystoupení vyvolalo rozruch.
,,Lilly!" Vanesa vyskočila ze židle a chtěla jít k nám.
,,Eleanoro!Co to děláte?" křičela na mé mamka rozčíleně.
Jen táta Niko a Johnny se smály.Prostě chlapi, nebojí se o nás tolik.
,,Mami klid, my zachvilku vylezeme" zavolám na ni a s holkama po sobě začneme stříkat vodu.Chvilku blbneme, ale jen co na nás už zavolá můj táta, radši jdeme ven.
,,Eleanoro pak příjd sem jo?" chytne mě táta za ruku když kolem něj procházím.Nevěděla jsem co po mě chce, ale moc jsem se nebála že to bude něco hrozného.
Když jsme se převlékly do suchého a Beatrix za to že jsem jí půjčila plavky, pověsila všechny ručníky a mokré věci, šly jsme dolů na zahradu.
,,Ano tati co jsi mi chtěl|?" sedla jsem si na židly vedle něj.Poslední volnou židly.Což přišlo některým lidem v hod. Lilly si sedla svému tátovi na klín a začala do sebe ládovat dort z narozenin a Beatrix?Ta si sedla na klín Nikovi.
,,Zítra půjedeš tady s Johnnym a Vnesou do města.Chtějí si prohlédnout zdejší památky a tak.Ty už znáš celý Valetines Town a jeho okolí a tak je tu můžeš taky trošku provést." řekne táta.
,,Ale tati já..." věděla jsem že nemá smysl cokoliv namítat.,,Proč zítra?Proč ne někdy jindy?Já jsem slíbila ..." Táta se na mě prosebně podíval.Nesměla jsem ho ted zradit bylo by to nefér. ,,Ale co to se dá odvolat" donutila jsem se k úsměvu.
,,Půjdu už jestly to nevadí" tiše jsem se zvedla a šla do stanu, kde jsem za sebou zavřela.
Chvíli po tom co jsem zavřela všechny zipy, je někdo začal otevírat.,,Beo to je nespravedlivé" řeknu aníž bych se podívala kdo tam je.
,,Tak tohle si myslíš?" konečně jsem se podívala.U polo otevřeného vchodu do stanu klečel Johnny.
,,A... promiň myslela jsem že je tam moje kamarádka" poslední slovo jsem vislovila naštvaně.Stejně tak jsem se podívala na osobu stojící za ním.
,,Tebe ten výlet neláká co?Dneska jsem tě viděl tancovat v parku, když jsem tam tudy procházel a moc se nedivým že bys byla radši tam..." jeho slova ve mě probouzela pocit viny stejně jako otcův pohled.
,,Ale to je v pohodě" řekla jsem jak nepřesvědčivěji jsem dovela.
,,Opravdu?" upřeně se mi zadíval do očí.Věděla jsem že ještě chvilku a vyklopila bych mu že doopravdy chci jít na super výlet s kamarádkama, udělat zátah na obchody, pořádně si užívat dne, jíst zmrzlinu a večer zajít do kina.
,,Jasně" řekla jsem znovu a doufala že už konečně odejde.Moje prosby byly vyslyšeny.Když vešla Beata do stanu hned jsem ji vinadala, že mě nezachránila a taky jsem ji poprosila aby dala Philovi můj dáreček.Přes to všechno souhlasila.

Jedna chyba - všechno změní 3

1. června 2008 v 19:30 | Nini |  →Jedna chyba - všechno změní
Domů už jsme musely autobusem.Celou cestu jsem si s Beou povídala o Johnnym.
Jak ted nad tím přemýšlím, bylo to mé nejšťastnější období.Myslela jsem že v čase, který příjde, že jstm nejšťastnější, ale nebylo to tak.Nebyla jsem šťastná, ale ustrašená, ze všeho...
,,Eleanoro!Kdo ti dovolil jít dnes pryč?Padej do svého pokoje a převlékni se, zachvíli bude oběd" začne na mě mamka křičet jen co vejdu do dveří.
,,Karolyn nech ji." zastane se mě táta.Já se na něj usměju a on na mě mrkne a kárávě se podívá.Vím že to nemyslí vážně, mám ho ráda.,,Tak jdi nahoru zlato, převlékni se protože zachvilku se budou slavit narozeniny těch dvou malých nezbedů"
Rychle se obleču do svých nejhezčích věcí. Krásných vínově zbarvených šatů, které mi táta přivezl z Francie.K nim krásné sandály na podpatku podobné barvy a šál přes ramena.Tohle všechno mi můj táta přivezl když byl jednou celé 3 měsíce pryč, každý den jsem si s ním telefonovala, mělo to být jako odměna že jsem to tu s matkou vidržela tak dlouho sama.Ted si určitě myslíte že mám otce radši než matku, ale to tak není.Mám oba stejně ráda, ale jako každá puberťačka se někdy s mamkou pohádám a jsme obě moc tvrdohlavé a svérázné.
,,Vipadáš úžasně El... " musím se pochválit. Ještě se namaluju.Poté jsem rychle vložím plyšáčky a plastelínu do svou okrasných papírových tašek. Když uslyším kárávé volání mamky dolů, ocházím z pokoje.Na patře se zastavím, kouknu se dolů na ostatní lidi. Deppovi jsou tu taky, nepřipojí se k našemu rodinému focení, ale dneska si chtějí pořádně odpočinout po cestě.
Dole stojí táta s foťákem a fotí kluky. Mamka v hezkých věcech vpichuje čtyři svíčky do dortu a u dveří stojí naše návštěva.
,,Eli pojď dolů a nestůj tady nahoře. Fíha vipadáš... nádherně" pochválí moje oblečení.
,,Děkuju." Nik má pravdu, měla bych jít dolů, ale nějak se mi nechce.
,,Niku, ty už jsi tady?Jen ta potrhlá holka se pořád šlechtí.Ele..." mamka už po mě chtěla znovu křečet, když si mě všimla jak všechen ten ruch sleduju z vrchu.Všimnou si mě i ostatní, hlavně kluci.Vyběhnou zamnou po schodech nahoru.
,,Jee Eli ty jsi krásná vipadáš jako princezna." řekne pološišlavě Pavlík.Neubráním se úsměvu.
,,Máš pro nás dárečky?" přidá se k němu Tomášek a oba začnou poskakovat.Dám každému do ruky taštičku a pošlu je dolů.Já jdu hned za nima.
,,El ty vipadáš fakticky jako princezna" zašeptá Lily když kolem ní projdu.
,,Miláčku doufám že si moc neutrácela za ty dárečky?" pohladí mě mamka po vlasech.Ujistila jsem ji že ne, i když to nebyla pravda.Byl oběd.Pak se rozdával dort a samozřejmě hodně focení.
Nini: takže další dílek, trošku krátký protože nechci psát moc dlouhé články a taky je na konci fotka.Půl hodiny jsem ji předělávala proto ji nikdo nekopírujte!!!
CREDITS: Layout by Denaille | layouts.candita.cz | Picture from DA