Květen 2008

Básničky z mé zbírky

28. května 2008 v 18:48 | Nini |  Básničky→
A je to venku-píšu básničky. Teda psala jsem je to už dlouho, ale opíšu vám nějaké a taky vyhrabu tu se kterou jsem soutěžila.
Začneme citátkem:
  • Kluci jsou pro mě vzduch, ale bez vzduchu se nedá žít.
Citátky z mé zbírky:
  • Říká se, že láska je jako delfín koupající se v lesku tvých očí. Tak je prosím nezavírej, protože delfíni ve tmě umírají.
  • Kdyby pravda byla vše a láska jenom snění, já ke spánku bych se uložil a nechtěl probuzení.
  • Nebudu milovat, srdce své mučit. Prodám se osudu, začnu se učit.
  • Dvě růžičky červené, dvě srdíčka věrné. Jedno moje, jedno tvoje, kéž by byly jednou svoje.
  • Těžko je v lese, když vítr stromy láme, těžko je u srdce, když první láska zklame.
A moje básničky: Básnička psaná v sedmé třídě:
*Tu básničku nesnáším a přitom miluju: Smrt Anděla
Andělé zpívali píseň překrásnou,
když jsem se modlila, ať tvé oči nezhasnou.
.
Andělů zní tóny nezhaslé,
já volám: ,,Vrať se, prosím vrať se!"
.
Už i černý Anděl smutně pejě
a krutá smrt se nám dvěma směje.
.
Proč plamen v tvých očích zhasíná?
Proč tak brzo tvůj život zkončit má?
.
Tys odešel a já tu zbyla,
pro tebe, lásko, jsem se zabila.
.
Zavírám oči a odcházím spát,
odcházím za tím, kdo mě má rád.
.
*Mám ráda:
.
Mám ráda padající sníh,
rozpouštějící se na mé tváři.
Noční hladinu rybníka,
třpitící se v měsíční záři.
.
Mám ráda louku
se žlutými kivěty,
déšť mezi stromy,
co šeptá něžné věty.
.
Mám ráda milého
co se mi z vojny vrátí,
miluju ho,
a chci mu své srdce dáti.
*rok: 2007
A to je všechno.

Tohle kouzlo trvá dál

28. května 2008 v 18:16 | Nini
* Tohle je povídka na popis akce v rodě. Proto si nejdřív přečtěte a prohlédněte obrázky ke kopům a úhybům a pak se pusťte do čtení(Pozor: čtení se nesmí přerušit, při čtení se musíte vcítit do postavy až pak to bude mít to pravé kouzlo.)

Aktuality ze dne: 27.5.2oo8

27. května 2008 v 16:21 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
No tak jsem si hrála. Posmazávala jsem články s mými kecy a smazala jsem hloupé rubriky. Taky jsem si pohrála s MENU. Prvně jsem chtěla všechno udělat jako klikací ikonky, ale Laivine by se asi naštvala že po ní kopčím (i když by to tak nebylo, na jednom blogísku jsem viděla mega super ikonky a ty bych si udělala) a tak je tam jenom to REKLAMY SEM!!! doufám že teď už nikdo nebude psát žádnou reklamu jinam než patří.
No a ještě udělám takovou aktualizaci:
Moje články:
Počet lidí: Blueboard počítadlo zaznamenalo za několik měsíců: 1321 přístupů.
A další počítadlo zase toto: TOPlist
Nechce se mi psát kolik mám povídek a takovýhle blbostí, ale nejspíš, podle toho jak se mi bude chtít, budu dělat pravidelně aktualizace systému www.ff-ff.blog.cz

Temari as Nevěsta+další

26. května 2008 v 18:11 | Nini |  Moje obrázky→
Zase jsem si hrála. Už nějakou dobu přemýšlím o jedné povídce a jak je mým zvykem, vezmu tužku, papír a začnu kreslit postavy vystupující v té povídce. No a včera mě napadla vícedílná povídka na téma Naruto Anime. Ještě nevím jak se bude jmenovat, ale Temari si v ní bude brát Shikamaru (ježiši zase jsem stvořila nejblbější pár-ale oni se k sobě tak hodí, říkají to všichni).
Obrázek bude dole. Pak jsem nakreslila obrázek Gaary, jeho sestry dvojčete(taky vymyšlená povídka, ale ještě pořád leží jen v mé hlavě.) A poslední nejspíš bude Sesshoumaru. Všechny obrázky najdete na deviantartu u človíčka co si říká Kioko-Misaki(to jest moje maličkost v Japonštině)
No když chcete vidět moje výtvory-klik na ceý článek.

Peklem může být i nebe - Jayk3m

25. května 2008 v 18:11 | Nini |  Naruto→Jednodílné
Nezáleží na penězích na tom jakou máš krásu-když necítíš lásku.
Nezáleží na podobě, nemuší hrát frašku, a můžeš ucítít lásku...
Nezáleží na tváři, když máš přes oči pásku, tak ucítíš lásku.
LÁSKA.
Peklem může být klidně nebe, když to takhle cítíš. Těžko se na to zapomíná, po každý když se chytíš. Nekompromisní obě tváře a zarputilé pohledy. Důležitá je jedna věc, koho miluju jsi to ty.
Nejspíš má dvě tváře, jedna nekompromisní, zákeřná, druhá šťastná cílevědomí. Tak to bylo, je a bude, dokud na tomhle světě neco zbude a já věřím. Radši nic radši si dám do plic pěknou dávku nikotinu, než abych se rovnou, šel zakopat pod hlínu. Já plynu a pomalu čekám na tu pravou, která bude stát ve všem, ale ve všech situacích za mnou. která se na mě nevysere, kvůli nějaký prkotině a bude držet, i když nějaké štěstí mine. Některá láska je jako vlak, přijede, odjede a zase musíš čekat a pak nic. Nezbývá ti nic jiného, než pomalu pít svoje (něco, nevím co...) a když už nic, tak aspoň poluce a budeš rád, že dokážeš ještě aspoň chodit. Ale nejspíš se budeš celý život hojit, a když se ti to povede, tak klobou dolů synku, né každý to dovede...
* Seděl na schodek a pozoroval malé víry jak si vítr pohrával s pískem. Byla noc, ale on nesměl spát. Už to nedokázal, zvykl si celé noci prosedět a odpočívat v bdělosti.
Dnes mu to však činilo potíže. Čím víc si uvědomoval svou samotu, tím víc ho to trápilo a bolelo. Přál bych si být normální. Zaprosí v duchu a zadívá se na velký měsíc nad jeho hlavou.
Ještě před pár dny. Myslel si že ho taky miluje. Poprvé kdy cítil tu radost. Poprve od smrti jeho strýce. Celé dny se bál, že se ho zlekne a nebude s ním chtít být. Stalo se to. Neví čím to udělal. nebyl jí vždy na blízku, ale ty dárky co jí nosil musely značit že to myslí vážně. K čemu je mu jeho síla, když se ho ona bojí. K čemu je mu jeho postavení, když s ní to nic nedělá.
Snaží se na ni zapomenout. Dělá všechno, ale nedaří se mu to. Ukázala se jako jiná dívka než měla být.
Peklem může být klidně nebe, když to takhle cítíš. Těžko se na to zapomíná, po každý když se chytíš. Nekompromisní obě tváře a zarputilé pohledy. Důležitá je jedna věc, koho miluju jsi to ty.
Poznal jsem obě tváře, přesto nestal jsem se lhářem. Viděl jsem lásku hořet, viděl jsem ji padat na zem. Opuštěn teď pod oltářem, odhozená svatožáře. Bez kuřáže, bez uráže, děláš ze mě samotáře. Každé další slovo vázně , kdy už zhasně, je to jasné. Na výsosti odložen teď tiše držím tvoje dlaně. Nechci už se zabývat vzpomínky na minulost, ne. Snadné je vše zahodit, snadné je před tím utéct, ale důležitější je přece taky nějaký skutek. Promluvit a narovinu, všem lidem říct, co tě trápí, co si myslíš, co tě posiluje, zraňuje. Ubližuje, stahuje a nenechá tě spát. Promlouval jsem na stokrát, už se nechci znova ptát, zda mám žít nebo zkonat.Hledám nějakou příležitost, taky musím konat. Nedovol mi více stonat, nechci zase prázdný slova, už to nechci zkoušet znova. Už tě nechci více trápit, všechno co jsem ti chtěl vrátit, už se mi povedlo stratit, nemámprazdnou kapsu,ale nechci zase platit. Nechci tratit na svých činech. Myslel jsem že mě to mine, že to možná bude jiné, když ti zase znova řeknu, všechno co k tobě cítím, když tě za ruku chytím, poznáš že je konec zla, že příjdou lepší dny, ale žádná odezva.Vím že ten kdo rozhoduje, jsi v tu chvíli ty. Políbím tvoje rty a smutně si sklopím hlavu. Už to nejsi ty, no tak přiznejme si pravdu...
* Druhý den. Vydal se za ní. Chtě to zkusit znovu. Mít ji u sebe nebo to doopravdy ukončit. Byla doma, ale na jeho klepání skoro nereagovala. Přišla otevřít její matka. Byla vyjevena z toho kdo stojí ve dveřích, ale nechala ho jít dovnitř. Ta jemu velice známá dívka ležela na své posteli. Poznal ji, ale její pohled ne. Byl tak cizí, jako by byla někdo jiný.
Řekl jí to. Omluvil se i když nevěděl proč, ale udělal to. Ale nevěděl proč. Čekal na její reakci. Jen ho chytla za ruku a upřela na něj své modré oči. začala mluvit o tom co se stalo, ale on ne. Zadržel ji a znovu to zopakoval.
,,Nechci už se zabývat vzpomínky na minulost, ne.Snadné je vše zahodit, snadné je před tím utéct, ale důležitější je přece taky nějaký skutek.Promlouval jsem na stokrát, už se nechci znova ptát, zda mám žít nebo zkonat.Nedovol mi více stonat, nechci zase prázdný slova, už to nechci zkoušet znova. Už tě nechci více trápit.Nechci tratit na svých činech. Myslel jsem že mě to mine, že to možná bude jiné, když ti zase znova řeknu, všechno co k tobě cítím, když tě za ruku chytím, poznáš že je konec zla, že příjdou lepší dny, ale žádná odezva." řekne tiše.
Ona jen tiše s mučitelkým vírazem odmítně jeho vyznání.
Naposledy se k ní nakloní a políbí. Změnila se a zlomila mu srdce. Zmenila se ona, ale on zůstal stejný. Poslední pohled do očí a odchází.
Peklem může být klidně nebe, když to takhle cítíš. Těžko se na to zapomíná, po každý když se chytíš. Nekompromisní obě tváře a zarputilé pohledy. Důležitá je jedna věc, koho miluju jsi to ty.
Peklem může být klidně nebe, když to takhle cítíš. Těžko se na to zapomíná, po každý když se chytíš. Nekompromisní obě tváře a zarputilé pohledy. Důležitá je jedna věc, koho miluju jsi to ty.
*Měl to čekat, vždyť ho nikdo nikdy nemiloval.
On kluk z pouště - Syn Kazekageno a nový Kazekage-Gaara.
.................
Písnička od Jayk3ma Peklem může být i nebe Lidi ten text jsem musela pracně psát podle té písničky, protože jsem ho nikde nenašla, takže mi odpustěte, ty hrozný chyby a kdybyste to někdo měli v textové podobě, tak mi to pošlete a já to přepíšu s tím dobrým textem.
PS: mám sem dát povídku na písničku - Dvě malá křídla? Napište už jí mám dlouho napsanou a pořád váhám.

Spojení dvou duší

23. května 2008 v 19:27 | Nini |  Naruto→Jednodílné
Naruto. No jelikož je to docela dlouhá povídka(ale ne tak dlouha aby byla sama) zkrátím tohle vyprávění a jdeme na příběh:
Jak se to stalo? Hinata sedí na zemi v obětí někoho od koho by to nečekala. To by ji dřív napadlo že to udělá Naruto nebo kluci z jejího týmu, ale Gaara? Přemýtá si celý den od začátku celého tohoto kolotoče.
Začalo to včera odpoledne. Všichni Geninové měli volno od Chuuninské zkoušky a tak se většina z nich poflakovala, nabírala nové síly a nebo trénovala pro další část zkoušky. Hinata chtěla projít celý den v klidu, ale nějakou nepozorností a schválně vyvolanou hádkou se octla tváří v tvář Gaarovi na mítině mezi lesy, za Konohou. Kolem stáli i jiní Geninové, kteří u tohoto sporu byli. Celý tým sedm, Hinatin tým a Gaaruv tým. Taky Neji a jiní, které zajímalo jak toto dopadne. V hinátě se v tu chvíli krčila duše někde v koutě, ale nedokázala odvolat svá slova-nikdy nebude nejslabší ninja z Hiuuga klanu. A Gaara? Ten v tu chvíli netušil co ho vyprovokovalo aby se do tohoto zapojil.
Hinata několik minut narmě odolávala Gaarovu útoku. Ani Byakugan jí nějak extra nepomohl. I když se ke Gaarovi dokázala příblížit a udeřit ho, tak dřív než stačila udělat cokoliv jiného, ji Gaara poslal zase spátky několik metrů od sebe.
Když už nevěděla co udělat napadla jí jedna věc. Schopnost, kterou se naučila teprve nedávno. Hinata na Gaaru chtěla zaútočit požíračem chakry. (PA: tuto schopnost a všechno kolem ní jsem si vymyslela aby se mi to hodilo do příběhu) Přiskočila ke Gaarovi a spojením Byakuganu a ,,Požírače chakry" na něj zautočila. Pevně zavřela oči a čekala co se stane. Když je otevřela viděla že Gaaru zastavila uprotřed útoku. Stál s rukou nataženou před sebe a se zastřeným pohledem ji sledoval. Hinata najednou cítila jak její jutsu funguje. Její Chakra se rychlostí blesku zesilovala a Gaarova zase oslabovala. Jenže pak se ozvala rána a Hinata se jí lekla. Nečekala že by se někdo další pletl do jejich souboje. Najednou přestala ovládat své tělo, zakopla a spadla rovnou na Gaaru. Zděšeně vykřikla, ale její křik se staratil někde v neznámu.
Najednou se stala součástí svého nepřítele. Toto jutsu má totiž jednu nevýhodu, nesmíte se dotknout toho proti komu jste ho použily, nebo se spojíte v jedno tělo a musíte vyhrát duševní boj o vládu nad tělem.
Ocitla se někde v nitru duše Gaary. Byly tam jen oni dva a Shukaku. Hinata sdilela jeho pocity. Minulost ukryta v jeho těle. Cítila bolest kterou Gaara pociťoval každou vteřinu. Nahánělo jí tom hrůzu a ta hrůza ji ohromila natolik, že dovolila Gaarovi ovládnout její duši a mysl. Mušela se podřídit jeho vůli a kdyř zaútočil na Naruta, který chtěl tento boj ukončit, musela mu propůjčit a něco ze své síly. Jeho očima se dívala na Naruta. Najednou jako by všechno kolem ní utichlo aona se ponořila do větší tmy. Z dálky slyšela zbytek Geninů jak se je snaží dostat do nemocnice.
Tam se taky Hinata probudila. Rozhlédla se kolem sebe a doufala že všechny ty pocity, které před několika okamžiky sdílela s Gaarou byly jen sen. Zvedla se a odhnula závěs dělící její postel od dvou po jejích stranách. Opatrně nakoukla dovnitř. Gaara seděl na posteli, měl zavřené oči. Rychle uskočila doufajíc, že si jí nevšiml. Přešla tedy k duhé straně plátěného pokoje a odhrnula druhý závěs. Spatřila ležícího Naruta. Spal, ale byl samá modřina a odřenina. Sedla si na jeho postal a chytla ho za ruku.
,,Je mi to líto Naruto" zašeptala. Zavřela oči a víc stiskla jeho ruku. V ten okamžik někdo odhrnul závěs rozdělující několik plátěných pokojů. Hinata se otočila a spatřila Gaaru. Okamžitě se postavila do bojového postoje a vyvolala Byakugan. Gaara ač slyšel její křik a vyděl její postoj se k ní rozešel. Hinata nečekala a začala proti Gaarovi pouštět proudy chakry.
,,Nech mě." vykřikla a ustupovala dál dozadu. Netušila co má zalubem, ale naháněl jí hrůzu. Jelikož je Narutův pokoj v rohu místnosti ze dvou stran ho obklopuje stěna, do které Hinata narazila a která zabraňovala dalšímu úniku. Zavřela oči a znovu na Gaaru poslala prou chakry.
Gaara chytil její ruku, a druhou ji chitil kolem pasu. Opatrně ji políbil na rty. Hinatou v tu chvíli projel blesk strahu, ale i jisté radosti.
Když Gaara vycítil že Hinatě nevadí, propletl své prsty mezi jejími a přitiskl ji na stěnu. Hinata se propadla v kolenou a sesunula se na zem. Gaara klečel blízko ní. Chytil ji jednou rukou kolem ramen a druhou kolem pasu a pevně ji objal.
*
,,Proč jsi to udělal?" zmůže se konečně na otázku. Zadívá se mu do očí. Překvapí ji, že Gaara o svém důvodů moc nepřemýšlí: ,,Chtěl jsem s tebou být zase ve spojení."
Takže to je ten důvod-spojení dvou duší....
....................
Trošku keců: bla, bla, bla...nejspíš mě ukamenujete. Nevím za co-možná za to že jsem dala dohromady nejneprostupěnjšího kluka a nejstydlivější holku z celého Naruto anime a nebo jen proto že několik dní zpátky jsem psala jak mě Naruto štve.
To te´d není pravda protože Naru je super a Gaara ještě víc. Prostě jsem te´d blázen do Naruta, takže v nejbližší době čekejte nějaký Naruto layout na mém blogísku

Moje mladší sestřička

18. května 2008 v 14:23 | Nini |  Příběhy→Jednodílné
Tak tohle je takový pokus o smutnou, opravdu smutnou ff. Dejte se do čtení:

To bude dobré 12

14. května 2008 v 17:30 | Nini |  →To bude dobré
Vběhnu do svého pokoje. Z úložného prostoru v posteli vytáhnu tašku a tu otevřu. Uvnitř leží několik věcí, které pro mě hodně znamenají: Je tam zalepený hrnek od maminky i králíček starý několik let.Byla tam taky Marcusova fotka z návštevy města. Jely jsme tam na koních a nechali jsme se spolu vyfotit v jedné budce. Mám v té tašce všechny tři fotky-Na jedné sedímě vedle sebe a smějeme se, na druhé se líbáme a na třetí se šklebíme. Ten den se mi líbil.
Mám tam taky stříbrný řetízek s Ježíšem a černý baret na hlavu. Pak tam je několik dopisů, které mi maminka napsala.
Křížek i baret znázorňují další tmavé i světlé stránky mého života.
*
Najednou se cítím tam unavená. Lehnu si do postele a do chvilky spím. Úplně ztratím pojem o čase.
Probudím se ža když do mého pokoje vtrhne Marta. ,,Hey probuť se, máš jít za Doktorem Wilhernochem, už se po tobě schání" začne křičet a třást semnou.
,,Co blázníš? Vypadni z mého pokoje káčo! Kdo ti dovolil sem jít?" zokřiknu se na ni.
,,No tak sorry. Měla jsem tě jen najít" odsekne marta a naštvaně odejde.
,,Promiň." hlasnu když se za ní zavřou dveře.,,Mám hlad." dodám a rychle se postavím...
,,Ooo, to už je půl páté? To jsem spala dlouho. Musím si pospíšit a běžet za doktorem." vykřiknu když se kouknu na hodiny visící na stěně.
Rychle seběhnu do jídelny a vezmu si kousek koláče ze stolu.Pak se omluvím ošetřovatelkám a pospíchám za doktorem.
.................................................................
Další sílek z prostředí ústavu. Teď jsem, ale bohužel nepopisovala život tam, ale spíš přibližovala další dílky.

To bude dobré 11

14. května 2008 v 13:04 | Nini |  →To bude dobré
Hned ráno jsem slyšela jak už Sue volá na sociálku.
Ještě jsem si zablila zbytek věcí.
Když jsem scházela dolů, tak se Sue právě hádala s Marcusem. Tak moc jsem ho chtěla obejmout a rozbrečet se mu do náruče, ale už jsem jim nechtěla jejich manželství níčit dál.
Decka seděli na gauči a čekali co se bude dít dál.
,,Seber se pojď" řekla mi Sue zase tím hlasem plný výčitek.
Udělala jsem co chtěla, ale ještě před tím jsem dala děckám dárky. ,,Mám vás ráda, nezapomeňte na mě." usmála jsem se naposledy a šla za Sue.
,,Sue, koupila jsem ti taky dárek" řekla jsem jí s omluvou v hlase. Nejspíš se teď musíte divit proč jí ho dávám, ale já k ní najednou necítila zlobu, ale soucítila jsem s ní a rozuměla jsem jí.
Sue si vzala můj dárek a hodila ho na zem. Pak mě chytla za rameno a vystrčila ven ze dveří.
Tak se to přeci stalo. Pomalu jsem nastoupila do auta.Všechno šlo tak pomalu, ale i tak rychle. Než jsem se nadála stála jsem na nádraží a koukala do tváře neznáme ženy.
Byla to ženská od sociálky, měla mě odvést do mého oblíbeného děcáku.
,,Můžu se ještě rozloučit?" zeptala jsem se.
Paní přikývla a já se rozeběhla k Marcusovi. Udivenou Sue jsem ignorovala a honem ho objala. Sice chilku váhal a věděla jsem že kouká na Sue, ale pak mě taky jemě objal.
,,Já nechci pryč. Chci být s tebou. Prosím utečme spolu někam, prosím." zašeptala jsem a snažila se udržet na uzdě slzy.
Marcus se mi zadíval do očí. Možná mě taky miloval, ale jeho odpověď byla: ,,Joly, mrzí mě to."
Musela jsem se spokojit a pusou. Nechtěla jsem jim dál níčit manželství a tak jsem se rychle odebrala do vlaku i s tou paní.
,,Chtěla jsem Marcusvi zamávat z vlaku, ale on se otočil a odešel i se Sue. Bylo to bolestivé rozloučení, ale né tak jako ty rány osudu co měly přijít." řeknu se slzami v hlase.
,,Začala jsi si s něčím co pro tebe bylo vzdálené. Zníčit nějakou rodinu, jak to nesli v tom ústavu kde jsi byla umístěná?" zeptá se mě doktor.
,,Cože? Ústavu? Té zmalované budově plné dětí se nedá říkat ústav, ale školka bez konce." vykřiknu.
,,Jsem unavená, chtěla bych se jít najíst." poprosím a doktor mě pustí.
,,Příjď za mnou kolem čtvrté hodiny ano?" řekne mi ještě než mě vyprovodí ze dveří.
....................................................................
Mám tu další dílek na přáni Lavine, která se ho určitě nemohla dočkat. škoda že je to tak pozdě, ale musela jsem se potýkat s časovými problémy.
Jinak konec už mám bezvadně vymyšlenbý, rozvžený. Máte se na co těšit.(fuj samochvála)

Magie a Eldorův chrám

12. května 2008 v 13:11 | Nini |  →Five Magical Wings
Muži to hned docvaklo. Ona je odjinud a není tím čím se na první pohled zdála. Jenže on nechtěl vzdát naději, že pětice Andělů opět přinese světlo do jejich země.
,,Jsi v zemi zvané Magie. Jsi zde abys splnila poslání tobě udělené již před dávnou dobou. Ty a další čtyři Andělé...Jste vyvolení...ale kde, kde jsou ostatní?" zeptal se muž.
Anne byla stále zmatená. Je v jiné zemi? A kudy se sem dostala? Nepamatovala si co stalo před tím než se sem dostala.
,,Už vím. Musela jsi najít tajný portál do Magie. Jsi ze země že ano? Jistě odkud jinud." zklopil muž hlavu.
Už jí to došlo. Ten záchod. Z kabinky vycházelo světlo a když tam vešla probrala se zde. To muselo být ono.
Všechno ji začalo do sebe zapadat a všechno jí nahánělo hrůzu.
,,Pojďte semnou všechno vám řeknu.Povím vám kdo jste" muž k ní natáhl ruku, ale Anne zděšeně uskočila stranou.
,,Dědo! Já věděl že tě zde najdu. Už zase otravuješ nějakou bytost a říkáš jí že ona je jedním z pěti Andělů? " zakřičel nějaký hoch. Anne ho typovala na 19 let.
,,Ne Teronde, toto děvče je opravdu Anděl. Na toto místo se nedostaneš jinak než přes náš chrám a ona se tu jen tak oběvila. Nalezla portál. Musí to být ona." rozkřičel se na něj ten muž.
,,Dědo!" vykřikl rozlobeně Terond a chytil ho kolem ramen. ,,Omlouvám se. Děda stráží tento chrám už od svého mládí, od té doby co těhle pět Andělů zmizelo. Od té doby každého Elfa, vílu, I trouchy otravuje s tou svou teorijí."
,,Přestaň o mě mluvit jak bych tu nebyl. Já si nevymýšlím, oni se vrátí a ten čas přichází, nad temnou horou se stahují mračna černější než noc. Mračna zla protože mocný čarřoděj Orpus střádá své plány a jen oni ho mohou zastavit a zabránit Magii padnou do temnoty." řekl muž hlasem, který Anne nahnal ještě víc strach.
,,Dědo. Vždyť se tě bojí. Nech ji být. Pojd udělám ti trochu fondu, ten tě zahřeje a můžeš nám pak říct jak to že jsi se dostala nepozorovaně do chrámu." Terond ji vzal za ruku a odtáhl do chrámu.
,,Jak se jmenuješ a z které části Magie jsi? Tebe neznám." usmál se Terond a šel udělat ten fond.
,,Jmenuju... Jsem Anne a nejsem odsud." řekla tiše Anne.
,,A odkud?"
,,Ze země." řekla Anne a Terond upustil na zem dva hrnky naplněné černou tekutinou...
,,Co?" hlesl...
.............................
Fíha dobrala jsem se k dalšímu dílu. No měla bych dopsat příběh To bude dobré. Už mám i námět na pokraočvání, ale nějak se k tomu nemohu dostat. Napište mi jestli mám honem dopsat To bude dobré, nebo mám psát dál FMW a To bude dobré psát k tomu?

Tak to začalo

4. května 2008 v 0:10 | Nini |  →Five Magical Wings
Anne Filgringová(16 let) je žákyně 11-A třídy na Folovy School. Není nijak zvláštní. Ani hezčí než ostatní dívky, ani chytřejší, prostě abyčejná studentka.
Nikolas Nohel(14let) je žák 9-B třídy na Folovy School. Vyniká v učení, ale je to zakřiknutý typ. Sporty mu nejdou a kamarádu ve škole také mnoho nemá.
Gabriela Wentorová(14let) je taky žákyně 9-B třídy na Folovy School. Její hoby je její styl. Svým vystupováním si získala mnoho přátel nejen ve své třídě, ale i na celé škole.
Erik Nortor (17let) je žák 12-B na Folovy School. Hraje basket za školní družstvo a rád balí devčeta ze všech tříd.Tento žák je stejně dobrý v učení jako v basketu a pro získal i titul, nej kluk školy.
Lenka Frollichová(12let) chodí do 7-C třídy. Je to nejmladší holka ze třídy a taky proto nejméně oblíbená. Mnoho žáků celé školy se jí vyhíbá protože si myslí-že je moc malá.
Těchto pět žáků si žije svoje životy. jejich cesty se nijak zvlášť nespojují. kromě toho že chodí do stejné školy, nemají skoro nic společného. Přesto je však nějaká náhoda spoji dohromady a začnou tvořit tým.
Všechno začalo 3. Září ve škole.
Anne měla právě tělocvik a kvůli přestávce strávené u profesorky Trodingové, se nestihla upravit. V hodině se omluvila a běžela na záchod spravit svůj vzhled. V momentě, kdy si vodou spravovala své skoro nezkrosté vlasy, uslyšela nějaké zvuky v jedné z kabinek.
,,Hej je tam někdo?" zeptala se starostlivě. Nikdo však neodpovídal tak to zusila znovu a tentokrát zaklepala na dveře. Zase žádná odpověd a tak Anne otevřela dveře a nakoukla dovnitř. To co viděla ji virazilo dech.
Modrá záře byla skoro oslepující. Anne chtěla rychle zavřít dveře a jít pryč, ale než se nadála, tak jí ta záře pohltila a přenesla jinam.
Nějakou chvíli ležela na zemi v trávě. Bylo to jen pár minut, ale ty byly pro Anne jako několik hodin. Přeci jen se jí však podařilo nabrat síly a probudit se.
Když se rozhlédla kolem sebe, udiveně zjistila že je někde jinde. Je mimo školu a i mimo město.
Kolem ní stálo několik velkých soch. Při bližším prohlédnutí zjistila že jedna z nich je podobná jí. Dívka v korzetu a krátké sukni v zadu trochu delší. V ruce držící nějaké kopí. Víc než ta podoba jí uchvátila Andělská křídla.Rychle se podívala na sebe jestli se její vzhled nezměnil.
,,Jste to vy? Pro všechny bohy na nebesích, vy ste se nám vrátila!" vykřikl jakýsi muž, který se znenadání oběvil za ní.
,,Já ne...Já nevím o čem to mluvíte?Kde to jsem a kdo jste vy?" zeptala se.
...................................................................................
Sorry že budu psát slovo ,Anděl´ s velkým A. Mě se to tak líbí a Andělé pro mě znamenájí něco víc. Klidně si nechám dát špatnou znákmku za každéhu Anděla s Velkým A v diktátu.
Jinak konečně začínám dlouho (mnou) očeklávaný projekt Five Magical Wing. Tohle bude Fantasy. V tomhle příběhu se bude kloubit několik seriálu dohromad. I když se budu snažit aby to nebylo poznat, tak jsem se hodně inspirovala. Ani nevím jak to vzniklo a na jakém základě, ale budu se snažit, aby to bylo jedinečné.
A třeba... až si někdo tohle přečte.... to budou chtít zveřejnit

To bude dobré 10

2. května 2008 v 16:43 | Nini |  →To bude dobré
Zahlédnu v očích doktora zděšení. V mých se možná zurčí šílenství a radost z vítěztví. Jasně já jsem vyhrála. Dostala jsem jeho.
,,Nečekal jste to? To mě překvapuje. Vždyť já jsem v tý době byla vyspělá holka toužící po něčem novém." znovu se usměju. Doktor nemá slov a tak můžu povídat dál.
Sue nic nevěděla. Teda aspoň myslím. Dlouhou dobu jsme se s Marcusem věnovali jen sobě. Sue do stájí moc nechodila, ale i přesto jsme vždycky vzali koně a odjeli daleko. Milovala jsem ho a bylo mi jedno jestlo on mě ne. Zahrnovali jsme se polibky, každou volnou a klidnou chvíli jsme se mazlili. Nestrácely jsme čas povídáním, byly jsme tu jen pro sebe.
Ale všechno někdy začíná a někdy končí. Pro mě to zkončilo 22. Prosince. Přišla jsem jako obvykle domů ze školy. Byl poslední den a zítra měly být prázdniny. Skončila jsem dřív a tak jsem si myslela, že Sue je ještě ve městě a pracuje.
,,Ahoj. Marcusi nezajel by jsi semnou do města? Chtěla bych koupit pár dárků." zeptala jsem se ho a sedla si vedle něj.
,,Zeptej se Sue, ta tam ted jede." odpověděl mi.
Já jsem si rychle odsedla a pustila jeho ruku, protože do obyváku vešla Sue.
,,Ty už jsi doma?" podivila se a já ji jen přikývla. Sue souhlasila že semnou pojede do města.
Všechno probíhalo v pohodě až do večera.
Seděla jsem na posteli a balila dárky, když do mého pokoje vletěla Sue:
,,Jak jsi mi to mohla udělat, ty děvko jenda? Takhle ty oplácíš pohostinost?" křičela.
,,Co se děje Sue?" zeptala jsem se jí klidně.
,,Ty se ptáš? Ty spíš s mým manželem a takhle blbě se mě ptáš? Zbal se. Zbal se a vypadni ty kurvo... já tě tu nechci... odejdi hned." začala křičet.
,,Ale Sue?"
,,Sue, nekřič. Proboha ted ji pryč poslat nemůžeš. Je noc, venku sněží. To ji vážně chceš takhle vyhodit?" zastal se mě Marcus.
,,No jasně. Nějak si svoji milenku musíš bránit co? Zmiste oba." Sue padla na kolena a začala brečet. Vyděšeně jsem se koukla na Marcuse.
,,Zbal si věci." šeptl na mě a já udělala co chtěl. ,,Sue, to bude v pohodě. Dneska tu ještě zůstane a pak odjede. Lásko..." Nevím jak se mu to podařilo, ale Sue ho vzala na milost.
Mě pak už nenáviděla. Projistotu jsem celý večer nevylezla z pokoje. Nevzala jsem si ani večeři.
,,Jolano? Jsi vzhůru." probudil mě uprostřed noci známý hlas.
,,Mami." ujelo mi v polospánku.
,,Né ty hlupáčku to jsem já. Přinesl jsem ti nějaké jídlo." posadil jsem se na posteli a vzala si od něj rohlík s máslem. ,,Zklamali jsme ji. Musíš pryč. Už zítra odvezu tě do města kde si pro tebe ppřijedou." řekne.
,,Pojeď semnou.Opusť ji. Přece ji nemůžeš milovat." zaúpěla jsem.
,,Mám s ní dítě. Svou dcerku opustit nemůžu. Navíc jsem s ní ženatý. Nejde to..." šeptl a políbil mě.
,, Bylo to nevyhnutelné, ale přesto jsem na něj byla naštvaná."
....................................................................................
Doufám že mě nikdo neukamenujete za ten konec a za ty sprostý slova. To muselo být... Jinak zachvilku už bude konec. Moc mě tahle povídka nebaví a chci ji co nejdříve ukončit, abych mohla začít s Five Magical Wing

To bude dobré 9

2. května 2008 v 10:51 | Nini |  →To bude dobré
I když jsem byla plně odhodlaná, tak jsem byla nervózní a ozývalo se to na mých pohybech.
Když jsem se přes něj natáhnula, abych mohla vyndat dva hrnečky, tak se mi ,z pocitu jak jsem mu blízko, málem zatočila hlava a já ty hrnky upustila.
,,Dávej bacha. Joly ty jsi je málem rozbila. Sue by hodně nadávala, jsou to její oblíbené hrnky." okřikl mě Marcus a právem.
,,Marcusi, miluješ ji?"
,,Cože? Co jsou to za hloupé otázky."
,,Miluješ Sue? Ano nebo ne?" začala jsem naléhat.
,,Miluju, je to přeci moje žena."
,,A mě?" zadívala jsem se mu do očí. Nejspíš jsem ho tím chtěla donutit mluvit pravdu.
,,Co to máš dneska za hloupé otázky?"
,,Miluješ mě?"
,,Joly, já tě mám rád, protože mi tu pomáháš."
,,Já tě miluju."
,,Jolano, nech toho. Ty se o tohle snažíš už od prvního dne, co?" rozřičí se.
,,Neříkej, že dáváš přednost Sue. Té která se bojí zvířat a o děti se stará až puntičkářským spůsobem. Ta která tebe nepřehlíží jenom v posteli. Neříkej že dáváš větší přednost starší ženě, která o tebe nestojí."
,,Ty jsi hloupá. Sue je moje žena, kdybych ji edával přednost před tebou, tak..."
,,Nic by se nestalo. Přiznej to. Přitahuju tě, že ano?"
Hodně jsem ho provokovala. Sama jsem se divila kde se tohle všechno ve mě bere, ale zabralo to. Marcus se ke mě naklonil a políbil mě.
,,Stačí ti tohle jako odpověd?" jasně stačila, ale to co přišlo dál, bylo ještě hezčí. Já jsem se s ním vyspala.
,,Co jsem měla dělat. To něco ve mě bylo silnější a já s ním prostě chtěla být. Sice dál mlel o Sue, ale pak už měl oči jenom pro mě a to bylo to nejlepší. Byla jsem lepší než Sue ve všech směrech."
................................................................................
Lidi tak za tenhle díl se stydím... před třemi dny jsem to měla vymyšlené líp, ale jak se tak stává neměla jsem čas sednou si k PC a napsat další díly a ono se mi to vypařilo z hlavy. Možná že to ještě přepíšu a napíšu abyste si to přečetli...

To bude dobré 8

2. května 2008 v 10:33 | Nini |  →To bude dobré
Jo. To on byl důvodem, proč jsem nezůstala u nich do dospělosti.
Od toho dne jsme spolu jezdily často. O víkendech-kdy jsem nemusely být ve škole-jsme jezdily ještě víc, protože na statku bylo asi 4 koně a dva poníci.
Sue z toho nebyla moc nadšená, ale chápala to. Nejspíš dlouho nic netušila, nebo to tušila dřív než my dva, ale nedávala to znát. Ona ho doopravdy milovala, ale já taky.
To se stát prostě muselo. Vím že on sám by si nic nedovolil, nejspíš se mě bál. Proto jsem ho musely vyprovokovat já.
Byl Listopad, ale na ten měsíc bylo docela teplo. Právě jsem se vrátila ze školy, když jsem zjistila že celý dům je prázdný. Ještě jsem tomu nevěnovala pozornost, Marcus je prostě ve stáji a Sue jela s děckama někam do města.
Šla jsem si nahoru do svého pokoje připravit věci na druhý den do školy a pak jsem se vrátila dolů do jídelny. Tam už u stolu seděl Marcus.
,,Ahoj." pozdravila jsem ho. ,,Kde je Sue a děcka?"
,,Jeli do města. Je to chvilka co odjeli. Prej musí nakoupit oblečení na zimu." odpověděl mi trochu znechuceně. Nedivila jsem se mu, Sue se o děcka natolik bála, že byly hrozně rozmazlené a vystrašené.
,,Hele, mám chuť na pudink, dáš si taky?" zeptala jsem se ho.
,,Jo to je dobrej nápad pomůžu ti."
Tak jsme spolu chystali pudink. BYla to bezvadná příležitost jak si s ním povídat. Najednou mi to připadalo jako dobrodružství. Jsem tu s ním sama. Sue s dětma se vrátí asi za dvě hodiny. To je spousta času.
CREDITS: Layout by Denaille | layouts.candita.cz | Picture from DA