Leden 2008

Jedna chyba- všechno změní 2

30. ledna 2008 v 14:27 | Nini |  →Jedna chyba - všechno změní
Ve městě jdeme každý svou cestou.
,,Můžu tě taky o něco poprosit?Až se naši doma budou ptát kde jsem tak jim řekni že jsem Beatrix a tancuju jo?Nic víc, oni budou vědět"
,,Jasně, a mějte se holky" zamává na nás.
,,On je užasnej, proč jsi mi neřekla že je u vás?Proboha.Ted bych tě nejraději zašlapala a já jdu ven jen ve svých hrozných věcech" začne Bea s víčitkama.
,,Já nemohla, a navíc nevím čeho by jsi dosáhla, on je zadaný a ty taky" napomenu ji. Mám Boba moc ráda, je to můj super kamarád a nechtěla bych aby mu ublížila.
,,Však já vím... ale seženeš mi aspoň podpis." začne loudit.Aby si to neodpustila to by nebyla Beatrix.
,,Seženu, ale slib mi že o něm nebudeš nikomu vykládat jo?Jsou tady na dovolené" poprosím ji.,,Je ahoj Bobe" zakřičím na mojeho super kamaráda.
,,Ahoj holki.Konečně se proslunil den.Ahoj lásko" oba dva se spolu políbí. Bob je o pár let starší než my dvě, ale je to fajn kluk.stejně jako zbytek dalších.
,,Kluci já jsem přes večer vymyslela další kroky." Pod velkým starým dubem v parku sedí malá skupinka.Sedm kluků a 5 holek, které doma řeší problémy s láskou, podnikají zátahy na obchody a nevynechají žádný nový trend, ale jen co jsou s bandou neřeší nic, jen tanec(a občas to co se řeší v každý partě).
Ukázala jsem jim pár věcí, spolu jsme je dovedly k dokonalosti a spolu taky procvičovaly. ,,Joo super!" vikřiknu když spolu s Justinem zvládly všechny kroky.Spolu jsem si podaly ruce a objaly se.
,,Super.Fascinuje mě zábava místních teenageru myslel jsem že tohle dělají děcka v Americe" přijde k nám jakýsi kluk s bandou za zády.
,,Co chcete, vypadněte" rozkřiknu se na něj.Ostatní kluci co seděly na zemi vyply hudbu a postavily se taky. Je nás o hodně víc.
,,My jsme se jen přišly podívat" vystoupí s úsměvem další kluk a toho předchozího posune dozadu.,,Jsem Tari, tohle je Michi, Lola a Marcus, odpuste blbé poznámky Michiho suprově tancujete" složí nám poklonu.
,,Super a ted zmyste" Phil nemá rád vlezlouny.Když jsem sem přijela z Ameriky dokud pocházím, nemohl ajsem najít žádný kámoe, ujala se mě Beatrix a vzala mě do téhle party.Z prvu mě neměly rádi.Jen holky se semnou bavily a taky kluci které jsem si získala svým tancem.Jen Bob a Phil mě nechtěly příjmout. Boba přemluvila Beatrix, která do něj byla zamilovaná.Já jsem se s ním začala pořádně bavit a dala jsem sem je dohromady, díki tomu jsem si získala jeho přízeň.Nejtěžší je si získat důvěru Phila, hodně lidí mu ublížilo.Nakonec jsem si ho získala když jsem byla pozvaná na táboření u jezera.Seděly jsme spolu na břehu nechávaly jsme si oplachovat nohy vodou a ozařovat se měsícem.Pak jsme se líbaly.Začaly jsme spolu chodit a já ho dodnes miluju i když jsou to už 3 roky.
Nikdo je u nás nechtěl, ani čumily.Důchodci kteří zde často sedávali nás pozorovali, ale ti tu byly na procházce ne na našem vystoupení.
,,Je to už je tolik, propána narozeniny dvojčat!" jen tak zběžně koukla na hodinky a zjistila jsem že za necelou hodinu se slaví narozeniny mojich dvou brášků.Rychle jsem ukončila rozpor mezi nechtěnou návštěvou a naší bandou.,,Papa zlato, tak zítra kluci" rozloučila jsem s každým a rychle jsem odešla pryč.
,,El?A co já?" Bea mě brzo doběhne.,,Na mě by jsi zapoměla?Jdeme?"
,,Jasně, pomůžeš mi vybrat nějaké dárečky?Něco s čím si budou moc hrát, já si je budu rozmazlovat a mamka vychovávat" řeknu a jako smyslu zbavená se začnu kolem sebe rozhlížet.Najednou ukážu na super obchod, je tam vidět fakt hodně hraček a docela levně.,,Tak tamhle zajdeme" usměju se na na svou kamarádku a spolu s ní jdeme k tomu obchodu.Nevěděla jsem co koupit.Tolik hraček a blbostí.Nakonec jsem koupila každému stejného jen jinak barevného plyšáka a plastelínu, musím rozvíjet fantazii a tvořivost tech dvou nezbedů.
,,Nemyslíš že tě za to mamka přerazí?" zeptá se mě Bea.
,,Myslím že jo, ale může být ráda že ty kluky miluju, jak jsem nemohla vystát že budeme mít miminko.." vzpomínám na svůj krásný život, všechno co jsem chtěla jsem dostala.Pobývala jsem blízko hvěz, doprovázela tátu na různé akce a lidi mě milovaly, prostě jsem byla jen já.Jenže měly se narodit kluci.Nemohla jsem dopustit že už mě nebudou mít rádi, a tak jsem utekla z domova. V LA jsem měla mnoho kamarádů.U jedné své přítelkině jsem se schovala, její maminka všek volala k nám domů a řekla mojí ustrašené mamince že jsem u ní... tehdy jsem pochopila že mi nikdo nevezme lásku mích rodičů...

Jedna chyba- všechno změní

30. ledna 2008 v 14:15 | Nini |  →Jedna chyba - všechno změní
Nazdar lidi, právě jsem brouzdala webem a hledala nějaký krásný fotečky johnnyho Deppa a najednou mě napadl super příběh jak se z něj stane uplně bezva záchrannej človíček, co za 14 dní na venkově změní život jedné špatně zamilované dívce- no i když se vám ten herec nelíbí prosím přečtěte si to jen tak z blbosti, určitě nebudete sklamáni
Těžce otevřu oči, a kouknu se do těch jeho ve kterých se odraží strach,smutek ,ale i soucit, pořád opakuje že musím vidržet že bude všechno dobrý, ale já už nechci četak na ten zázrak... řeknu vám proč...
Jmenuju se Eleanor Flemingová a budu vám povídat můj příběh:
Začalo to o prázdninách, v těch největších horkách v Anglii.Měli k nám přijet nějací kámoši našich.Já jsem se o to moc nezajímala tak jsem místo vysedávání doma jak po mě chtěli rodiče šla tancovat do parku, kde s kámošema a mojí nejlepší kámoškou vždycky tančíme a ukazujem nějaký nový kroky do Hip-Hopu.Včer jsem se po velice namáhavém dni dolezla domů. Před brankou jsem se ještě rozloučila s Beatrix mou nejlepší kámoškou.Pak jsem se šla domů obléct do gatí a tilka.Ve dveřích jsem se střetla s jedním členem rodiny co k nám přijela na návštěvu, s Johnnym Deppem ,,dobrej večer" kuňku v šoku.Proklouznu kolem něj dovnitř a on se za mnou koukne, asi stejně překvapenej jako já(Já z toho že můj tatínek zná Deppovu rodinu a on ze mě... jak by taky ne, skoro dospělá holka mezi 4letými dvojčaty ) vyběhnu do svého pokoje dám si sprchu abych ze sebe smyla pot, obléknu se do maskáčů a stjnýho tilka na hlavu nasadím kšiltku a pádím dolu.
Na zahradě byla celá jeho rodina i s dětmi.Všechny jsem samo znala z časopisu, ale seznámit jsem se s nima musela.Nechtěla jsem si s nima moc povídat, protože bych se ztrapnila, tak jsem si šla hrát s děckama- mojima dvojčátkama a těma jejich harantama a ještě od sousedů dvěma mrňaty a klukem co je sice krásnej ale je to nehoráznej dement, kterej bez toho aníž by se řehtal ze sebe nevidá souvislou větu bo mu každý slovo připadá srandovní no prostě dement.Brzo, ale musely malý spát,Hlavně moje dvojčata, ale ostatní už šly taky.Z nezletilých jsem na zahradě zůstala jen já.
Jen co jsem si sedla k dospelákům chtěla jsem nějak navázat rozhovor, nevěděla jsem, ale jak. Skusete si představit, dívka, které pořádně není ani 15 sedí mezi 3 dospělými muži a všichni mlčí. Proč třemi?No tak moje máma šla uložit kluki, zabere jí to nějaký čas a jelikož už se docela skamarádila s Vanesou tak malé děti ukládají oba dva. Je u nás také můj dospělý bratranec, který v Anglii studuje, školu má blízko a aby nemusel bydlet na internátě, bydlí u nás.Za pár dní,a le jede k rodičům do Irska.
,,Niku, ty teda ve středu odjíždíš?" zeptala jsem se ho. Mezitím jsem se prosebně koukla na taťku a ukázala na láhev vína na stole.Po jeho svolení jsem si trošku nalila do kelímku.
,,No chci.Rodiče se na mě už těší a já chci taky vidět domov"
,,Jo jasně. Mě se bude stýskat." na jeden zátah jsem vipila všechen zbytek vína v mém kelímku a chystala se jít spát.
,,Tak já půjdu" Obešla jsem stůl a dala pusu na líčko Nikovi, pak taťkovi.,,Dobrou noc všem" rychle jsem vběhla do našeho domu, převlékla jsem se do pižama šla jsem spát, musím ráno brzo vstávat
Ráno jsem samozřejmě až po dětech vstala jako první.Nechala jsem děti aby si hrály nahoře v pokoji a potichu jsem přešla dolů do obyváku.Dávno převlečená do minbikraťasů a tilka.Sedla jsem si telce s rohlíkem v puse a přepínala programy jak blbá ,,ježiši tady je 46 kanálů ale ani na jednom nic nejde" nadávám si jen tak pro sebe.
,,No když tím budeš projíždět tak zbrkle, tak určitě nenarazíš na žádný program" uslyším hlas od dveří.Opřený o futra s hezkým usměvem stojí další ranní ptáček Johnny.Okamžitě sundám nohy ze stolu a začnu ze sebe střepávat drobky.
,,Možná jo, ale já nemám čas.Dáte si něco na jídlo?" okamžitě bez očekávání odpovědi jsem se zvedla a šla mu namazat rohlík džemem.
,,Jo rád.A nevykej mi.Kam tolik spěcháš?" trošku jsem byla zaskočená.
,,Do města, mám tam schůzku s kamarády.Tady" podám mu rohlík.
,,Já půjdu s tebou jestly ti to nevadí, potřebuju si zařídit pár věci ve městě a nechci do toho tahat tvého otce"
Jen jsem kývla, popravdě, procházet se po městě kde mě plno lidí nemá rádo s populární hvězdou po boku, to mi přidá na popularitě.,,Jestly vám... teda ti nevadí že se stavím ještě vedle pro kamarádku, tak klidně" nejspíš mu to nijak moc nevadí.Jen jsem tiše doufala, aby moje nej kamarádka nezačla poskakovat pískat a dělat ze sebe blba, což se nedalo říct o mých dalších kamarádkách, které jsem mu měla v příštích dnech představit.Ještě musím přiznat že má bezva vkus. Tmavá košile, tmavě modré ryfle s bezva potiskem na kapse, ani moc náramků a těch blbostí na sobě nemá, teda skoro žádné kromě hodinek.Pravý opak naprostého nevkusu mého táty, až na dny kdy nosí sako, díki němu si ho moje máma vzala.
,,Ahoj Beo, pojd musíme jít, kluci už budou čekat.Ještě ti chci říct a taky trochu ukázat jak by měly vipadat nové kroky, víš že ten kluk od souzsedů má docela super nápady" začnu hnedka mlýt jedno před druhé a vůbec si nevšimnu jak moje kamarádka stuhla a kouka ze mě na Johnnyho.
,,Mrcho malá" sikne.Chytne mě za ruku a neslyšně mi začne nadávat do ucha.,,Jakto že jsi mi neřekla že je tady, že ho tvůj táta zná a jakto že jde ted s námi"
,,Klid, řeknu ti to pak jo" usměju se na ni, pohladím ji po vlasech. ,,Vždyť jsme kámošky ne?"
,,Kam máš namířeno?" zeptám se když čekáme na autobus, normálně chodíme do města pěšky, ale nechci se tu moc procházet s ním za zády.
,,Já už si to najdu,..." v ten moment mu zazvoní mobil.,,No ahoj... jo, tak mě počkej... jo tam, asi za půl hodiny, neboj všechno je v pohodě... samozřejmě. Dobře domluveno tak ahoj, zybetk dořešíme namístě" ten telefonát ve mě probudil vlnu strachu, nevěděla jsem proč.
Radši jsem se o to nezajímala.
Nini- ještě pro takové vysvětlení, v tomto příběhu nebude jazyková bariera. Vanessa mluví anglicky(i když je to americká angličtina) a Johnny taky.

Nikdy tě neopustím!!!7

28. ledna 2008 v 19:17 | Nini |  →Nikdy tě neopustím!!!
Slunce zabadlo a už zářily jen jeho tenké paprsky, všechno se zbarvilo do červánkově růžové barvy. Tato barva však skoro v nikom nezbuzovala klid, spíš naopak.
Když Sesshoumaru nějak odejde, Rin zůstane sama s Jakenem. Stále musí myslet na jejich rozhovor.
Snad se mě nechce zbavit.. Pomyslí si. To přeci nemůže. Pak si uvědomí že může.Kdykoliv jí může poslat pryč.
Začala si o tom povídat s Jakenem. Vipráví mu jak Sesshoumara potkala.
Ten se jí jen vysmívá jak je bláhová. Sesshoumaru je samotář. On ho doprovází jen proto že musí plnit jeho různé rozkazy, musí toho dělat hodně, ale ona mu je nepotřebná, proto ji chce nechat u té čarodějky.
,,Ne ty lžeš!" vikřikne Rin.
,,Nejsi bojovník, nedokážeš se být, jsi jen přítěží. Možná jsi vhodná jako mazlíček." řekne jí Jaken. Rin se na něj kouká a do očí se jí derou slzy. To by jí Sesshoumaru neudělal. Musel mít důvod, když se o ni začal starat. Určitě ji má rád.
,,Jsi bláhové děvče..." řekne Jaken a lehne si na zem.
Rin se k němu otočí zády.
,,Jsi hloupý" šeptne tiše. Pak se najednou zvedne a uteče pryč. Proběhne kolem Sesshoumara, ale vůbec se na něj nepodívá, utírá si slzy z obličeje.
Sesshoumaru se otočí za ní a dívá se jak utíká hloub do lesa. Pak se rozejde rovnou k Jakenovi.
,,Jakene!"
,,Ano pane?" probudí se ten malý skřítek.
,,Kde je Rin..."
,,Ona tady byla. Ted tu byla." začne skoro histerčit.
,,Uklidni se. Viděl jsem ji. Brečela a utekla. Co jsi ji udělal?" Sesshoumaru si sedne na zem.
Jaken chvíli zapírá, ale pak mu řekne celý jejich rozhovor.
Mezitím Rin v lese sedí na zemi a brečí.
,,Já budu bojovník. Budu dobrá" řekne rázně. Vitáhne malý lesklý nožík v koženém pouzdře, který ji daroval Sesshoumaru, když procházely kolem stříbrných vodopádů. Vezme do ruky pranem svých dlouhých černých vlasu a uřízne ho blízko u hlavy. Pramen padne do listí. Rin se znovu rozpláče. Její vlasy milovala její maminka, vždycky ji česala a ona se jich ted zbavuje. I přes to všechno pokračuje dál. Bere další pramen a znovu ho uřízne těsně u hlavy, tak to opakuje, až ji na hlavě zbydou jen kraťoulinké vlásky.Pak se postaví na nohy. Bere do ruky hrubý klacek a začne s ním mlátit do stromu. Mlátí a mlátí. Po nějaké chvíli klacek praskne a Rin začne do stromu kopat a vrážet pěsti. ,,Bude ze mě bojovník" říká si stále dokola.
Nad ránem je doslova vičerpaná. Na celém těle má škrábance a modřiny.Bolí ji nohy a ruce.
S posledních sil se postaví na nohy a jde směrem, kde včera večer rozdělali oheň.
Sesshoumaru už je vzhůru.
Když ji spatří, unavenou a zraněnou se plahočit, okamžitě se postaví a příjde k ní.
,,Rin co jsi dělala? Kdo ti ublížil?" ptá se jí tiše.
,,Já.." odpoví Rin a zavře oči. Usíná Sesshoumarovi v náruči.
Krátké vlasy, odřeniny. Sesshoumaru ihned pochopil, že včerejší rozhovor, který vedli Jaken a Rin s tíhmle dohromady zapadá. Rinse prostě chtěla stát užitečnou.
Probuzený je už i Jaken. ,,Co se stalo tě holčičce, kdo jí ublížil pane?" ptá se hned se soucitem.
,,To nic nebude" Sesshoumaru zvedne Rin ze země. ,,Radši půjdem"
Rin ležící v jeho náručí, zabořila obličej do kůže, kterou Sesshoumaru nosil na rameni a víc se k němu přitulila...
Pozn. Autora: tak lidi určo jste si všimli že přeskakuju z přítomnosti do minulosti. No je to pro to že jsem zača hned s příběhen, který je někde uprostřed, postavy jsem vůbec nepředstavila a proto to musím dohánět v příběhu, je to tak schválně. (Jo a ještě, vždycky je tam s nimi Lorena, Rinina kočka jo...) Tak to bude vše. S tím přeskakováním je to schválně, tak doufám že se to líbí a nudete to číst, budu vděčná za každý komentář...

Nikdy tě neopustím!!!6

27. ledna 2008 v 20:16 | Nini |  →Nikdy tě neopustím!!!
Poprví poznal mladou čarodějku jménem Seolena. Snažila se být statečná. Byla právě válka. Oni se jí měly zůčastnit taky. Sesshoumaru se tomu chtěl prvně vyhnout, ale kvůli nátlaku ze všech stran musel. Tam se potkal s ní. Mladá s chabými skušenostmi z boje. Chtěla pomoct, ale nebylo jak. Chtěl ji dostat pryč, vždyť tenkrát byla skoro dítě.
,,Níkam nepůjdu, chci tady bít. Chci vám pomoct!" vikřikla odhodlaně. Zrychleně dýchala a vražedně se koukala na Sesshoumara.
,,Jak chceš." Sesshoumaru se otočil a šel k ostatním mužům. Rozpotala se hrozná bitva. Kočičí démoni proti můžům Sesshoumara.
Marně tam tehdy hledal svého bratra některého z jeho přátel... Umíralo se každou minutu. Ozývali se nářky, ale taky byly všichni odhodláni být se za svou zem.
Ta malá čarodějka stále stála na kopci a pozorovala všechny ty bojovníky, jak umírají. Dostala strach.
Sesshoumaru podíval za ní aby zjistil jestli tam ještě pořád stojí... Ona hned věděla že jim musí pomoct. Spráskla ruce a zavřela oči jako by se chtěla modlit. Kolem ní se pomalu začalo tvořit bílé světlo. To světlo sílilo, stejně jako její síly. Najednou otevřela oči. Její vlasy vlály a oči, vždy tmavě zelené byly bílé, jak by žádné neměla. Jako by v tu chvíli o několik let zestárla. Odrazila se a jedním skokem byla dole s ostatními. Znovu spřáskla ruce. Skoro všichni se zatsavily a koukali na ni. Na světlo tvořící se všude kolem ní. Vičíhla si správný okamžik a prudce máchla rukou. Oslňující světlo v sobě skrývalo velkou sílu, odhodilo několik koček pár metrů daleko. Udělala to znovu. Vždy to trefilo jen kočky.
,,Bojujte, na ni!" vikřikl kdosi kousek od ní. Ztratila pozornost a její světlo začalo pomalu uhasínat. otočila se směrem odkud někdo křičel.
Žena v modrém s mečem v ruce, stála kousek od ní. Znovu spráskla ruce, ale radši nezavírala oči.Sledovala dění kolem sebe. Snažila se najít nějakou známou tvář, ale všichni, které znala byly zranění, nebo...Mrtví.
Najednou se rozběhla k té ženě. V rukou meč ze světla, neuvěřitelně silný. Snažila se jí zabít. Její meč byl silný, ale ona ne. Nedokázala udržet v síle sebe i svá kouzla. Po dlouhé době, beznadějného boje, kdy stále umíralo hodně koček, ale taky démonů na její straně, nedokázala držet svá kouzla v takové síle. Meč ze světla najednou zmizel a ona se musela bít holýma rukama. Snažila se donutit ženu, aby na ni neutičla tím že ze svých rukou visílala paprsky světla s velkou sílou, ale už ne tak silnou. Ustupovala stále dozadu. Zakopla o mrtvé tělo nějaké kočky a spadla na zem. Bránila se jen z posledních sil.
V ten moment se Sesshoumaru podruhé podíval na tu dívku. Byla stále ještě dítě a to sí o ni taky myslel, ale dokázala být i silná. Přiskočil k ní a zabránil té ženě zabít Seolenu.
Boj Trval až do rána, kdy se obě skupiny stáhly. Zůstala po nich jen zpustošená vesnice. Kočičí kmen utekl pryč, znovu se zotavit ze své stráty.
,,Děkuju..." řekla tenkrát dost zníčeně. ,,Když budeš potřebovat jakoukoliv pomoc. Obrať se na mě. Tohle ti nikdy nezapomenu a chci splatit svůj dluh." dodala a pak odešla.
,,Ted máš možnost" řekne tiše Sesshoumaru. Vrací se ze vzpomínek zpátky do přítomnosti...
,,Říkal jste něco pane?" podívá se Jaken na Sesshoumara.
Ten jak je u něj obvyklé nic neříká, jen jemně zakroutí hlavou.
,,Bude večer musíme někde přespat. A taky se najíst. Vím že tady blízko je nějaký potok, můžeme si nachytat ryby a upéct si je" navrhne Jaken, protože už začíná být unavený.
Sesshoumaru se otočí, aby se podíval na Rin. Ta se sotva vleče. Je smutná. ,,Dobrý nápad..."

Nikdy tě neopustím!!!5

27. ledna 2008 v 19:11 | Nini |  →Nikdy tě neopustím!!!
Rin byla dobrá společnice, vždy veselá a svou dobrou náladu dokázala převést i na ostatní.
Na velké louce se najednou Rin rozeběhla z kopce a dělala že umí létat, vikřikovala že létá a že je to bezvadné... Pak najednou padla na kolena a schovala se v husté trávě.Zmizela mu z očí. Pak Sesshoumaru zahlédl vlnky v trávě. Rin po čtyřech lezla trávou a zbírala kytky. Sesshoumaru si předhonil a postavil se jí do cesty.
Rin se stále poklidně plazila trávou s kytkama v ruce, až narazila na nohy Lorda Sesshoumaru. S rozzářeným usměvem se postavila a podala mu kytici.Když si je Sesshoumaru vzal, rozběhla se zase pryč. Pobíhala kolem. Sesshoumaru se při pohledu na ní musel slabě usmát. Rin kolem pobíhala, trhala kytky a nosila je Sesshoumarovi, ten si je od ní vždy bral. Šel stále dál a koukal na ni. Na dívenku plnou štěstí a radosti, ale přesto klidnou a hodnou.Najednou Rin spatřila kráslíka. Rychle se za ním rozběhla. Pokřikovala a utíkala. Pak najednou zakopla, Kutálela se z kopce dolů a kráslík zatím zmizel pryč. Sesshoumaru se musel začít smát.
,,Rin... pojď" zavolal na ní. Rin se prvně mračila, ale pak se s úsměvem zvedla a přiběhla k němu.Za ní běžela hned její kočička, která je vždy s ní.
Rin byla taky přítěží.Sesshoumaru se už nemohl bezhlavě vrhnut do všeho.Nemohl jí někde jen tak nechat. Mohl, ale nechtěl.
Dva týdny uběhnou jako voda. Je večer. Sesshoumaru rozdělá oheň. Malá Rin unavená celým dnem, a hoňenou s králíkem si lehla na studenou zem. Pomalinku usínala stejně jako plamen v ohni. Roztomilá a sladká... jako spící anděl...Tulí se k Loreně a je šťastná.
Ramo musí vstát dřív, ještě než se slunce pořádně vyhoupne na nebe, nesmí zmeškat jednu zchůzku. Ten druhý může čekat, ale dnes tam musí být.
,,Rin vstávej jdeme" zatřese s ní. Holčička se ospale posadí. Promne si oči a usměje se.
,,Tak jo..." řekne radostně nabitá novou energii. ,, ale mám hlad" dodá a sáhne si na břicho, kde jí hlasitě zakručí.
Sesshoumaru nic neříká, jen jí naznačí aby už šla. Rin se neochotne zvedne ze země a jde dlouho za ním.
Odpoledne konečně dorazí do rozpadlé vesnice.
,,Co se tady stalo?" zeptá se Sesshoumaru malého zeleného skřítka.
,,To Prohnalo se tu tornádo..." odpoví mu skřítek.
,,Tornádo?" podiví se Sesshoumaru i když ho to moc nepřekvapuje, démon s touhle přezdívkou dokázal zníčit všechno v okolí, ale jako čert kříži se vyhýbal vesnicem.
,,Byl jako posedlý. Vřítil se sem a začal všechno níčit, ... Myslím, že to ani nebyl on."
,,Jakene kam šli vesničani?" Podívá se konečně Sesshoumaru na toho skřítka.
,,Někteří jsou mrtví, jiní utekli do lesa a někteří do jiné vesnice..."
,,A Seolena?"
,,Ta, Lorde Sesshoumaru, odešla s další hrskou lidí do blízké vesnice žádat o pomoc s postavením nové vesnice..."
,,Ach tak..." Sesshoumaru potřebuje tu ženu najít. Jednou mu slíbila pomoc a tu ted potřebuje. ,,Vydáme se za ní" rozhodne.
,,Lorde Sesshoumaru, už padesát let jste tu ženu neviděl, proč se na ni ted..." Jaken nedořekne svou větu, když si všimne malá holčičky sedící za Sesshoumarem. Rin sedí na zemi, hraje si se stéblem trávy a tiše si pobrukuje tón ukolébavky, kterou ji kdysi naučila její matka. ,,Obracíte?" dopoví a znovu se podívá na Sesshoumara.
,,Pojdte a nezrdžujte."
Sesshoumaru se podívá na unavenou Rin, která ač snědla přes den několik jablek a ovoce, měla stále hlad. Pomalu se zvedla a zase se vlekla kousek za nimi. Poslouchala o čem si povídají. Mluvil hlavně Jaken, protože Sesshoumaru toho nikdy moc nenamluví, radši poslouchá a jen jednoduše odpovídá.
,,Lorde Sesshoumaru řekněte, proč chcete najít tu čarodějku?"
,,Něco mi dluží, a ted má možnost vrátit dluh" odpoví Sesshoumaru.
,,A proč je tady s námi to malé děvče... ona patří k vám pane?"
,,Jistě." Sesshoumaru se vrací do doby před padesáti lety.

Nikdy tě neopustím!!!4

26. ledna 2008 v 20:01 | Nini |  →Nikdy tě neopustím!!!
Trhnutím se probudil ze sna. Podíval se na malé děvčátko zabalené v jeho kůži, které se taky pomalinku probouzelo. Rin se chtěla posadit, ale nešlo jí to, všechno jí bolelo a hlavně krk.
,,To přejde"...
Rin zůstala chvíli v klidu ležet. Pak sebou rychle cukla. Sesshoumaru si všiml, že má oči rozšířené hrůzou- Ještě jednou vikřikne.
Rozhlédne se kolem sebe. Začne se třepat i když je zabalená v husté kůži a slunce už zahřívá malou chaloupku.
,,Co se stalo?" vikoktala ze sebe tiše.
Sesshoumaru chvíli váhal jestli jí to má říct, ale když se konečně rozhodl Rin najednou vikřikla: ,,Já jsem umřela !" viděšeně se na něj koukla ,,A vy jste mě zachránil."
Sesshoumaru slabě přikývne.Najednou se Rin sklidní. ,,Pane kdo jste?" nechápe to... jak se to všechno stalo, bylo to tak rychlé že si nic nevybavuje.
,,Měla bys spát..." řekne Sesshoumaru místo odpovědi a odejde pryč. Jde najít něco k jídlu, musí přeci jíst.
,,Ne... nenechávjte mě tady" vikřikne Rin. Pak ucítí jak se k ní něco tiskne. Její kočička se jí snaží uklidnit. Díki ni Rin znovu usne.
Čas plyne rychle když se člověk baví, když má při sobě oporu a plyne pomalu, když se trápí. I Někdo jako je Sesshoumaru si potřebuje někdy s někým promluvit.
Když se vrátí k chaloupce s rybou v ruce, rozdělá oheň a rybu na ní upeče. Pak jí dá na malý talířek vytvořený z velkého listu a donese ho k Rin.
Jemně ji pohladí po vlasech a pak s ní zatřese. Rin otevře oči. Už je jí líp. Posadí.
,,Na najez se" řekne Sesshoumaru a položí před ní rybu. Rin jí rychle sní.
,,Moc děkuju" řekne s plnou pusou. Sesshoumaru si vybaví moment před dvěma dny, vipadalo to uplně stejně, seděl jen kousek od ní a to malé děvče se cpalo, jako by nikdy v životě nejedlo.
,,Jak jste to udělal?ů zeptala se.
,,Mám na to svoje věci" odpoví Sesshoumaru.
,,Aha. Lorde Sesshoumaru vy jste démon?" začíná se znovu rozpovídat ,, U nás ve vesnici říkali že démoni nikdy nikoho nezachrání, ale vy ste to udělal...Někdo mi říkal o někom jako vy... ale už si na to nevzpomínám"
,,Jsem démon." Sesshoumaru si s ní začne povídat. ,,Ten kdo ti tohle povídal měl pravdu, ale ty jsi měla štěstí... Velké štěstí" dodá tiše.
,,To jse ráda. Když mi umřeli rodiče, nechtěl se semnou nikdo bavit... Nikdo mě neměl rád, myslely si že jsem jen hloupý sirotek, málem mě vyhnaly z venice... Nemohla bych zůstat s vámi?"
,,To v žádném případě. Ty se musíš vrátit tam kam patříš, mezi lidi." zamítne Sesshoumaru jako by všechno to předtím neposlouchal.
,,Já nemůžu. Všichni si myslí že jsem zlodějka a zavřely by mě do vězení...Sama jsem ztracená." řekne smutně.
Každý potřebuje po svém poku někoho s kým si může popovídat, a tak i věčný samotář Sesshoumaru. Malá Rin mu dělala veselou společnost. Nikdy se jí nestýskalo, nechtěla se už nikdy vracet...

Nikdy tě neopustím!!!3

25. ledna 2008 v 21:17 | Nini |  →Nikdy tě neopustím!!!
Rin si už dál nic nepamatovala, ale ten kdo jí zachránil ano. Pamatuje si jak včera ráno k jeho nohám padla malá dívenka, která ho jako jediný člověk uhranula očima.Té dívence nedokázal odmítnou pomoc.Totéž odpoledne ta klidná dívenka zdivočela a on musel zmizet.On kdo zabil nespočet lidí, on kdo lidi nesnáší stejně jako svého bratra a neváhá je zabít, na tu malou holku musel myslet.Nevěděl proč, ale stále slyšel jak odněkud volá, nerozuměl tomu a taky nechtěl, on nemohl, to nepatří k jeho povaze. Pak nadešla noc. Začínal být unavený a docela hladový. Chtěl něco zabít. vicítil malé zvíře, a však tu dívku, která to zvířátko doprovázela, ne. Jaké to bylo tedy překvapení, když ji viděl zvedat tu kočičku ze země a když si ho všimla, ukrytého ve stínu. Musel se vypařit, jí přeci zabít nechctěl, malé děti on nezabíjí: ,,Jsem zabiják, ale ne bezcitný, malé dítě nezabiju." řekl si uplně tiše.Hledal si jinou kořist. Najednou uslyšel křik. Dětský křik.Byla v něm slyšet hrůza a strach.Rozběhl se tím směrem.
,,Co to dělám?" zastavil se na místě... Bezhlavě se někam vrhnul. Netušil co dělá ptal se sám sebe... Další vykřiknutí. Poslední výkřik rozřízl ticho lesa. Sesshoumaru už nečekal. Rozběhl se směrem odkud přicházel ten křik. Naskytl se mu pohled který vídal skoro vždy.Plno krve, ale tělo ze kterého vytékala, patřilo malému děvčátku. Vytáhl meč a jednou přesně mířenou ranou zabil příšeru, která ji zarazila své zuby do jejího krku.Sevření se uvolnilo a děvče spadlo za zem velde hlavy příšery. Podívali se navzájem do očí, on s chladným pohledem a ona s očima rozšířenýma děsu. Pak je zavřela a umřela.
První chvíli stál a jen na ni koukal. Koukal na kotě, které packou hrabalo vedle devčete. Smutně mňoukla a hlavou se k ní přitulila. ,,Je to věrná kočka" pomyslel si Sesshoumaru a stále jen stál a koukal. Pak se rozhodl. Poklekl k děvčátku a koukl se na ni.Pak vytáhl Tenseigu a vrátil do jejího těla život.
Vzal jí do náručí, po jeho rukou stekla její krev. Byla hubená, bledá a lehká. Věděl o jedno malém domku kousek od vesnice. Rozhodl se jít rovnou tam. Vešel dovnitř a položil jo na malé místečko zastláne slámou. Pak došel pro vodu, kterou přinesl v dřevěném vědru. Jen co se vrátil umyl jí z obličeje a krku umyl skoro zaschlou krev. Podíval se na pár velkých jizev po bo zabodnutých tesákách. Přiložil jí ruku k puse a druhou na hrudník přesvědčil se že žije. Stále si říkal proč to dělá, ptal se sám sebe, ale stále pokračoval. Ze svého ramena sundal velkou kožešinu a děvče do ní zabalil. Poté se posadil kousek od ní a pokusil se spát...
Ve snu se mu vybavila jeho minulost.Vzpomínky utopené hluboko v srdci.Vzpomínky kvůli kterým se stal tím čím je ted.
Byl to klidný chlapec. Zůstával se svými přáteli a dokázal se smát. Jednou začal milovat. Bezhlavě se oddal té dívce.Netušil kdo je, nechtěl to vědět, miloval jí jaká je. Zaslepen láskou neviděl svět kolem sebe, neviděl zradu která se chystá. Zaslepen vším věřil nesprávným a odsuzoval ty dobré.Vybavuje se mu den kdy se dozvěděl pravdu. Před ním na zemi klečí jeho láska a za ní jeho bratr. Promlouvají spolu, ten rozhovor si už nepamatuje. ,,Je to nemrtvá polodémonka... Ona tě nemiluje, chce tě zabít..." ta věta mu uvízla v hlavě. Nevěřil, doufal.Doufal do poslední chvíle... Když spatřil její pohled, plný nenávisti. Nevěděl co dělat. Rozhodl se udělat první věc, která ho v tu chvíli napadla. Všechny zabít...Zabít!!! Vytáhl ji ze země, chytil ji pod krkem a zlostně se jí podíval do očí. Bránila se, sladkýma slovama se snažila si ho omotat kolem prstu, znovu. Nevěřil jí, nevěřil už nikomu. Miloval ji, i v ten okamžik, nechtěl jí zabít, ale musel, jen on to mohl dokázat. Vytáhl meč a zabodl jí ho do břicha. Poslední dvě slova slyší jasně i ted. ,,Miluju tě". Už to nešlo vrátit. Konečně se probudil z toho hrozného snu. Podíval se na ostatní co stáli okolo. Inuyasha chtěl něco říct, ale radši to enudělal. Jeho bratr zuřil. V té době zmrazil všechny city v sobě a je to co je...

Nikdy tě neopustím!!!2

23. ledna 2008 v 13:27 | Nini |  →Nikdy tě neopustím!!!
,,Chudák moje kočička.." přeskočí Rin na jiné téma. ,,Neviděl jste ji? Běžela hned za mnou...Malá bílá s černou skrvnou na oku a na konci ocasu..." zadívá se muži do očí.
,,Kočku?... Nehledám toulavá zvířata, já je zabíjím..." na to se zvedne a odejde... Rin však beží za ním a stále se ptá, bez odpovědi.I přsto dál vedle něj poskakovala a ptala se na kupu na různých věcí...
Z ničeho nic se muž otočí a než se Rin naděje, má u krku velký meč. ,,Zmiz..." řekne ji tiše. Rin vlétnou do očí slzy. Vyděšeně se na něj dívá... Muž se najednou otočí a odejde. Rin stojí jako přikovaná. Jednou popotáhne a pak se za ním znovu rozeběhne... postaví se před něj a koukne mu do očí.
,,Můžu aspoň vědět jak se jmenujete?" zeptá se ho tiše se zadržovaným pláčem.
,,Sesshoumaru..." s tímto jediným slovem odechází dál a malá Rin se naštvaně utíká schovat do lesa.
V hlavě má jedinou myšlenku ,,Musím najít Kioko..." běhala všude možně a vikřikovala jméno svojí kočičky na celý les. Muselo to jít slyšet všude, zoufalé volání.Musí ho slyšet i bojovník Sesshoumaru.
Když padne noc a na nebe se vyhoupne měsíc, Rin stále chodí po lese a hledá svou kočičku.Když už skoro popadá dech a je unavená, uslyší tiché mňoukání. Rychle nabere všechny svoje síly a rozběhne se tím směrem. Přiběhne k velkému stromu na jehož větvi sedí její kočička.Rin se začne šplhat na strom i přesto že pořádně nevidí. Konečně má znovu svoji kočiku v náruči, ale na stromě uvízla i ona.
,,Pomoc!" začla znovu křičet. Kioko se Rin vysmekne a skočí na zem. Rin bez přemýšlení skočí za ní a pak ji znovu nahání po celém lese.
,,Kioko, prosím vrať se, čiči... kotě..." volá a pláče.
Pak znovu spatří v měsíčním světle její bílé tělo. Stojí a kouká na ni zelenýma oči. Slabě mňoukne a pak se otočí a chce znovu odejít.Rin je však rychlejší...Rychle vezme kočku do náručí a začne ji hladit po hlavě.
,,Ty malá hloupá kočko" nadá ji a pak ji k sobě těsně přivine...
,,Aaaa Pomooc!" vikřikne Rin leknutím, když přímo před ní padne velký stín. Uvidí červené oči a bílé tesáky. Najednou to všechno zmizí a kolem je znovu ticho. Rin, která stojí jako přikovaná na místě a nemůže se hnout, se začne rozlížet kolem sebe a volat.
,,Haloo Pane Sesshoumaru, jste to vy?" doufá že je to ten podivný muž a ne nějaký medvěd, nebo tygr, či jiná dravá šelma žijí v těhle lesích. ,,Halo!!" źavolá znovu roztřeseným hlasem.
Když za ní zašustí kroví a uslyší tiché vrčení, nečeká na nic a utíká pryč. Svou kočičku stále drží v náručí. To něco, stále běží za ní.Snaží se ji dohonit, a zabáít jako svou kořist. Rin utíká a netuší kam, je jí to jedno, bojí se a chce co nejrychleji pryč.
Najednou se pře unavenou dívenkou oběví něco jako síť z lián. Rin se musí zastavit. Viděšeně se otočí a podívá se na to co ji chce zabít. Ve tmě rozeznává jen silné tesáky a taky červené oči.Tělo má černou barvu a proto nejde vidět. ,,Neee!" vikřikne Rin. Trvá to jen pár sekund, ale pro tu malou dívenku je to jako věčnost.
Když znovu otevře oči všechno jí bolí.
,,To přejde" řekne něčí hlas. Rin pátrá v paměti a nemůže přijít na to kdo to je.
Vybavují se jí jen mlhavé vzpomínky... Stojí tváří v tvář obrovské zrůdě. Najednou ucítí bolest na krku a po zádech ji steče něco teplého. Zorničky má roztažene ve znamená hrůzy. Z úst se jí videre tichá skřek. Už nestojí ale padá k zemi. V krku má stále zakounutou příšeru. Pak je vidí jak se měsíční světlo odrazí od stříbrné čepele mečé a sevření příšery se uvolní. To ona umírá dřív. Pak se jí jen vibaví červené oči. Měsíc osvítí postavu v bílém, která zabodává do příšery meč. Poté Rin zavírá oči a vidí jen tmu....

Vzpomínky v deníku→

11. ledna 2008 v 21:18 | Nini
Vzpomínky v deníku...
Toto je nová, jakoby pod rubrika.Budou zde příběhy psané v deníku.Vždy půjde o příběh nějakého člověka, holky či kluka, kteří si vedou svůj deník, propojené s realitou.
Nevím kolik těch příběhů udělám, ale vím že nebude jen jeden.Takže se máte na co těšit...Nevím kdy začnu s prvním příběhem, ale neslibuju že to bude brzo.
CREDITS: Layout by Denaille | layouts.candita.cz | Picture from DA