Říjen 2007

Poslední šance

26. října 2007 v 12:11 | Nini |  Příběhy→Jednodílné
Tohle bude takové pokračování Milý ježíšku... aneb strasti osudu
Milý ježíšku, chci ti moc poděkovat za tu jedinou šanci...Za to že jsem naposledy mohla Calebovi říct:
,,Miluji tě"
Když jsem se ráno na štědrý den probudila, jako tělo bez duše jsem sešla po schodech dolů do kuchyně, chtěla jsem si udělat hrnek kafe na probuzení.Co jsem ale uviděla mě probudilo okamžitě...
Seděl na židli u stolu, bílý jako duch , ale s krásným a zářivým usměvem.Snad se mi jen zdál, ale musel to být krásný sen.Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.
,,Ahoj Cornelie, chceš snídani?" zeptala se mě mamka která v tu chvíli chystala oběd.
,,N-ne" vykoktala jsem ze sebe a chtěla jsem radši omdlít.,,Já půjdu se obléct"
,,To bys měla, chci tě vzít na kluziště, dneska tam skoro nikdo nebude" řekl Caleb s úsměvem, ještě než jsem utekla do svého pokoje zahlédla jsem jak mu mamka podává hrnek s čajem a slyšela jak si povídají...Jako by nikdy neodešel.
Chovala jsem se jako by nikdy neodešel, ale jen před rodinou.
,,Je to zázrak, nebo spím?Calebe proč jsi tady?" zeptala jsem se před brankou od zahrady.Cestou na kluziště mi všechno řekl... on to věděl.
,,Dostala jsi poslední šanci... vrátil jsem se z druhého břehu, tento den se zapíše do paměti jen tobě... tvoje rodina a okolí se chová jako kdybych nikdy neodešel, ale ty to víš..."
Od toho okamžiku jsem si chtěla dneštní den užít co to šlo, nevěděla jsem kdy odejde, ani jak to bude, ale věděla jsem že jsem dostala poslední šanci.
Na kluzišti jsme potkaly holki, chovaly se jako by byl Caleb celou dobu s námi.Už jsem to neřešila.Hodlala jsem být jen s ním.Celý den jsem ho líbala a obíjmala a říkala mu větu kterou jsem mu říct chtěla celý rok i v ten okamžit a navždy... ,,Miluju tě..." pořád dokola.
Když nastal večer seděly jsme pořád ještě u osvětleného kluziště, byly jsme tam jen my dva, jako by mi to přál celý svět.Položila jsem si naposledy hlavu k němu do klína a zadívala se na jeho krásné oči, do kterých když se člověk dlouho dívá připadá mu že se v nich utopí.To jsem chtěla aby se stalo... utopit se v jeho pohledu, splynout s ním v jedno a už ho nikdy neopustit.
,,Calebe já tě nechci znovu stratit, nepřežila bych to" zašeptala jsem tiše a po tváři stekla slza...
Připadalo mi to jako by nemohl mluvit, a když promluvil zněl jeho hlas jako jemné cinkání zvonečků... tichý jemný a plný pochopení...
,,Budeš muset zvládnout horší věci... Na mě brzy zapoemeneš a zamiluješ se do někoho jiného..."
Jeho slova bolela... ,,Já nikdy nebudu milovat někoho kdo nebude jako ty... Nikdy" řekla jsem rozhodně...
Velký zvon na hodinách odbývál sedmou hodinu večer... bylo brzo ale už byla tma a čas konce.Zadívala jsem se Calebovi na posledy do očí... Naposledy jsem ho políbila a řekla že ho stále miluju.Pak jsem jen cítila jak mi sníh dopadá na tvář... otevřela jsem oči a byla jem sama.
Tak tohle byl takový pokus o pokračování, tomhule ho možná taky udělám, ale to bude spíš takové volné pkračování a konec nebude navazovat, mno ještě o tom přemýšlím.
K tomuhle bych taky doporučovala si pustit nějakou písničku:

Milý ježíšku... aneb strasti osudu

24. října 2007 v 16:14 | Nini |  Příběhy→Jednodílné
(Pro zlepšení atmosvéry si pouštějte hudbu dole... hlavně si ji pustě pro konec.. dostane vás to do nálady)
Milý ježíšku...
Vím že jsem dost velká na to abych si psala o dárky, ale v prostě nevím koho jiného poprosit:
Přesně před rokem jsem poznala na jednom vánočním večírku, milého a hezkého kluka... na mé straně to byla láska na první pohled.Prokecala a protancovala jsem s ním celou noc... Druhý den jsme si daly rande a pak další a další... Z našeho malého flirtování se vyvynula velká láska...
Moc jsem ho milovala a okolí mi ho přálo a měly ho rádi, i moje rodina ho milovala, myslela jsem že to je ten pravý... ale asi jsem si nezasloužila přízeň osudu...
Mohla jsem to předvídat... mám takové schopnosti že bych mohla udělat cokoliv...
Všechno to začalo uplně nevině, domluvily jsme se s holkama že se oblečem do kostýmů a půjdeme postrašit pár malých děti do města.Bylo teprve ráno a já měla domluvenou schůzku s Calebem.Byl právě na týden pryč a já se na něj hrozně těšila.
,,Ahoj lásko" řekl mi s úsměvem cestou k lavičce v parku na které jsem na něj už půl hodiny čekala.Nebyla jsem k němu moc milá a to taky mohl být důvod...
,,Co je to dneska s tebou, snažil jsem se přijet co nejdřív, ale naši chtěly být u babičky o něco déle a pak se stavovaly u každých známých cestou." koukl se na mě omluvně a pak mě políbil. Ten den jsem si měla pořádně užít, ale to jsem neudělala.
Jen tak zběžně jsem se podívala na hodinky. ,,Proboha holki na mě čekají... už musím jít Calebe... moc mě to mrzí, večer se ještě stavím." omluvila jsem se mu a spěchala jsem k Will domů. U ní v pokoji bylo tolik věcí které se daly použít na tvorbu kostýmu.Pustily jsem se do toho, měla jsem pochopitelně dělat Anděla, se svými blond vlasy a modrýma očima bych čerta nebo mikuláše dělat nemohla. Doma jsem si ještě ráno našla šaty na které jsem našila nějaké šátky bílé barvy a pár třpitivých hvězdiček které donesla Irma. Povedly se nám krásné kostýmy a ještě jsme s holkama poblbly.
,,Holky budu muset jít, chtěla jsem se ještě zastavit za Calebem" řekla jsem holkám a zbalila jsem si kostým do tašky aby nezabíral tolik místa v Willine pokoji.Nevím jak se to stalo, ale zdržela jsem se o něco delé u Will a už mi mamka volala že musím domů, z mojí zchůzky s Calebem nezbylo nic.
Ani druhý den jsem s ním nemohla být.Jen co jsem přišla ze školy, musela jsem zařídit tolik věcí, které mi mamka zadala že jsem tak tak stihla schůzku s holkama u Will.
Oblékly jsme se do svých kostýmů... Já jako Anděl, Irma jako Mikuláš, a Taraný s Hay lin a Will dělaly zlé čerty.Večer ač jsem se bezvadně bavila jsem se nemohla zbavit dojmu že se něco stane a pořád jsem myslela na Caleba... Pořád lituju že jsem za ním nezašla, mohla jsem tomu zabránit...
Právě jsme šly kolem obchodu se značkovými věcmi, když na nás zavolal známý hlas.Otočily jsme se jako na povel a spatřily Caleba jak na nás mává a chce přejít silnici k nám... Asi to auto přehlédl, protože se ani nezastavil, ani nezrychlil a řidič ho neviděl v jeho černém oblečení ... Ozvalo se zaskřípění brzd a víkřik.Okamžitě se mi zastavil dech a oči se mi zalyly slzami. Někdo pohotově zavolal sanitku, ale Calebovi už nikdo nemohl pomoct.Poklekla jsem k jeho tělu bezvládně ležícímu na zemi.
,,Miluju tě" řekla jsem mu naposledy než mě Will vzala pryč.Všechny holky mě obýmaly, chtěly taky brečet, ale nemohly protože mi chtěly být oporou.Dlouho jsem se z toho zpamatovávala... ale už je to zamnou.Dodnes mě však mrzí že jsem s ním nemohla stávit poslední den a říct mu jak moc jsem ho milovala...
Dovol mi aspoň na jeden den ho znovu zpatřit... Abych mu tohle všechno mohla říct naposledy ho vidět... jeden den, který budu jen s ním.
25.12
Milý ježíšku, chci ti moc poděkovat za tu jedinou šanci...Za to že jsem naposledy mohla Calebovi říct:
,,Miluji tě"
To byl takový pokus o smutný příběh, snad se povedl, konec si musí každý domyslet sám...

Be yourself - Epilog

23. října 2007 v 12:11 | Nini |  →Be yourself
Epilog - realita
Orube zavřela Microsoft Word a vypnula celý počítač . Měla chuť se usmát a políbit ho. Povzdechla... Krátký časový úsek se dá vyjádřit mnohdy větším množstvím slov, než bezvýznamný půl rok života, a pak z toho vznikne ani ne třiceti stránkový příběh z vlastního života. Vzala do ruky propisku Stabilo a na malý papírek začala psát název "knihy", když si uvědomila, že celý dokument, vlastní deník, kde hrála hlavní postavu, a na kterém pracovala dva dny uložila jako Dokument1.

Be yourself - 16.díl

23. října 2007 v 12:11 | Nini |  →Be yourself
Pondělí - 26.9. - 00:30
Irma :Ahojkýýýýýýýýýýýýý :))
Orube: Ahoooooj
Irma : Ty jsi ta bájná Orube ?
Orube mírně pootevřela pusu s našpulenými rty. Pak se musela sama chytit za hlavu. Nikdy pro nikoho nebyla bájná ani jinak mystická. Samozřejmě okmažitě odepsala ve snaze zjistit, co tím je myšleno.
Orube: Já ? =D Bájná ?

Be yourself - 15.díl

23. října 2007 v 12:10 | Nini |  →Be yourself
Pondělí - 26.9. - 00:20
Po přečtení dopisů nastala zase jedno delší ponocování ve společnosti počítače, kdy si Orube píše jen s Tarou a Cornelií. Orube si dala v půl dvanácté pauzu na menší večeři. Opět se přihlásila. Film v televizi, na který Cornelia koukala, už pravděpodobně skončil, protože teď ozvala se svým Ahoooooooooj .
Orube: Jooo.... a co Caleb ?? Tara prozradila jen nějaké detaily.
Cornelia : Ty ho znáš ?
Orube: Jasný =)
Cornelia : Milááášek… Je úžasnej. Skvělej. Dokonalej a hooodnej *IN LOVE*
Orube: =)) Já bych chtěla taky do Heatherfieldu =( Tara psala, že tam bude bydlet.
Cornelia : jj =) Už mi to říkala. Ehm… Nechtěla by ses taky přistěhovat ? *JOGINKLY*

Be yourself - 14.díl

23. října 2007 v 12:09 | Nini |  →Be yourself
14.kapitola - Pátek 10.9. - 15:00
Je to přesně hodina. Orube od dvou sedí u počítače a píše si s Tarou.
Tara: Já za to nemůžu, byly jsme ještě v pyžamu, tak jsme se zabarikádovaly v pokojíku....
Orube : =D To jsou zážitky =D
Tara: S Cornelií je sranda. Je to ta nej. kamí.
Orube : A odkud je ?
Tara: Z Heatherfieldu =_(
Orube : Heatherfieldu ? =D Hromadí se tam nějak moc skvělých lidí.
Tara: Cože ?
Orube: Odstěhovala se tam jedna moje kamarádka a kamarád.
Tara: =) Hele… Tak já ti dam na Cornelku číslo. Za chviličku začínají W.I.T.C.H., tak se půjdu dívat =)
Orube: jj
Do minuty se na Orubině monitoru objevila Cornelia online.
Cornelia : Ahoj =)
Orube: Ahojky =)))
Cornelia : Kdo to píše ?
Neděle - 25.9. - 13:40
Orube ze školy letěla jako splašená. Všichni jsou pryč. Caleb i Will… Už patnáct dní. Na to teď nemyslela. Nohy se jí zpomalily sami od sebe až do kopce na Oříškově ulici. Proletěla kolem vrátek rovnou ke schránce. Po odemknutí z ní vypadly dva dopisy.

Be yourself - 13.díl

23. října 2007 v 12:08 | Nini |  →Be yourself
Čtvrtek 9.9. - 07:15
Orube: Co tak brzo ? =D
Will: Vstala jsem dřív. Zapomněla jsem, že máme od devíti =)
Orube se usmála... Ona osobně vstávala brzy pravidelně, i když byla škola od devíti. A většinou se na icq objevil někdo, kdo také zapomněl.
Orube: Nápodobně =D
Will: Tak máma to rozhodla =(
Orube: =(( jj. Tušim jak.
Úsměv se začal pomalu vytrácet.
Will: Po přemýšlení jsem zjistila, že se mi do Heatherfieldu nechce… I kdyby tam žili samí Calebové.
Zapomeňte na to, co jsem řekla... Úsměv je zase zpátky.
Orube: =D
Will: jj =)
Orube: Pokecáme ve škole ;-)
Will: Okí. Jdu snídat.
Orube nestihla odpovědět. Will se hodila Offine a bylo po rozhovoru. Najela na seznam kontaktů. Online už byla jenom Alen. Kamarádská spolužačka a milovnice Tokio Hotel, ovšem stále myslící na svou skutečnou lásku - Johna Rocka.

Be yourself - 12.díl

23. října 2007 v 12:08 | Nini |  →Be yourself
Středa 8.9. - 11:45
Will se sklíčeně posadila do lavice k Orube. "Můžu ?"
Orube se usmála. "Jasný."
"Caleb se přestěhoval do Heatherfieldu. Rodiče mu to plánovali od začátku roku. Dneska odjel stěhovat první nábytek ."
"Proč ?" Orube pozvedla levé obočí. Levé. Ještě nikdy nepřemýšlela o tom, že neumí zvednout pravé.
"Říkal, že je tam lepší dostupnost sportovních center. A otevírá se tam nové fitko. Lepší vybavení a možnost zaměstnání pro rodiče."
"Už spolu chodíte ?"
"Chodíte ?"
"Ty hrdličko zamilovaná, bavíš se s ním často," Orube zamávala rukama a zavrkala. "Vrků, vrků."
"Ne, nechodím s nim."
"A teď se ti odstěhuje pryč a je po nekonečné lásce."
Will zmlkla.
"To bude zlí." Orube sklopila hlavu.
"Máma dostala nabídku práce v Heatherfieldu a k fitku byl přistaven i bazén. Vlastně i jezdecké dráhy, stáje, bruslařský areál, fotbalové hřiště a posilovna."
"A ty se nechceš stěhovat, protože si myslíš, že bych se urazila kvůli tomu, že jsem se sem stěhovala za tebou. Navíc bych si mohla myslet, že tam jedeš kvůli Calebovi."

Be yourself - 11.díl

23. října 2007 v 12:07 | Nini |  →Be yourself
Úterý 7.9. - 18:15
Měla chuť brečet. Orube mlátila do všeho, co jí cestou domů přišlo pod ruku. Když dorazila do obývacího pokoje, měla už oči zalité slzami. Proč se sem stěhovala ? Byla blbost se stěhovat do jiného města, do jiného státu, kvůli kamarádce přes icq. Okamžitě přešla ke stolu s počítačem. Zapnula ho a dlouhou chvilku si krátila poťukáváním prstů o stůl. Konečně se objevila plocha s pozadímStonehenge.Automaticky naběhlo icq. V seznamu byla Will, Caleb, Eruwen, Minde, Vera a Korek - přezdívka kamarádky z Belgie. Všichni offine.
Orube najela na internet. Přemýšlela, co by mohla hledat. Flákla do klávesnice. Ve vyhledávači se objevilo několik nesmyslných písmenek a počítač začal vyhledávat.

Be yourself - 10.díl

23. října 2007 v 12:06 | Nini |  →Be yourself
Úterý 7.9. - 18:05
Konečně se ozval zvonek. Orube seběhla schody a odemkla čerstvě udělaným klíčem. Věděla, že za dveřmi čeká Will.
"Nazdár."
"Pojď dál."
Will vešla a zula se. Orube jí pověsila bundu na věšák a pomalu vystoupaly do obývacího pokoje, kde už na stole voněl Earl Grey. Will si všimla puštěné televize.
"Ty se díváš na Witch ?"
"Zaujalo mě to,"Orube televizi vypnula, "Já vím. Jsem na to stará."
"Mně je to jedno. To je tvoje věc," Will se posadila, "Máme nějaký úkoly ?"
"Ne."
"Hm…"
Orube nalila čaj do malých mističek. "Sladíš ?"
"Giganticky."
"Řekneš mi něco o spolužácích ?"
"Co bys chtěla vědět ?"
"S kým se bavíš, s kým se mam bavit já, kdo je sympatický, kdo ne."
Will si vzala čaj a napila se. "Se bav s kým chceš."
"Mohla bys mě přestat ignorovat ?" Orube se snažila udržet ledově klidnou intonaci, přestože Will obhlížela své okolí.
"Tě neignoruji."
"Dva dny chodím do školy a ani jednou jsme se nebavily nějak… delší dobu."
"A o čem by jsme se měli bavit ?"
"Já nevím, přestěhovala jsem se sem kvůli tobě."
"To je hezký, no."
"Já se nechci hádat."
"Ale hádáš se."
Orube zrudla. "Nikdo se tady se mnou nebaví. Já osobně jsem počítala s tím, že to budeš ty, s kým budu trávit všechen čas. Ne. Asi jsem tě na icq špatně pochopila. Ty prostě kamarádky máš a já přebývám." Orube měla chuť popadnout konvici a hodit jí po Will.

Be yourself - 9.díl

23. října 2007 v 12:06 | Nini |  →Be yourself
Úterý 7.9. - 15:15
Hodina se blížila ke konci a s ní celý den. Hodinky na ruce Orube ukazovaly čtvrt na čtyři. Ještě patnáct minut. Úterní dvouhodinová tělesná výchova po obědě byla pro většinu žáků smrtící.
Rebecca Rudolphová už hodinu seděla na chodbě tělocvičny. Pravidelné otevírání dveří a studentky chodící na záchod, jí už lezly na nervy.
Tentokrát se však ze dveří nevyjevila další holka, která, jak by řekl učitel, trpí problémem s ledvinami, ale Luke s Verou, oba nesoucí Caleba.
Orube seskočila ze stolu a přiběhla k nim.
"Co se stalo ?"
Objevil se učitel Zwicl. "Spadl z kruhů, už je při vědomí."
Vera s Lukem ho položili na lavičku.
"Luku, okamžitě se vrať ke kruhům. Zítra jsou závody, tak se tu sestavu nauč," Zwicl přešel pohledem od odcházejícího Luka na Veru, "Vrať se taky. Orube bude u Caleba, než dorazí doktor."

Be yourself - 8.díl

23. října 2007 v 12:03 | Nini |  →Be yourself
Úterý 7.9. - 13:50
Druhý den na nové škole pomalu končil. Hodina volna skončila a všichni najezení už mířili k tělocvičně. Vysoká a rozlehlá oranžová budova stála kousek od školy. Byla oblíbená díky svému modernímu vybavení, sály na squash a fitness centru. Orube si před vchodem načmárala do žákovské knížky omluvenku a podepsala jí vlastním podpisem. Ráno si zapomněla věci na převlečení. V omluvence se vymluvila na bolesti hlavy, ale nebrala to rozhodně jako podvod. Předevčírem se přistěhovala a má snad právo se nenamáhat na tělocviku.
Vzala za kliku a vešla do budovy.
Úterý 7.9. - 14:05
Hodina začala. Uprostřed tělocvičny dvanáct studentek tvořilo kruh. Probíhala rozcvička. Čtyři gymnastky se připravovaly na závody a na kruzích se houpali dva kluci, atleti. Orube sjela pohledem od Luka k Calebovi, který právě seskočil z kruhů a elegantně dopadl na obě nohy, ze kterých se odrazil k přemetu.

Be yourself - 7.díl

23. října 2007 v 12:03 | Nini |  →Be yourself
Úterý 7.9.
Nový den. Tentokrát se Orube do školy dostavila nasnídaná, nesplašená, přesto se zvoněním.
První hodinu byla matematika.
Úterý 7.9. - 08:10
V poslední lavici seděla shrbená dívka s tmavými vlasy, ve kterých byly posazené černé brýle, červené mikině a hnědých kalhotách. Každou chvílí se drbala na hlavě.
3 . (x-4) - 5x = x - 12
Není to těžká rovnice… Orube si jí prohlížela znovu a znovu… Matematika je předmět, který se musí naučit… Předmět, ve kterém trochu vadí fakt, že sedm let před tím matiku nechápala.
Opět projela číselnou rovnici… Will vedle ní kreslila karikaturu učitelky a pod její rovnicí byl opsaný výsledek z učebnice. Orube věděla, že na konci učebnice jsou výsledky, ale učitelka většinou požadovala i postup. Zkoušela různé postupy …
-4 … - 1x … - 1 …
"Násob závorku číslem před." Alen se usmála a otočila zpátky. Seděla s Eruwen před Orube, která už závorku vynásobila.
9x - 36 - 5x = x-12…
Vypadalo to děsivěji než předtím. X odečetla ….
4x - 36 = x - 12.
Chtěla zařvat radostí. Hned se to zdá pozitivnější… Příklad vypadá zcela primitivně. Will se podívala k Orube do sešitu.
"Neznámé dáš na levou stranu a změníš znaménka na opačná. To samé uděláš s číslem vlevo."vysvětlila.
"Cože ?"
"Oddělíš čísla od neznámých. Výsledek se musí rovnat x=něco." Will začala psát řešení rovnice nad svůj výsledek x=8. Položila tužku a začala zaujatě sledovat třídu kolem sebe. Orube nehodlala v příkladech pokračovat.

Be yourself - 6.díl

23. října 2007 v 12:02 | Nini |  →Be yourself
Pondělí 6.9. - 10:05
Magistra Blacková, tchýně stejnojmenné angličtinářky učila osmí ročník na hudební výchovu.
Učebna se nacházela ve třetím patře, vchod v únikovém východu. Orube vystoupila po schodech a vlezla do hudebny. Místo lavic byly po místnosti rozmístěny židličky s malými stolečky.
I tady seděla vedle Will. Vytáhla sešit a penál, když dorazila Blacková a hodina začala.
"Toto je první hodina v novém roce. Takže bychom si mohli zazpívat na známky."prohlásila učitelka. Ticho.Žáci na ní zírali s otevřenou pusou, Bohoušek Jiřina se mile smál a Bryan se plácl dlaní do čela.
"Vezmeme to odzadu nebo odpředu ?"
Začaly se ozývat výkřiky. Někteří křičeli Od zadu, jiní Od předu a těm uprostřed to bylo v celku jedno.
"Tak Will první. Postav se a zazpívej nám něco."
Will se postavila. Chvíli mlčela a vybírala vhodný song. Začala. Hlas měla příjemný. Žádný profík, ale dalo se to poslouchat. Blacková se sehnula ke stolu a zapsala jedničku.
"Teď ty, Orube."
"Já ?"
"Ano ty."
"Zpívat ? Před třídou ?"
"Ano, všichni budou zpívat před třídou."
"Ale já nezpívám," Samozřejmě někdy si prozpěvuji při písních Red hot chilli peppers. Ale to Orube neřekla. "Mohla bych dostat pětku ?"
"Jen, pokud bys nezpívala. Já jinak snahu ocením dobrou známkou."
"Ale já nechci zpívat. Chci pětku."
"Chceš pětku ? Tak tohle se mi za celá léta, co učím nestalo."
A že těch lét je. "Ano. Skutečně chci pětku."
Will se k Orube natáhla. "Tak zazpívej nějakou kravinu."
"Klidně tady začnu vyřvávat Red flag a stejně dostanu pětku, protože to není lidovka."
Orube začala uraženě listovat sešitem.
Učitelka už vyvolala další. "Eruwen, zazpívej nám něco ty."
CREDITS: Layout by Denaille | layouts.candita.cz | Picture from DA