Sakura a její kluci 11. - Dejavu - poupravené věci

15. května 2013 v 22:52 | Nini |  →Sakura a její kluci
Zde jsou upravené pasáže, vím, že byste bez nich klidně obešli, ale pro ten pocit... :)

1. * Kde to zase jsem? Sakra, neměla jsem si to střelit všechno hned najednou.
2. * Udělaly to ty drogy, nebo to bylo něco jiného?

Omlouvám se, stížnosti směřujte k Fňu ;)
 

I´m here

1. května 2013 v 18:27 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Waw :D Poslední příepěvek (nesmazaný) byl někdy v listopadu roku 2011 :D No Páni... A tak vás tu vítá dospělá, vyspělá, adminka :D
No jasně, jsou to jen kecy, ale jo, snažila jsem se dospět, uvědomit si, jaká je život svině a vysmát se mu do ksichtu. Maturuju, píšu povídky, už sním jen málo, ale hlavně žiju.
Nerozumuju (jen málo, když mě nikdo nevidí, tak pšt.) a nebaví mě blog :D ani nevím proč tu lezu zase, asi to tu tak nějak obnovit, vykašlat se na někoho, kdo mi kdysi diktoval co mám a nemám dělat a znovu to tu obrátit vzhůru nohama :D
No, možná kecám i v tomto, ale jedno je jisté. Mám povídky :) a chci je tu dávat :) :) Což znamená, že za dva, tři (čtyži pět) měsíců (let :D ) tu zas něco přidám :D
No, snad ne...
Bye...
PS: Ten design musí jít pryč, je to děsné, vůbec to nejsou seriózní stránky :D

SAMA!

8. května 2011 v 21:31 | Nini |  Příběhy→Jednodílné

Toto není ani moc povídka, jako spíše zamyšlení... Hodí se to na mě ;)
 


Potřebuju název

17. dubna 2011 v 20:32 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Mám v kompu pár rozepsaných povídek. Jsou to jednorázovky, některé krátké, jiné dlouhé, ale ne dost na samostatnou serii, některé jsou povídky, jiné jen zamyšlení, další jedno velké synonumum na něco... Nemají skoro žádné spojitosti - možná jenom to, že ukazují lidské chyby: Touhu, lásku, zlobu, nenávist, podvod, závist, nenasytnost, posedlost, marnivost... To jsou výčty těch rozepsaných děl... Některé z nich si jdou podobné svým stylem psaní, jiné postavami...
Nechce se mi je dávat do jednorázovek, protože tam by nevynikly, ale netuším jaké jméno by měla nést rubrika s těmito mými výtvory...
Kdo by měl nějaký nápad, všechno beru, do té doby, to tady budu asi přidávat jen tak, beze jména, bez domova, jako výkřiky do tmy jedné melancholické dívky, která přemýšlí o zlu v životě...

Trapní kritici s hromadou urážek

4. dubna 2011 v 13:09 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Líbí se mi, jak lidi kritizují začátky něčí tvorby :) Neříkám, že to není sranda, někomu krásně vynadat, za to čím se snaží krmit soudné čtenáře, ale lidi, trošku se podívat na data a srovnat dílka. Pokud nejnovější práce stojí za stejné nic jako něco napsaného před pěti lety OK, ale ono se to dá napsat i slušně, bez ironie a nadávek :)
Mě kritika nevadí, nic si z toho nedělám, nepovažuju se za dokonalou, nemyslím si, že v tom co dělám, jsem nějaká přebornice, ale nemám ráda, když se mi zbytečně nadává... Vy kritici, co si neumíte poradit bez toho, aniž byste ostatní ihned uráželi, zamyslete se nad sebou - ono se to dá napsat slušně... A teprve až se na vás zhrzený autor oboří a vynadá vám, tak teprve se bránit.
Je to ubohé... :)

To je zvláštní...

23. března 2011 v 21:44 | Nini
Je to zvláštní... Komentář ani jeden, ale průměrně na můj blog najede 15 lidí denně... Zvláštní... Fakt moc zvláštní :/

Klady a zápory kouření

20. března 2011 v 15:02 | Nini |  Téma týdne
Kouření... No všichni se shodneme, že je škodlivé, ale co dneska není? Vždyť i vzduch v Ostravě, Karviné a všech větších městech taky...
Kdysi jsme měli ve škole referát, nebo spíš prezentaci na téma ZDRAVÍ a naše skupinka dostala za úkol vypracovat referát na téma kouření. Dohodli jsme se, že to uděláme formou: Klady a Zápory... A hádejte co převažovalo?
Je to zařážející, ale v kouření převažují klady nad zápory... Takže já tu teď vypíšu zápory, které jsou každému známé a potom klady, které každý kuřák uzná...

Radikální změna

20. března 2011 v 14:31 | Nini
Takže další změna... :) Oživíme design blogu... :D Už by to potřeboval, ta tmavá barva začíná být až moc depresivní :D
Jinak, kdo všechno čte články na tomto blogu? Napište mi do komentářů, jaké články byste tu chěli?

Splín na mém srdci

8. března 2011 v 15:19 | Nini |  Můj deník alias. Nini se rozkecala
Kdybych mohla mít jedno přání, tak aby mi Bůh seslal nejlepší kamarádku... Jednu jsem ztratila a od té doby trpím... Neumím se ovládat, ubližuju lidem kolem sebe... Potřebuju přemýšlet, zklidnit se... Sakra co mám dělat? Co se stalo už nezměním, ale mohla bych ty svoje zdi kolem sebe vystavět ještě vyšší a pevnější... Nikdo mi nesmí ublížit a já nesmím ublížit nikomu kolem sebe... Chci mít v hlavě něco, co by mi předem řeklo, jak to všechno dopadne, ale asi vydím svět moc růžově :( Nejsem dobrá psycholožka a nedokážu ovládat cizí životy... Nedovedu předvídat jak co bude a to je ta chyba. Celý život jsem myslela za ostatní, za svoje postavy, za několik lidí najednou a nedokážu odhadnou jak dopadne obyčejný reálný rozhovor... Někdy se bojím, že snad nedokážu ani žít mimo můj imaginární svět.
Moje duše se sice raduje, ale zbytek strádá... Moje srdce touží po obyčejném životě, ale jako bych byla spoutána řetězy, které mě prostě nepustí... Bože, mám chuť křičet, brečet, chtěla bych něco rozbít a prát se... Něco mi trhá duši na cáry a náramě se tím baví...
Nejhorší je, že si to všechno nedokážu sama vysvětlit, nechápu to, tak jak to mají chápat jiní? Musím změnit celý svůj postoj k životu, litovat toho co dělám, pochybovat asi netojí za nic a mě už to za ty roky ani nebaví... Jsou to čtyři roky, co jsem se tak drasticky změnila a dodneška jsem s tím nehnula :(
Možná je to pro někoho jednoduché, ale pro mě to bude běh na dlouhou trať, ale hodlám zapomenout na to co bylo a... Prostě se už nesmím zapomenout... Nikdy!

Co je smysl života?

13. února 2011 v 14:12 | Nini |  Téma týdne
Smsl života... Nedávno jsem nad tím přemýšlela. Jaký je smysl života mého starého psa. Celý den jenom leží, spí, občas se jde najíst, nebo napít, pravidelně chodí ven vykonat svou potřebu a občas si mi vleze na klín nechává se hladit a zase spí. Nikdy to s ním nebylo jinačí - když byl štěně, nebo nebyl tak starý, nemusel nic hlídat, ještě jsme neměli zahradu, ale dnes už je moc starý a líný na to, aby vůbec seskočil ty tři schody, natož, aby děsil nějaké zloděje, to za něj zvládají jeho mladší kolegyně. Jeho celoživotní účel bylo vlastně nechat se hladit, olizovat slzičky z tváří, když jsem byla smutná, štěkat a tahat mě za peřinu, když jsem ho schválně provokovala při veselé hře. Jeho jediným smyslem života je dávat lásku těm, kteří se o něj starají a přijímat ji v množství, jakém mu ji dáváme my.
Smysl mého mladšího psa, fenky je podobný. Je to hlídačka, takže její úkol je jasný, ale taky je to mazlík, moje sluníčko, které, když nemám máladu si na mě položí hlavu a svýma smutnýma očima, mi dává najevo, že je semnou, ať mě trápí co chce. Nebo si ji vezmu na procházku, hrajeme si a honíme se. Je to prostě miláček, ale její smysl, je chránit nás. Není to takový mazlík, jako můj staroučký Teddy.
Přemýšlela jsem i nad smyslem lidksého života. Gaara si našel smysl života v zabíjení jiných, Naruto zase v záchraně svých přátel. Ježíš pomáhal lidem a matka vydí svůj smysl života ve svém dítěti. Ale co když jsem dítě na prahu dospělosti, v čem mám hledat smysl života, abych si mohla říct, že jsem žila dobře? Přemýšlím nad smyslem mého dosavadního života a přemýšlím i nad tím, co to smysl života vlastně je? Je to náš životní úkol? Pohle čeho se počítá jeho kvalita? Jaký je můj smysl života?
Možná na to jednou přijdu, možná projdu životem aniž bych věděla, co vlastně žiju a možná... :)

Kam dál

CREDITS: Layout by Denaille | layouts.candita.cz | Picture from DA